Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding arbitration clause preventing court access to minority shareholder rights.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by minority shareholders against lower court decisions halting proceedings due to an arbitration clause. The applicants argued that the arbitration clause violated their constitutional rights to court protection and property ownership, but the court found these claims ungrounded. The court ruled that the arbitration clause did not deprive them of adequate legal remedies, as they retained the right to challenge the underlying acquisition agreement in court.
Regesto Legislator
Generato dall'IAZákon o Ústavním soudu; Listina základních práv a svobod: Existence rozhodčí doložky ve smlouvě o převzetí jmění neznamená porušení ústavně zaručeného práva na soudní ochranu ani práva na ochranu vlastnictví, pokud zůstávají jiné účinné možnosti právní ochrany.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
POZNÁMKA: ROZHODNUTÍ BYLO ZRUŠENO USNESENÍM ZE DNE 13. KVĚTNA 2015
SP. ZN. Pl. ÚS 32/13
.
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Miloslava Výborného o ústavní stížnosti stěžovatelů Ing. M. Ch. a V. F., zastoupených JUDr. Danielou Pitínovou, advokátkou advokátní kanceláře v Praze 2, Fügnerovo náměstí 1808/3, směřující proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci č. j. 5 Cmo 172/2008-60 ze dne 12. června 2008 a proti usnesení Krajského soudu v Brně č. j. 50 Cm 151/2007-46 ze dne 11. března 2008, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Podáním učiněným ve lhůtě a splňujícím i další podmínky podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelé s odkazem na rozpor s ustanovením čl. 11 odst. 1 a 4, čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), s ustanovením čl. 95 odst. 1 a 2 Ústavy ČR (dále jen "Ústava"), s ustanovením čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a s ustanovením čl. 1 Dodatkového protokolu Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Dodatkový protokol") domáhali zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí.
Z předložené ústavní stížnosti a přiložených příloh Ústavní soud zjistil, že návrhem ze dne 13. prosince 2007 se stěžovatelé u Krajského soudu v Brně vůči společnosti MOTORPAL, a.s. (dále jen "žalovaná") domáhali, aby tento soud v řízení o dorovnání podle ustanovení § 220k obchodního zákoníku přezkoumal a určil správnou výši přiměřeného finančního vypořádání podle ustanovení § 220p odst. 4 obchodního zákoníku za akcie, které byly v jejich majetku. Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě vznesla podle ustanovení § 106 občanského soudního řádu námitku nedostatku pravomoci soudu k projednání návrhu stěžovatelů, protože spor s ohledem na rozhodčí doložku obsaženou ve smlouvě o převzetí má být řešen rozhodci. Proto navrhla zastavení řízení. Krajský soud v Brně usnesením č. j. 50 Cm 151/2007-46 ze dne 11. března 2008 (dále jen "rozhodnutí soudu prvního stupně") řízení zastavil (výrok I.), neboť rozhodčí doložku shledal za překážku v dalším postupu v něm, a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.). Proti tomuto usnesení podali stěžovatelé odvolání. Vrchní soud v Olomouci usnesením č. j. 5 Cmo 172/2008-60 ze dne 12. června 2008 rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku I. potvrdil a ve výroku II. změnil tak, že každému ze stěžovatelů uložil uhradit žalované na náhradě nákladů řízení částku 4.819,50 Kč (výrok I.) a každému z navrhovatelů uložil uhradit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 476,- Kč.
Stěžovatelé v ústavní stížnosti přinášejí argumenty obdobné těm, které stěžovatelé uváděli již v ústavní stížnosti vedené u Ústavního soudu pod
sp. zn. I. ÚS 1533/07
. Především namítají, že v projednávaném případě nebyly splněny podmínky převzetí jmění hlavním akcionářem podle ustanovení § 220p obchodního zákoníku, tedy že nebyla naplněna podmínka veřejného zájmu, ani podmínka, aby ke zbavení minoritních akcionářů vlastnického práva k jejich akciím došlo za adekvátní náhradu. Důležitostí podmínek nutných ke zbavení minoritních akcionářů vlastnického práva k jejich akciím stěžovatelé zdůvodňují nemožnost odepření přístupu k řízení před obecnými soudy, k němuž mělo podle stěžovatelů v jejich případě dojít, přičemž takový postup označují za neústavní a zbavující minoritní akcionáře práva na ochranu vlastnictví, práva na soudní a jinou právní ochranu a práva na spravedlivý proces. Stěžovatelé dále přinášejí řadu tvrzení o rozhodčích doložkách, rozhodčím řízení a rozhodcích a odmítají se podřídit rozhodčí doložce obsažené ve smlouvě o převodu jmění akciové společnosti na jejího hlavního akcionáře, když rozhodčí doložka nebyla dohodnuta mezi stranami sporu, tedy stěžovateli a žalovanou. Tím, že se obecné soudy s odkazem na rozhodčí doložku odmítly věcí zabývat tedy došlo podle stěžovatelů k porušení jejich ústavně zaručeného práva na soudní a jinou právní ochranu a práva na ochranu vlastnictví.
Ústavní soud vzal v úvahu všechna stěžovateli předložená tvrzení, přezkoumal ústavní stížností napadená rozhodnutí a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Přitom opodstatněností ústavní stížnosti je v řízení před Ústavním soudem třeba rozumět podmínku, že napadeným rozhodnutím bylo porušeno základní právo nebo svoboda stěžovatele.
Ústavní soud připomíná, že není vrcholem soustavy obecných soudů (čl. 81 a čl. 91 Ústavy), tudíž ani řádnou další odvolací instancí, není soudem obecným soudům nadřízeným, a proto není v zásadě oprávněn zasahovat bez dalšího do rozhodování těchto soudů.
Podstatu námitek stěžovatelů tvoří jejich nesouhlas se zastavením řízení před obecnými soudy z důvodu existence rozhodčí doložky. Ústavní soud se k obdobné problematice v minulosti vyjadřoval (viz např. usnesení
sp. zn. III. ÚS 84/05
nebo
sp. zn. III. ÚS 588/05
), a to i ve věci stěžovatele Ch. (viz usnesení
sp. zn. II. ÚS 666/06
), resp. obou stěžovatelů (viz usnesení
sp. zn. I. ÚS 1533/07
), a závěry Ústavního soudu tak byly stěžovateli Ch., resp. oběma stěžovatelům, známé ještě před podáním projednávané ústavní stížnosti. Výrok Ústavního soudu v této věci je tak pro ně předvídatelný. Ústavní soud nemá důvod odchýlit se od své judikatury, a proto pouze stručně rekapituluje základní přístupy a v podrobnostech odkazuje na odůvodnění citovaných usnesení.
Dle názoru Ústavního soudu rozhodnutím obecných soudů o zastavení řízení k neústavnímu omezení práva stěžovatelů jako minoritních akcionářů na soudní ochranu a v důsledku na ochranu vlastnictví nedošlo, neboť možnosti právní ochrany jejich majetkových práv spojených s vlastnictvím akcií jim zůstaly přiměřeně zachovány. Rozhodčí doložka uvedená ve smlouvě o převzetí zavazuje oba stěžovatele a Ústavní soud v řadě svých předchozích rozhodnutí neshledal, že by procedura přezkoumání nároků minoritních akcionářů v rozhodčím řízení byla protiústavní. To znamená, že její aplikace sama o sobě nemůže vést k porušení práva na soudní ochranu, ani k porušení práva na ochranu majetku. Pokud stěžovatelé nebyli spokojeni s obsahem smlouvy o převzetí, mohli do tří měsíců ode dne konání valné hromady, jejímž usnesením bylo rozhodnuto o schválení smlouvy o převzetí (a o zrušení společnosti bez likvidace s převodem jmění na hlavního akcionáře), podat u soudu žalobu na vyslovení neplatnosti této smlouvy, která musí být spojena s návrhem na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady o převodu jmění (viz ustanovení § 183 ve spojení s ustanovením § 131 obchodního zákoníku).
Podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavnímu soudu senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. V projednávané věci neshledal senát Ústavního soudu stěžovateli tvrzená pochybení obecných soudů, a proto mu tedy nezbylo, než ústavní stížnost podle tohoto ustanovení odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 4. září 2008
Michaela Židlická
předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu