Constitutional court dismisses appeal as unreasonable disagreement with lower courts' refusal to appoint counsel.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by A. O. against administrative court decisions refusing to appoint legal representation. The appellant argued against the lower courts' determination that his financial circumstances did not warrant a lawyer, yet the court found no constitutional violation. Consequently, the appeal was dismissed as merely an unreasonable disagreement with the correct legal conclusions of the general courts.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu: Constitutional complaints are dismissed when they constitute only an unreasonable disagreement with the correct legal conclusions of the general courts without alleging a violation of constitutionally guaranteed rights.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl dne 19. dubna 2007 v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného a soudkyň Vlasty Formánkové a Michaely Židlické ve věci ústavní stížnosti A. O., bez právního zastoupení, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 2. 2007, čj. 6 Ads 116/2006-56, a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 10. 10. 2006, čj. 41 Cad 21/2006-29, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I. Návrhem doručeným Ústavnímu soudu dne 10. 4. 2007 se A. O. (dále též "stěžovatel") domáhal, aby Ústavní soud nálezem zrušil v záhlaví uvedená rozhodnutí (přičemž usnesení krajského soudu označil nesprávně jako rozsudek) a věc vrátil krajskému soudu k novému projednání a rozhodnutí.
II. Z napadeného rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 2. 2007 vyplývá, že Krajský soud v Brně usnesením ze dne 10. 10. 2006 zamítl návrh stěžovatele na ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 19. 7. 2006, čj. 41 Cad 21/2006-19, s odůvodněním, že majetkové poměry stěžovatele nevyžadují, aby mu byl pro toto řízení ustanoven zástupce.
Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 21. 2. 2007 kasační stížnost stěžovatele jako nedůvodnou zamítl.
III. V nejasně formulované ústavní stížnosti stěžovatel zřejmě zamýšlel vyjádřit nesouhlas s tím, že obecné soudy nevyhověly jeho návrhu na ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti.
IV. Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je třeba odmítnout jako zjevně neopodstatněnou, přičemž k vysvětlení tohoto závěru postačí uvést následující.
Důvody, pro které Nejvyšší správní soud kasační stížnost stěžovatele a krajský soud jeho návrh zamítly, jsou přehledně a zcela srozumitelně v napadených rozhodnutích vyloženy, pročež Ústavní soud na tyto odkazuje, nemaje potřebu cokoli k nim dodávat. Žádné porušení ústavně zaručených práv stěžovatele shledáno nebylo; ústavní stížnost je pouhým nesouhlasem se správnými závěry obecných soudů, takže stěžovatelovy vývody důvod ke kasaci stěžovaných rozhodnutí založit nemohly.
K odstranění nedostatku právního zastoupení Ústavní soud stěžovatele nevyzýval, neboť i kdyby tato vada byla odstraněna, nic by to na zjevné neopodstatněnosti podané ústavní stížnosti změnit nemohlo.
Z uvedených důvodů bylo podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, rozhodnuto, jak ve výroku tohoto usnesení uvedeno.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 19. dubna 2007
Miloslav Výborný, v. r.
předseda senátu