Constitutional Court dismisses constitutional complaint for lack of concrete evidence of fundamental rights violation.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by an engineer against the Supreme Administrative Court's refusal to annul a general act regarding land planning. The complainant alleged violations of fair trial and public hearing rights due to the inability to participate in the village council meeting, but failed to concretely identify specific property rights or demonstrate how the planning change directly infringed upon them. The court ruled that the Supreme Administrative Court correctly required precise substantiation of the alleged harm before a constitutional review could proceed, finding the complaint clearly unfounded.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 82 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu; § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu: The Constitutional Court rejects a constitutional complaint as clearly unfounded when the applicant fails to concretely substantiate the alleged infringement of fundamental rights, thereby preventing the court from determining whether the lower court's decision violated constitutional guarantees.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl dne 13. března 2007 v senátu složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Františka Duchoně a Elišky Wagnerové (soudkyně zpravodajka) mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti Ing. J. R., zastoupeného Mgr. Ivem Tichovským, advokátem se sídlem v Ostravě, Jaklovecká 1248/18, směřující proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 12. 2006, č. j. 3 Ao 1/2006-24, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel se domáhal zrušení výše uvedeného rozhodnutí, jímž byl odmítnut jeho návrh na zrušení opatření obecné povahy a dalších rozhodnutí, týkajících se územního plánování v obci Petřvald, a tvrdil, že jeho vydáním bylo porušeno jeho základní právo na spravedlivý proces (čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod, dále "Listina") a právo na veřejné projednání věci (38 odst. 2 Listiny). Ústavní stížnost byla podána včas (§ 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále "zákon o Ústavním soudu") a splňovala i ostatní podmínky a formální náležitosti předepsané zákonem.
Stěžovatel v ústavní stížnosti tvrdil, že: "dostatečně - byť zatím v obecném směru - uvedl, jakým způsobem mohou být dotčena jeho subjektivní veřejná práva... vlastníka... objektu určeného k bydlení...v oblasti, jež byla... určena jako klidová... Napadenou změnou... bylo...v oblasti umožněno budování ‚rodinných farem', bez bližšího vymezení". Stěžovatel namítl, že soud bez dalšího označil tvrzení o dotčení na stěžovatelových právech za nepravděpodobná, resp. neexistující s tím, že ochranu vůči protiprávnímu následku má realizovat v případných stavebních řízeních. Tím soud nepřímo dovodil, že nelze preventivně poskytnout ochranu proti zásahu do veřejných subjektivních práv, tedy že není ochrana v situaci, kdy je vydáno rozhodnutí, v jehož důsledku může stěžovateli reálně vzniknout újma. Tím soud negoval svůj závěr (obsažený v rozhodnutí ze dne 30. 11. 2006, č. j. 2 Ao 2/2006), že tvrzené dotčení práv musí být alespoň pravděpodobné. Stěžovatel též uvedl že Nejvyšší správní soud paušálně odmítl jeho procesní námitky, přičemž jeho základní práva byla porušena již tím, že se nemohl řádně účastnit projednání opatření obecné povahy.
Z usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 12. 2006 č. j. 3 Ao 1/2006-24 (srov. na http://www.nssoud.cz/anonymous.php) Ústavní soud zjistil, že jím byl pro neodstranění vad (§ 37 odst. 5 s. ř. s.) odmítnut stěžovatelův návrh, jímž se domáhal zrušení "opatření obecné povahy - změny č. 1 územního plánu obce Petřvald, upravených závazných regulativů územního rozvoje obce Petřvald a zrušení obecně závazné vyhlášky č. 1/2006, kterou se vyhlašuje závazná část územního plánu obce Petřvald, schválených usnesením 19. zasedání zastupitelstva obce Petřvald konaného dne 27. 7. 2006". Stěžovatel v reakci na výzvu soudu konkretizoval své námitky, avšak Nejvyšší správní soud konstatoval, že ani po této změně nejsou námitky dostatečně konkrétní. Nebylo proto možno dospět k závěru, že je k podání návrhu aktivně legitimován. Námitky stěžovatele byly obdobné námitkám obsaženým v ústavní stížnosti. Soud odkazem na stavební zákon (§ 29 odst. 1 a 3) konstatoval, že v případě územně plánovací dokumentace musí být napadeno již usnesení zastupitelstva, nikoli až následná vyhláška (str. 4 odst. 2 napadeného usnesení).
Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud ustáleně judikuje, že jeho úkolem je ochrana ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR). Ústavní soud není povolán k přezkumu správnosti aplikace podústavního práva a zasáhnout do rozhodovací činnosti obecných soudů může jen tehdy, shledá-li současně porušení základního práva či svobody (§ 82 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu). Ústavní soud ve svých četných rozhodnutích zřetelně definoval podmínky, při jejichž naplnění má vadná aplikace podústavního práva obecným soudem za následek porušení základních práv či svobod jednotlivce. Jedná se o případy, v nichž Ústavní soud posuzuje, zda obecné soudy v dané věci ústavně souladně posoudily konkurenci norem jednoduchého práva sledujících určitý ústavně chráněný účel či konkurenci interpretačních alternativ jedné konkrétní normy nebo o otázku, zda obecné soudy neaplikovaly podústavní právo svévolně (srov. např. nález ze dne 30. 6. 2004,
sp. zn. III. ÚS 321/03
, Sb. n. u., sv. 33, str. 371, 374-375).
Nejvyšší správní soud konstatoval (srov. napadené usnesení, str. 4 dole), že stěžovatelova tvrzení nejsou řádným podkladem pro přezkum předmětného opatření obecné povahy. Předmětem přezkumu v daném řízení nejsou procesní práva (srov. str. 5, odst. 2), a tedy ani "právo účastnit se jednání zastupitelstva". Nejvyšší správní soud v napadeném usnesení uvedl (str. 5 odst. 3 a násl.), že není zřejmé, o jakém vlastnickém právu, k jaké konkrétní nemovitosti stěžovatel hovoří, a neuvedl ani, jakým způsobem byl na tvrzeném právu zkrácen přímo změnou územního plánu. Z požadavku náležité konkretizace tvrzeného ohrožení rovněž neplyne nemožnost "preventivní" ochrany, jak se domnívá stěžovatel. Ústavní soud nemohl dospět k závěru, že došlo k vybočení z mezí ústavnosti, neboť stěžovatel nedoložil, že by dostatečně konkretizoval svá tvrzení o porušení vlastnického práva. Přitom stěžovatel byl k takovému postupu Nejvyšším správním soudem vyzván (srov. str. 2 odst. 2 napadeného usnesení), a byl též poučen o možnosti návrh odmítnout. Nejvyšší správní soud své rozhodnutí řádně odůvodnil, a na základě argumentů obsažených v ústavní stížnosti nemohl Ústavní soud v dané věci dospět k závěru, že došlo k zásahu do základních práv stěžovatele.
Ústavní soud neshledal v napadených rozhodnutích porušení stěžovatelových základních práv, jak tvrdil v ústavní stížnosti. Proto senát Ústavního soudu ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení : Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
V Brně dne 13. března 2007
Ivana Janů
předsedkyně senátu