Legislator Giurisprudenza & Legislazione
III.ÚS 588/05 ECLI:CZ:US:2006:3.US.588.05 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses constitutional complaints regarding arbitration clauses in asset transfer agreements under the Commercial Code.

Numero d'incarto III.ÚS 588/05
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court dismissed the constitutional complaints filed by two companies against lower court rulings that upheld arbitration clauses in asset transfer agreements. The applicants argued that these clauses violated their right to court protection and that the statute limiting judicial review of settlement amounts was unconstitutional. The court rejected these claims, ruling that minority shareholders are bound by majority resolutions and that arbitration serves as a valid, efficient alternative to formal court proceedings for commercial disputes.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 220k odst. 1 zák. č. 513/1991 Sb.; § 36 Listiny základních práv a svobod: Arbitration clauses in asset transfer agreements are valid and do not violate the right to court protection, as minority shareholders are bound by majority resolutions and arbitration offers a suitable alternative for commercial disputes.

Parole chiave

Generato dall'IA
asset transfer agreement arbitration clause validity minority shareholder rights commercial code provision constitutional complaint dismissal judicial review limitation majority resolution binding

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 220k odst. 1 zák. č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník
§ 220k odst. 1 zák. č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, takto:
čl. 36 Listiny základních práv a svobod
dubna 2004 (50 Cm 15/2004-21) a tvrdili, že jimi došlo k zásahu do jejich ústavně zaručeného práva na soudní ochranu (čl. 36 Listiny základních práv a svobod).
§ 43 odst. 2 písm. a), b) zákona o Ústavním soudu
odmítl [§ 43 odst. 2 písm. a), b) zákona o Ústavním soudu], jak je z výroku tohoto usnesení patrno.

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl dne 25. ledna 2006 v senátě složeném z předsedy Jana Musila a soudců Vladimíra Kůrky a Jiřího Muchy mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů 1. KUPONINVEST a. s., se sídlem Třemošnice, Brigádnická 124, a 2. BD FINOS, a. s., se sídlem Hradec Králové, U Soudu 388, obou zastoupených Mgr. Ing. Antonínem Továrkem, advokátem v Brně, Kobližná 47/19, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. června 2005, čj. 5 Cmo 174/2005-51, a ze dne 30. června 2005, čj. 5 Cmo 175/2005-47, a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. dubna 2004, čj. 50 Cm 11/2004-25, a ze dne 27. dubna 2004, čj. 50 Cm 15/2004-21, spolu s návrhem na zrušení poslední věty ust. § 220k odst. 1 zák. č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, takto:

Ústavní stížnost a návrh na zrušení poslední věty ust. § 220k odst. 1 zák. č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, se odmítají.

Odůvodnění

Včas podanou ústavní stížností, která byla podána v intencích zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o Ústavním soudu), napadli stěžovatelé usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. června 2005 (5 Cmo 174/2005-51) a ze dne 30. června 2005 (5 Cmo 175/2005-47), usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. dubna 2004 (50 Cm 11/2004-25) a ze dne 27. dubna 2004 (50 Cm 15/2004-21) a tvrdili, že jimi došlo k zásahu do jejich ústavně zaručeného práva na soudní ochranu (čl. 36 Listiny základních práv a svobod). Současně stěžovatelé navrhli zrušit poslední větu ust. § 220k odst. 1 zák. č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen obch. zák.).

Napadeným usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. června 2005 (5 Cmo 174/2005-51) bylo potvrzeno usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. dubna 2004 (50 Cm 11/2004-25), jímž soud I. stupně zastavil řízení o návrhu 1. stěžovatele, jímž se domáhal přezkoumání a určení výše vypořádání v penězích podle ust. § 220p obch. zák. vůči společnosti CE WOOD, a. s.

Napadeným usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. června 2005 (5 Cmo 175/2005-47) bylo potvrzeno usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. dubna 2004 (50 Cm 15/2004-21), jímž soud I. stupně zastavil řízení o návrhu 2. stěžovatele, jímž se domáhal přezkoumání a určení výše vypořádání v penězích podle ust. § 220p obch. zák. vůči společnosti CE WOOD, a. s.

V ústavní stížnosti stěžovatelé uvádí - stručně shrnuto - že byli akcionáři společnosti CE WOOD, a. s. Na základě rozhodnutí valné hromady této společnosti ze dne 19. listopadu 2003 bylo její jmění převedeno na společnost EP Kapitál Group, a. s. V souladu se zákonem byly akcie stěžovatelů předány obchodníkovi s cennými papíry CAPITAL PARTNERS, a. s., zajišťujícímu výplatu vypořádání. Stěžovatelům bylo za jejich akcie vyplaceno vypořádání dle smlouvy o převzetí jmění ve výši 0,7899 Kč na 1 Kč jmenovité hodnoty akcií. Podle názoru stěžovatelů uvedená výše vypořádání poskytnutého akcionářům společností CE WOOD, a. s., nebyla přiměřená. Stěžovatelé proto dle § 220p odst. 4 obch. zák. požádali v souladu s ust. § 220p odst. 4 a § 220k odst. 1 obch. zák. o přezkoumání výše vypořádání v penězích a přiznání práva na dorovnání v penězích. Řízení o návrzích obou stěžovatelů bylo zastaveno s poukazem na § 106 odst. 1 o. s. ř., neboť obecné soudy dospěly k závěru, že podle smlouvy o převzetí jmění ze dne 19. listopadu 2003 má být věc projednána v řízení před rozhodci. Stěžovatelé se domnívají, že rozhodčí doložka obsažená v této smlouvě je neplatná, neboť může zavazovat pouze osoby, které s jejím obsahem vyslovily souhlas. Stěžovatelé dovozují, že toto ustanovení v uvedené smlouvě je neplatné a také neúčinné vůči akcionářům, kteří byli proti uzavření předmětné smlouvy. Stěžovatelé proto navrhli zrušit napadená rozhodnutí obecných soudů, jak jsou vpředu označena, a současně navrhli zrušit poslední větu ust. § 220k odst. 1 obch. zák.

Ústavní soud posoudil ústavní stížnost stěžovatelů tak, že každý z nich se domáhá přezkoumání těch rozhodnutí obecných soudů, v nichž byl účastníkem řízení. Ústavní soud, vycházeje z obsahu ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí obecných soudů, jak jsou vpředu označena, konstatuje, že ústavní stížnost stěžovatelů a návrh na zrušení poslední věty ust. § 220k odst. 1 obch. zák. jsou zjevně neopodstatněné.

Na tomto místě je nutno zdůraznit, že Ústavní soud, jako soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR), není součástí soustavy obecných soudů, a proto mu nepřísluší přezkoumávat zákonnost či dokonce věcnou správnost rozhodnutí obecných soudů (k tomu srov. např. nález ve věci II. ÚS 45/94 in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 3., č. 5, Praha 1995). Jeho zásah do rozhodovací činnosti obecných soudů je vázán na splnění jistých podmínek (k tomu srov. např. nález ve věci III. ÚS 23/93 in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 1., č. 5, Praha 1994), jež však v dané věci shledány nebyly.

Těžištěm ústavní stížnosti stěžovatelů je jejich tvrzení, že rozhodčí doložka obsažená ve smlouvě o převzetí jmění je neplatná a neúčinná vůči těm akcionářům, kteří s uzavřením této smlouvy nesouhlasili. Smlouva o převzetí se uzavírá mezi společností a jejím akcionářem, jestliže je tento akcionář vlastníkem akcií, jejichž jmenovitá hodnota přesahuje 90 % základního kapitálu a je tedy hlavním akcionářem takové společnosti (§ 220p obch. zák.). Zákon umožňuje, aby ve smlouvě o převzetí bylo určeno, že o přezkoumání výměnného poměru akcií a určení výše dorovnání v penězích se bude rozhodovat v rozhodčím řízení (§ 220k odst. 1 obch. zák.). Obecné soudy tedy nepochybily, pokud dospěly k závěru, který je v odůvodnění napadených rozhodnutí řádně vyložen (§ 167 odst. 2, § 157 odst. 2 o. s. ř.), že rozhodčí doložka byla uzavřena platně mezi smluvními stranami smlouvy a její uzavření zákon v případě smlouvy o převzetí jmění připouští.

Ústavní soud rovněž neshledal, že by obsah poslední věty ust. § 220k odst. 1 obch. zák. byl protiústavní. Podle poslední věty ust. § 220k odst. 1 obch. zák. smlouva o fúzi může určit, že se o přezkoumání výměnného poměru akcií a určení výše dorovnání v penězích bude rozhodovat v rozhodčím řízení. Podle tohoto ustanovení není sice výše vypořádání přezkoumatelná soudy, ale rozhodci, kteří jsou při svém rozhodování povinni postupovat podle zák. č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, ve znění pozdějších předpisů. Nejde však o svévolné rozhodování, ale rozhodování podle předem stanovených pravidel nezávislými osobami (arbitry). Rovněž je bez významu, že stěžovatelé sami smluvní stranou smlouvy o převzetí nebyli a hlasovali na valné hromadě proti jejímu schválení. Stěžovatelé jsou jako minoritní akcionáři vázáni rozhodnutím valné hromady, která může při respektování jejich práv jako minoritních akcionářů rozhodnout o věcech, které se akcií stěžovatelů týkají. Předmětné ustanovení má tedy svůj význam, a to umožnit přezkum vypořádání (realizovat právo na dorovnání) méně formálním postupem v rozhodčím řízení, které je vhodné pro rozhodování sporů v obchodních věcech. Proto nebyl návrh na zrušení citovaného ustanovení shledán důvodným.

Z takto rozvedených důvodů Ústavní soud neshledal, že by napadenými rozhodnutími obecných soudů, jak jsou vpředu označena, došlo k zásahu do ústavně zaručených práv stěžovatelů, a proto jejich ústavní stížnost a návrh na zrušení poslední věty ust. § 220k odst. 1 obch. zák. odmítl [§ 43 odst. 2 písm. a), b) zákona o Ústavním soudu], jak je z výroku tohoto usnesení patrno.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 25. ledna 2006