Legislator Giurisprudenza & Legislazione
II.ÚS 449/08 ECLI:CZ:US:2008:2.US.449.08.2 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding standing to challenge general acts without concrete rights infringement.

Numero d'incarto II.ÚS 449/08
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by an engineer against a Supreme Administrative Court ruling. The complainant argued that the administrative act violated his right to a fair process and property rights by denying him standing to challenge a general act. The court held that standing requires a real and substantial impact on the complainant's property rights, which was absent in this case, and that courts cannot expand jurisdiction beyond statutory limits.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu; § 82 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu: The Constitutional Court protects only constitutional validity and does not review the correctness of subconstitutional law application unless a fundamental right is violated; standing to challenge general acts requires a real and substantial impact on the complainant's property rights.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint dismissal active standing requirement general administrative act property rights infringement fair process violation substantive legal standing Czech constitutional law

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
čl. 36 odst. 1, 2 Listiny základních práv a svobod
čl. 2 odst. 1, 2 Listiny základních práv a svobod
čl. 11 odst. 1 a 4 Listiny základních práv a svobod
čl. 21 odst. 1 Listiny základních práv a svobod
§ 82 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu
Ústavní soud není povolán k přezkumu správnosti aplikace podústavního práva a zasáhnout do rozhodovací činnosti obecných soudů může jen tehdy, shledá-li současně porušení základního práva či svobody (§ 82 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu).
čl. 90 Ústavy ČR
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu
Proto senát Ústavního soudu ČR ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud České republiky rozhodl dne 19. března 2008 v senátu složeném z předsedkyně Dagmar Lastovecké a soudců Stanislava Balíka a Elišky Wagnerové (soudkyně zpravodajka) mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti Ing. R. V., zastoupeného Mgr. Luďkem Šikolou, advokátem se sídlem v Brně, Dvořákova 13, směřující proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 12. 2007, č. j. 3 Ao 4/2007-84, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatel se včasnou (§ 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále "zákon o Ústavním soudu") a řádnou ústavní stížností domáhal zrušení výše uvedeného rozhodnutí, jímž nebylo vyhověno jeho návrhu na zrušení opatření obecné povahy, a tvrdil že jeho vydáním bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces (čl. 36 odst. 1, 2 Listiny základních práv a svobod, dále "Listina") a porušeny měly být i čl. 2 odst. 1, 2, čl. 11 odst. 1 a 4 a čl. 21 odst. 1 Listiny.

Podstatou ústavní stížnosti byla otázka aktivní legitimace pro podání návrhu na zrušení opatření obecné povahy. Stěžovatel namítal odkazy na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu (srov. rozh. sp. zn. 2 Ao 2/2006 a 2 Ao 2/2007 dostupné z: www.nssoud.cz), že legitimace k podání žaloby je dána i v případě pouhé pravděpodobnosti dotčení práv stěžovatele [takto na str. 6, odst. 3 ústavní stížnosti, avšak na str. 4, odst. 3 stížnost cituje rozhodnutí NSS formulující závěr opačný: pouhá pravděpodobnost nepostačuje]. Stěžovatel namítl, že každý, kdo je aktivně legitimován k námitce v procesu přijímání opatření obecné povahy, je v případě nevyhovění námitkám příslušný i k podání návrhu na zrušení opatření. Závěr soudu zkracuje stěžovatele jak na právu garantovaném čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny, tak na právu vlastnickém (čl. 11 odst. 1 a 4 Listiny). Zastupitelstvo při přijímání opatření obecné povahy nedodrželo zákonné podmínky (čl. 2 odst. 1 a 2 Listiny) a stěžovatel byl zkrácen na právu podílet se na správě věcí veřejných (čl. 21 odst. 1 Listiny). Zkoumá-li soud zákonnost procesu přijetí, je nelogické, aby vyloučil aktivní legitimaci osoby, jenž vznesla námitku nezákonnosti.

Z příloh ústavní stížnosti Ústavní soud zjistil, že Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 5. 12. 2007, č. j. 3 Ao 4/2007-84 zamítl stěžovatelův návrh, jímž se domáhal zrušení opatření obecné povahy - Změny územního plánu sídelního útvaru Nová Ves pod Pleší, schválené usnesením Zastupitelstva této obce dne 12. 9. 2007, č. 8-9/07. Soud konstatoval, že stěžovatel není věcně legitimován k podání takového návrhu, a proto jej jako nedůvodný zamítl.

Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud ustáleně judikuje, že jeho úkolem je ochrana ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR). Ústavní soud není povolán k přezkumu správnosti aplikace podústavního práva a zasáhnout do rozhodovací činnosti obecných soudů může jen tehdy, shledá-li současně porušení základního práva či svobody (§ 82 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu).

Ústavní soud konstatuje, že námitkami stěžovatele se Nejvyšší správní soud zabýval, v odůvodnění svého rozhodnutí je náležitě vypořádal a svůj postup vysvětlil. Věcná legitimace je podle Nejvyššího správního soudu dána povahou změny územního plánu, jež musí reálně a podstatně ovlivňovat poměry vlastníka dotčeného pozemku, což se v daném případě nestalo, což vyplývalo mj. z výčtu regulativů stanovených ve změně územního plánu. Proto nebyly splněny podmínky pro aplikaci výjimky spočívající v připuštění aktivní legitimace vlastníka nesousedícího pozemku. Stavba realizovaná na základě změny územního plánu získá konkrétnější podobu až v územním řízení. Nyní se tvrzení o dotčení vlastnických práv pohybuje v rovině pouhých spekulací. Nejvyšší správní soud odkázal na svou judikaturu, která připouští přezkum až výsledného opatření, nikoli procesu jeho přijímání, a to vzhledem k povaze opatření obecné povahy, které je správním aktem s obecně vymezeným okruhem adresátů (srov. obdobně usnesení Ústavního soudu

sp. zn. I. ÚS 532/07

v autorizované databázi rozhodnutí Ústavního soudu ČR NALUS dostupné z: http://nalus.usoud.cz).

Nejvyšší správní soud stěžovateli neupřel přezkum procedury přijetí, protože k takovému přezkumu lze přistoupit až po zjištění, že došlo k zásahu do hmotných subjektivních práv navrhovatele. Jinak by totiž šlo o populární žalobu svého druhu, nikoli o návrh sloužící k ochraně subjektivních práv soudem. Populární žaloby mohou být zcela výjimečně připuštěny, avšak jen předvídá-li takovou možnost zákon. Soudy jsou Ústavou ČR (čl. 90) především povolány k ochraně práv - tj. subjektivních práv. Vzhledem k Ústavou ČR založenému oprávnění soudů, nelze pouhým výkladem, tj. bez zákonné úpravy, kompetenci soudů rozšiřovat.

Ústavní soud neshledal v napadeném rozhodnutí porušení stěžovatelových základních práv. Proto senát Ústavního soudu ČR ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 19. března 2008

Dagmar Lastovecká

předsedkyně senátu