Legislator Giurisprudenza & Legislazione
IV.ÚS 854/08 ECLI:CZ:US:2008:4.US.854.08.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses appeal by successor claiming equal rights to direct restituees under land law.

Numero d'incarto IV.ÚS 854/08
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by a land successor against lower court rulings. The applicant argued that successors should hold the same legal status as direct restituees, claiming the courts improperly applied a precedent without distinguishing between speculative and non-speculative land claimants. The court rejected this, ruling that the applicant's status as a successor precludes any claim to replacement land, thereby upholding the lower courts' decisions as constitutionally compliant.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 1 odst. 1 Dodatkového protokolu č. 1 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod; čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod: The Constitutional Court maintains that successors to land rights do not possess the same legal standing as direct restituees, and applying established case law to deny their claim does not violate fundamental property rights.

Parole chiave

Generato dall'IA
successor land rights direct restituees speculative land claims Constitutional Court property rights protection land law succession non-speculative reasons

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
Art. 11 para. 1 of the Charter of Fundamental Rights and Freedoms
(stanovující lhůtu pro převod náhradních pozemků); to však pouze ve vztahu k oprávněným osobám, kterým vzniklo právo na jiný pozemek podle § 11 odst.
Art. 1 para. 1 of Protocol No. 1 to the Convention for the Protection of Human Rights and Fundamental Freedoms
Zmiňovaným nálezem pléna Ústavního soudu bylo zrušeno ustanovení § 13 odst.
§ 43 para. 2 letter a) of the Act on the Constitutional Court
Art. 89 para. 2 of the Constitution

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl dne 26. května 2008 v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Miloslava Výborného ve věci ústavní stížnosti JUDr. M. Č., zastoupeného Mgr. Davidem Urbancem, advokátem, AK se sídlem Na Příkopě 23, 110 00 Praha 1, proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 1. 2008 č. j. 28 Cdo 4959/2007-103, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 7. 2007 č. j. 54 Co 132/2007-84 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 5. 12. 2006 č. j. 12 C 170/2005-56, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností stěžovatel s tvrzením o porušení práv garantovaných mu ustanoveními čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 1 odst. 1 Dodatkového protokolu č. 1 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Protokol č. 1") napadl shora označená rozhodnutí obecných soudů.

Stěžovatel, který se jako postupník dle zákona o půdě neúspěšně soudně domáhal převedení konkrétních pozemků, ve své ústavní stížnosti polemizoval se závěry učiněnými v nálezu

sp. zn. Pl. ÚS 6/05

(publikován jako č. 531/2005 Sb.), neboť postupníci by podle něj měli mít stejné postavení jako přímí restituenti. Obecné soudy paušální aplikací závěrů Ústavního soudu vyslovených v citovaném nálezu na stěžovatelův případ nepřípustně zasáhly do ústavně chráněných základních práv a svobod. Je totiž třeba rozlišovat, což jinak činí i Nejvyšší soud, mezi osobami, které usilují o pozemky ze spekulativních důvodů, a osobami, jež jsou k vymáhání pozemků vedeny nespekulativními důvody (např. chtějí pečovat o půdu). K posléze jmenované skupině patří i stěžovatel, jelikož je soukromým rolníkem.

Obsah ústavní stížností napadených rozhodnutí, jakož i průběh řízení před obecnými soudy, které jejich vydání předcházelo, netřeba podrobněji rekapitulovat, neboť jak stěžovaná rozhodnutí, tak průběh procesu jsou stěžovateli i ostatním účastníkům řízení známy.

Formálně bezvadná ústavní stížnost byla podána včas osobou oprávněnou a řádně zastoupenou. K jejímu projednání je Ústavní soud příslušný; jde přitom o návrh sice přípustný, ale z důvodů dále vyložených zjevně neopodstatněný.

Jádrem ústavní stížnosti je polemika s právními závěry, jež Ústavní soud vyslovil v nálezu

sp. zn. Pl. ÚS 6/05

, a jejich aplikací na stěžovatelův případ.

Zmiňovaným nálezem pléna Ústavního soudu bylo zrušeno ustanovení § 13 odst. 6 a 7 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění zákona č. 253/2003 Sb. (dále jen "zákon o půdě"), a ustanovení čl. VI zákona č. 253/2003 Sb. (stanovující lhůtu pro převod náhradních pozemků); to však pouze ve vztahu k oprávněným osobám, kterým vzniklo právo na jiný pozemek podle § 11 odst. 2 zákona o půdě, a k jejich dědicům. V odůvodnění nálezu Ústavní soud vyložil, z jakého důvodu nezrušil napadená ustanovení i ve vztahu k osobám, jež nárok na náhradní pozemek získaly postoupením od původních oprávněných osob.

Ústavní soud neshledal důvod, proč se od právních závěrů vyslovených v citovaném nálezu odchýlit; v aplikaci těchto právních závěrů obecnými soudy na stěžovatelův případ nespatřuje porušení stěžovatelových základních práv a pro stručnost na bezchybné právní závěry obecných soudů i citovaný nález Ústavního soudu odkazuje. Krátce řečeno, stěžovatel jako postupník na vydání pozemků nemá nárok; obdobné ústavní stížnosti postupníků proti postupu obecných soudů Ústavní soud setrvale odmítá (srov. např. usnesení

sp. zn. II. ÚS 2913/07

či

I. ÚS 86/08

, obě dostupná z http://nalus.usoud.cz).

Vzhledem k výše uvedenému postupovaly obecné soudy ústavně konformně, když při rozhodování o žalobě stěžovatele respektovaly uvedený nález Ústavního soudu, jak jim ostatně ukládá čl. 89 odst. 2 Ústavy, a dovodily zánik nároku stěžovatele coby postupníka na náhradní pozemek podle § 11 zákona o půdě.

Napadenými rozhodnutími tedy nedošlo k porušení stěžovatelova práva vlastnit majetek podle čl. 11 odst. 1 Listiny a čl. 1 odst. 1 Protokolu č. 1.

Z uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 26. května 2008

Michaela Židlická, v. r.

předsedkyně senátu