Constitutional complaint dismissed for non-exhaustion of remedies due to failure to file time-limit request.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court rejected the applicant's complaint regarding procedural delays in a civil case. The applicant argued that delays violated her constitutional rights but failed to utilize the statutory remedy of filing a request to set a time limit for the procedural act. The court held that this specific procedural instrument was the mandatory prerequisite for exhausting all legal remedies before seeking constitutional relief.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu; § 174a zákona o soudech a soudcích: Exhaustion of remedies requires filing a request to set a time limit for procedural acts before a constitutional complaint regarding delays is admissible.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Vladimírem Kůrkou ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky PREMS T.P. S.A., se sídlem v Rumunsku, ul. 13 Decembric č. 94, Brašov, zastoupené Prof. JUDr. Zdeňkem Češkou, CSc., advokátem se sídlem v Praze 1, Dlouhá 39, na průtahy v řízení vedeném u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 36 Cm 131/2005, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností se stěžovatelka domáhá, aby Ústavní soud "zakázal" Krajskému soudu v Brně pokračovat v porušování jejích ústavně zaručených práv (zakotvených v čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a svobod), spočívajícím v průtazích při vyřizování věci vedené pod sp. zn. 36 Cm 131/2005, a přikázal mu v řízení pokračovat.
V dané věci je patrné, že stěžovatelka brojí proti tzv. jinému zásahu orgánu veřejné moci [§ 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky]. K pojmovému vymezení "jiného zásahu" se ve svých rozhodnutích vyslovil Ústavní soud opakovaně; výklad tohoto pojmu je obsažen kupříkladu v jeho nálezu
sp. zn. III. ÚS 62/95
(publikovaném ve Sbírce nálezů a usnesení ÚS, svazek 4, str. 243), a průtahy v občanskoprávním řízení, jež stěžovatelka namítá, takovým zásahem - v obecné poloze - být mohou.
Podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb. o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákona o Ústavním soudu") odmítne usnesením soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků návrh také tehdy, je-li nepřípustný (nestanoví-li zákon jinak); ústavní stížnost je nepřípustná (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje.
Možnosti zásahu Ústavního soudu do procesů vedených obecnými soudy jsou proto - i v případě tvrzených průtahů v řízení - omezeny až na situace, když náprava nebyla zjednána ani na základě instrumentu zakotveného v ustanovení § 174a zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů, ve znění zákona č. 192/2003 Sb. (dále jen "zákona o soudech a soudcích"), jehož prostřednictvím se lze dožadovat určení lhůty pro provedení procesního úkonu.
Právě využití institutu "návrhu na určení lhůty" dle § 174a zákona o soudech a soudcích považuje Ústavní soud po 1. 7. 2004 za nezbytnou podmínku přípustnosti ústavní stížnosti (z pohledu citovaného ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu) ve věcech návrhů směřujících proti průtahům v probíhajících řízeních před obecnými soudy (k tomu srov. např. rozhodnutí Ústavního soudu ve věcech
sp. zn. I. ÚS 506/04
,
III. ÚS 588/04
,
III. ÚS 142/06
,
II. ÚS 32/06
,
III. ÚS 246/06
). Na této již ustálené judikatuře Ústavní soud setrvává i nadále.
Z obsahu ústavní stížnosti a sdělení zástupce stěžovatelky se podává, že stěžovatelka návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu nepodala.
Jestliže tedy tvrzení stěžovatelky o průtazích v řízení, jež tvoří výchozí základnu ústavní stížnosti, bylo objektivně použitelné v návrhu dle § 174a zákona o soudech a soudcích, který nadto svým smyslem - i ve vztahu ku stěžovatelkou popsanému stavu v daném řízení - nutno mít (podle zákona) za přiléhavý a efektivní prostředek nápravy, pak tím, že stěžovatelka jeho prostřednictvím nepostupovala, nebyly ani "vyčerpány všechny prostředky, jež zákon k ochraně práva poskytuje".
Na uvedeném nemůže nic změnit stěžovatelčino tvrzení, že by podání zvláštního návrhu "vedlo jen k dalším průtahům"; přitom k postupu podle § 75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu důvod není, jestliže stěžovatelka netvrdí, že by stížnost svým významem podstatně přesahovala její vlastní zájem.
V souladu se závěry, vyjádřenými v obdobných věcech již ve výše označených usneseních, Ústavní soud i v posuzovaném případě dospěl k závěru, že ústavní stížnost proti jinému zásahu orgánu veřejné moci je ve smyslu § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nepřípustná, a návrh stěžovatelky podle shora citovaného § 43 odst. 1 písm. e) téhož zákona odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 26. března 2008
Vladimír Kůrka
soudce zpravodaj