Legislator Giurisprudenza & Legislazione
II.ÚS 32/06 ECLI:CZ:US:2006:2.US.32.06 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses constitutional complaint for non-exhaustion of remedies regarding court delays.

Numero d'incarto II.ÚS 32/06
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court of the Czech Republic rejected the constitutional complaint filed by L. M. against procedural delays in a Supreme Court case. The complainant argued that the Supreme Court's inaction violated her right to a fair trial, but the Court found the complaint inadmissible. The decision was based on the requirement to exhaust all available legal remedies, specifically the new statutory right to request a deadline for procedural acts, before seeking constitutional relief.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu; § 174a zákona o soudech a soudcích: A constitutional complaint regarding procedural delays is inadmissible unless the complainant has first exhausted the specific remedy for determining deadlines for procedural acts provided by law.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint exhaustion of remedies procedural delays Supreme Court fair trial rights legal remedies inadmissible complaint

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
§ 174a zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti L. M., právně zastoupené Alexandrem Petričkem, advokátem se sídlem Chrastavská 188/27, Liberec, proti jinému zásahu orgánu veřejné moci - průtahům v řízení vedeném u Nejvyššího soudu ČR pod sp. zn. 25 Cdo 1062/2002 (nově 25 Cdo 734/2006), takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatelka se, s odvoláním na porušení čl. 38 Listiny základních práv a svobod, domáhá vydání nálezu, kterým by bylo Nejvyššímu soudu ČR zakázáno, aby pokračoval v porušování práva stěžovatelky na projednání věci bez zbytečných průtahů v řízení vedeném pod sp. zn. 25 Cdo 1062/2002 a aby mu bylo přikázáno neprodleně v této věci jednat.

V ústavní stížnosti stěžovatelka uvádí, že je žalobkyní v řízení proti Městské nemocnici a ÚSP Mariánské Lázně o náhradu škody na zdraví. V souvislosti s tímto řízením podala stěžovatelka dne 25. 2. 2004 ústavní stížnost, o níž rozhodl Ústavní soud nálezem ze dne 3. 3. 2005,

sp. zn. II. ÚS 117/04

, jímž byl zrušen rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 9. 2003, sp. zn. 25 Cdo 1062/2002, ve výroku, kterým bylo odmítnuto dovolání.

Stěžovatelka se proto domnívala, že Nejvyšší soud ČR vydá rozhodnutí, kterým naváže v souladu s právním názorem Ústavního soudu na předchozí rozsudek, ten však svou nečinností porušuje její právo na projednání věci bez zbytečných průtahů.

K obsahu ústavní stížnosti se vyjádřila předsedkyně senátu 25 Cdo Nejvyššího soudu ČR, která sdělila, že v současné době je vyžádán procesní spis od Okresního soudu v Chebu a po jeho přidělení soudci zpravodaji bude ve věci neprodleně rozhodnuto.

Ústavní soud před meritorním posouzením ústavní stížnosti zkoumal, zda ústavní stížnost splňuje obsahové a formální náležitosti a zda se jedná o ústavní stížnost přípustnou podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), přičemž dospěl k závěru, že jde o návrh nepřípustný.

Jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti, jakožto prostředku ochrany ústavně zaručených základních práv a svobod, je její subsidiarita. To znamená, že ústavní stížnost lze zpravidla podat pouze tehdy, když stěžovatel ještě před jejím podáním vyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). V opačném případě je ústavní stížnost nepřípustná.

Ústavní soud v minulosti, s ohledem na rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva, před podáním ústavní stížnosti nevyžadoval vyčerpání hierarchické stížnosti předsedovi soudu na průtahy v řízení, a to z důvodu, že takovou stížnost nepovažoval za efektivní prostředek nápravy průtahů v řízení. Novelou zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), provedenou zákonem č. 192/2003 Sb., však byla do právního řádu začleněna nová úprava stížnosti na průtahy v řízení, na niž navazuje institut návrhu na určení lhůty pro provedení procesního úkonu (§ 174a). Vzhledem k tomu, že uvedená novela zákona odstranila dřívější neúčinnost stížnosti a do právního řádu tak byl vnesen nový efektivnější prostředek sloužící jednotlivci k nápravě situace vzniklé průtahy v řízení, považuje Ústavní soud za nezbytnou podmínku přípustnosti ústavní stížnosti proti zbytečným průtahům v řízení vyčerpání návrhu dle § 174a zákona o soudech a soudcích před obecnými soudy (srov. např. usnesení ve věcech

sp. zn. I. ÚS 506/04

,

sp. zn. IV. ÚS 259/04

,

sp. zn. III. ÚS 588/04

).

Z obsahu ústavní stížnosti ani z vyjádření Nejvyššího soudu ČR nevyplývá, že by stěžovatelka podle shora citovaného ustanovení postupovala. Za této situace je třeba ústavní stížnost hodnotit jako návrh nepřípustný.

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem Ústavní soud návrh mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení dle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako návrh nepřípustný odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 28. března 2006

Dagmar Lastovecká

soudce zpravodaj