Legislator Giurisprudenza & Legislazione
I.ÚS 86/08 ECLI:CZ:US:2008:1.US.86.08.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding land restitution rights and preclusion rules.

Numero d'incarto I.ÚS 86/08
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by a company seeking specific land parcels under restitution laws. The applicant argued that lower courts incorrectly applied preclusion rules and denied her rights as a successor in a debt transfer, claiming violations of fair trial and property rights. The court rejected these claims, ruling that the applicant was not a direct entitled person and that the legislative preclusion was a logical and constitutional outcome of the restitution framework.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu; § 82 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu: The Constitutional Court's mandate is limited to protecting constitutionality and reviewing lower court decisions only when a fundamental right is violated, not for re-examining the correctness of sub-constitutional law application or legislative preclusion rules.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint dismissal land restitution rights preclusion of claim debt transfer succession fundamental rights violation Czech constitutional law restitution in integrum

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
§ 82 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu
Ústavní soud není povolán k přezkumu správnosti aplikace podústavního práva a zasáhnout do rozhodovací činnosti obecných soudů může jen tehdy, shledá-li současně porušení základního práva či svobody (§ 82 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu).
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu
Proto senát Ústavního soudu ČR ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
§ 525 odst. 1 občanského zákoníku
§ 525 odst. 1 občanského zákoníku, podle kterého by měly být ex tunc neplatné všechny předchozí převody pohledávek.

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl dne 7. února 2008 v senátu složeném z předsedy Vojena Güttlera a soudců Františka Duchoně a Elišky Wagnerové (soudkyně zpravodajka) mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti SHARI SECURITIES & FINANCING, spol. s r. o., se sídlem v Plzni, Jiráskovo nám. 816/4, zastoupené Mgr. Ing. Jiřím Proškem, advokátem se sídlem v Plzni, Lochotínská 18, směřující proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 9. 2007, č. j. 28 Cdo 3664/2007-84, proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 26. 3. 2007, sp. zn. 18 Co 116/2007, a proti rozsudku Okresního soudu Plzeň - město ze dne 16. 10. 2006, č. j. 35 C 4/2006-40,

takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatelka se včasnou (§ 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále "zákon o Ústavním soudu") a řádnou ústavní stížností domáhala zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí vydaných ve věci, v níž se na Pozemkovém fondu ČR jako smluvní nástupnice restituenta neúspěšně domáhala vydání konkrétních pozemků řízení. Stěžovatelka tvrdila, že vydáním těchto rozhodnutí bylo porušeno její základní právo na soudní ochranu a na spravedlivý proces garantované čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále "Listina"). Porušeno mělo být též právo na rovné zacházení, garantované čl. 3 odst. 1 Listiny, právo na pokojné užívání majetku, garantované čl. 11 odst. 1 Listiny. A porušen měl být i čl. 4 Ústavy ČR.

Stěžovatelka uvedla, že ačkoli (dle smlouvy o postoupení pohledávky) vstoupila dle zákona o půdě do práv tzv. osoby oprávněné k nabytí náhradních pozemků v rámci restituce, nebyl jí náhradní pozemek vydán. Zákon o půdě výslovně umožnil takové smluvní převody restitučních nároků. Nároky je třeba nahlížet jako na celek. Na stěžovatelku nedopadá část VI. zákona č. 253/2003 Sb., ani ust. § 13 odst. 6 a 7 zákona o půdě v platném znění (tzv. restituční tečka, resp. prekluze nároku na vydání náhradního pozemku). Pozemkový fond přestal v případě stěžovatelky vyvíjet jakoukoli činnost směřující k nápravě majetkových křivd a náhradní pozemky nenabízel (z důvodu blížící se prekluze, kterou stěžovatelka nemohla předjímat a nejde tedy o běžné podnikatelské riziko), avšak obecné soudy konstatovaly prekluzi nároku na převod náhradního pozemku s odůvodněním, že stěžovatelka není původní oprávněnou osobou. Stát však má povinnost striktně dodržovat literu zákona. Nález Ústavního soudu

sp. zn. Pl. ÚS 6/05

je protiústavní, neboť do právního řádu vnesl zcela bezprecedentní a bezdůvodnou diskriminaci a zavádí právní nejistotu. Stěžovatelka nárok vyplatila a podílela se tak na odškodnění minulých křivd, avšak nebylo přihlédnuto k jejímu legitimnímu očekávání, že bude moci využít práva na nabytí náhradního pozemku stejně jako postupitelé. Ústavní soud extenzivním dotvořením zákona překročil svou pravomoc. Změna obsahu nároku v důsledku změny věřitele odporuje ust. § 525 odst. 1 občanského zákoníku, podle kterého by měly být ex tunc neplatné všechny předchozí převody pohledávek.

Z usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 9. 2007, č. j. 28 Cdo 3664/2007-84 (srov. na: www.nsoud.cz/rozhod.php), z rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 26. 3. 2007, sp. zn. 18 Co 116/2007, a z rozsudku Okresního soudu Plzeň-město ze dne 16. 10. 2006, č. j. 35 C 4/2006-40, Ústavní soud zjistil, že z hlediska podstaty věci stěžovatelka popisuje řízení věrně.

Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud ustáleně judikuje, že jeho úkolem je ochrana ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR). Ústavní soud není povolán k přezkumu správnosti aplikace podústavního práva a zasáhnout do rozhodovací činnosti obecných soudů může jen tehdy, shledá-li současně porušení základního práva či svobody (§ 82 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu).

Podstatou ústavní stížnosti byla tvrzená protiústavnost nálezu Ústavního soudu

sp. zn. Pl. ÚS 6/05

ze dne 13. 12. 2005 (viz tato sp. zn. v oficiální databázi Ústavního soudu ČR NALUS dostupné z: http://nalus.usoud.cz). Avšak I. senát Ústavního soudu ČR neshledal důvod, proč se od tohoto nálezu odchýlit, a to ani na základě stěžovatelčiny argumentace. Právní názor Ústavního soudu je odůvodněn jak v cit. plenárním nálezu, tak v nálezu

sp. zn. III. ÚS 495/02

(viz NALUS), kde bylo prokázáno ústavně nepřípustné maření nároků přímých oprávněných osob. Pokud za této situace zákonodárce stanovil prekluzi nároků, byl výrok nálezu

sp. zn. Pl. ÚS 6/05

logickým vyústěním jednak předchozích zjištění Ústavního soudu, jednak povahy restitučního zákonodárství (zmírnění jen některých křivd) a jednak zásady minimalizace zásahů. Citované nálezy (jakož i nález

sp. zn. III. ÚS 495/05

, bod 29) charakterizovaly oprávněnou osobu s ohledem na účel institutu restitutio in integrum a Ústavní soud nemá proč by se od tohoto výkladu odchyloval.

Ústavní soud neshledal v napadených rozhodnutích porušení stěžovatelčiných základních práv, jak tvrdila v ústavní stížnosti. Proto senát Ústavního soudu ČR ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).

V Brně dne 7. února 2008

Vojen Güttler

předseda senátu