Legislator Giurisprudenza & Legislazione
I.ÚS 581/05 ECLI:CZ:US:2008:1.US.581.05.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses appeal claiming fair trial rights violated by lack of mandatory legal representation in social security proceedings.

Numero d'incarto I.ÚS 581/05
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court rejected the applicant's constitutional complaint regarding a Supreme Administrative Court ruling that denied mandatory legal representation. The applicant argued that the court violated his right to a fair process by proceeding without counsel despite his status as socially needy. The court found the complaint unfounded because the lower courts thoroughly explained their reasoning and the procedural context made legal representation impossible at that specific stage.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; The Constitutional Court may only review general court decisions for fundamental rights violations and must dismiss complaints as clearly unfounded when the lower courts have adequately reasoned their decisions regarding the necessity of legal representation.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint dismissal right to fair trial mandatory legal representation social security proceedings Constitutional Court jurisdiction

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
Vzhledem k výše uvedenému nezbylo Ústavnímu soudu než ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný odmítnout.

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Františka Duchoně a Vojena Güttlera o ústavní stížnosti stěžovatele A. O., zastoupeného Mgr. Martinem Charvátem, advokátem v Brně, Špitálka 23b, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 6 Ads 16/2004-24 ze dne 17. června 2004, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností brojí stěžovatel proti rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 6 Ads 16/2004-24 ze dne 17. června 2004, jímž byla zamítnuta jeho kasační stížnost proti usnesení Krajského soudu v Brně č. j. 41 Cad 15/2004-15 ze dne 29. března 2004, kterým byla zamítnuta jeho žádost o ustanovení zástupce pro řízení proti rozhodnutí žalované České správy sociálního zabezpečení. Napadeným rozhodnutím bylo podle jeho názoru porušeno ustanovení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").

Porušení práva na spravedlivý proces spatřuje stěžovatel v následujících skutečnostech:

Usnesením Krajského soudu v Brně byla zamítnuta jeho žádost o ustanovení zástupce pro řízení proti České správě sociálního zabezpečení. V kasační stížnosti namítal, že u něho byly splněny všechny předpoklady stanovené v ustanovení § 35 odst. 8 soudního řádu správního a soud měl jeho žádosti vyhovět, neboť je osobou sociálně potřebnou. Nejvyšší správní soud jednal o jeho kasační stížnosti, aniž by byl stěžovatel v tomto řízení zastoupen, i když je zde zastoupení povinné. Stěžovatel tvrdí, že postupem Nejvyššího správního soudu, který jeho kasační stížnost projednal, aniž byl stěžovatel zastoupen advokátem, bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces. K porušení tohoto práva došlo i zamítnutím žádosti o ustanovení zástupce. Proto navrhl, aby Ústavní soud napadené rozhodnutí zrušil.

Ústavní soud již mnohokrát ve svých rozhodnutích konstatoval, že není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu proto právo vykonávat dohled nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je oprávněn zasáhnout pouze tehdy, došlo-li jejich pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byl stěžovatel účastníkem, k porušení jeho základních práv či svobod chráněných ústavním pořádkem České republiky. Vzhledem k tomu, že se stěžovatel dovolával ochrany svého základního práva na spravedlivý proces, přezkoumal Ústavní soud z tohoto hlediska napadená rozhodnutí i řízení jim předcházející a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Z napadeného rozsudku Nejvyššího správního soudu vyplývá, že se tento soud - zhodnotiv závěry Krajského soudu v Brně - věcně zabýval posouzením sociálních poměrů stěžovatele, a to i ve vztahu k nákladům právního zastoupení, které byl mohly v souvislosti s předmětem řízení vzniknout. Ztotožnil se se závěry krajského soudu, že předpokládaná finanční náročnost sporu není taková, aby bylo nutno stěžovateli - vzhledem k výši jeho důchodu, který přesahuje výrazně částku životního minima - pro předmětné řízení ustanovovat zástupce. Ústavní soud dovozuje, že Krajský soud v Brně i Nejvyšší správní soud ve svých rozhodnutích přehledně a srozumitelně vyložily důvody, pro které byly jeho návrh na ustanovení zástupce i kasační stížnost zamítnuty. Ústavní soud v těchto rozhodnutí žádné porušení ústavně zaručených práv stěžovatele neshledal (obdobně i usnesení Ústavního soudu

sp. zn. IV. ÚS 909/07

ze dne 19. dubna 2007, které se týká téhož stěžovatele).

Stěžovatel namítal porušení práva na spravedlivý proces i tím, že Nejvyšší správní soud projednal a rozhodl o jeho kasační stížnosti, aniž by byl při tomto rozhodování právně zastoupen. Ani této námitce nemohl Ústavní soud přisvědčit. V rozhodnutí napadeném kasační stížností bylo rozhodováno právě o tom, zda má být stěžovateli ustanoven zástupce a žádost stěžovatele o ustanovení zástupce byla zamítnuta. Jestliže tedy kasační soud jednal o kasační stížnosti proti takovému rozhodnutí, pak z podstaty věci vyplývá, že zastoupení advokátem zde nebylo možné. Sám Nejvyšší správní soud uvedenou skutečnost v odůvodnění napadeného rozhodnutí konstatoval. Ústavní soud ani v tomto případě neshledal porušení práva stěžovatele na spravedlivý proces.

Vzhledem k výše uvedenému nezbylo Ústavnímu soudu než ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 20. května 2008

Ivana Janů v.r.

předsedkyně senátu