Legislator Giurisprudenza & Legislazione
III.ÚS 2780/07 ECLI:CZ:US:2008:3.US.2780.07.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses appeal as previously decided on execution costs and lack of property. The court rejects the claim that the appeal is admissible. The court dismisses the appeal as previously decided. The court rejects the claim that the appeal is admissible. The court dismisses the appeal as previously decided.

Numero d'incarto III.ÚS 2780/07
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court dismissed the constitutional complaint filed by a court execution officer against a regional court's decision to order him to pay execution costs. The officer argued that requiring payment from a debtor with insufficient assets violated his right to a fair process and the principle of remuneration for execution activities. The court ruled that the complaint was clearly unfounded because it raised issues already previously examined and decided by the Constitutional Court in similar cases.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu; The Constitutional Court may reject a constitutional complaint as clearly unfounded if the alleged violation of fundamental rights has already been previously adjudicated by the Court and the contested decision is consistent with those prior conclusions.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint clearly unfounded execution costs repeated complaint fair process remuneration principle execution officer

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
čl. 9 odst. 1 Listiny základních práv a svobod
čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod
čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod
1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobody (dále jen "Listiny").
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu
Důvod k aplikaci ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu je tak doložen, a potažmo i důvod, aby i posuzovanou ústavní stížnost (jako stěžovatelovy předchozí) Ústavní soud coby návrh zjevně neopodstatněný odmítl rovněž.
§ 87 odst. 3 o. s. ř.
§ 89 ex. řádu
3, § 89 ex. řádu a § 271 o.
§ 271 o. s. ř.
§ 3 ex. řádu
Rozhodnutí, jímž je uložena povinnost k náhradě nákladů exekuce majetkově nedostatečnému povinnému, je podle stěžovatele zcela proti smyslu znění ustanovení § 3 ex. řádu, resp.

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Muchy a soudců Vladimíra Kůrky (soudce zpravodaje) a Jana Musila ve věci ústavní stížnosti Mgr. Martina Svobody, soudního exekutora Exekutorského úřadu v Teplicích, Husitská 692/3, zastoupeného JUDr. Zdeňkem Svobodou, advokátem se sídlem tamtéž, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. 7. 2007, č. j. 12 Co 632/2007-27, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

V ústavní stížnosti podle § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákona o Ústavním soudu"), stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud zrušil v záhlaví označené rozhodnutí odvolacího soudu, neboť je názoru, že jím byla porušena jeho práva zakotvená v čl. 9 odst. 1, čl. 11 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobody (dále jen "Listiny").

Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že Okresní soud v Teplicích usnesením ze dne 27. 2. 2007, č. j. 14 Nc 9373/2005-16, dříve nařízenou exekuci podle § 268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. zastavil, rozhodl, že žádný účastník nemá právo na náhradu nákladů řízení (bod. II.) a povinnému uložil zaplatit stěžovateli (soudnímu exekutorovi) 7.735 Kč na náhradě nákladů exekuce (bod III.). Ku stěžovatelovu odvolání proti posledně uvedenému výroku krajský soud ústavní stížností napadeným usnesením toto rozhodnutí potvrdil.

Odvolací soud odkázal na rozhodná ustanovení § 87 odst. 3, § 89 ex. řádu a § 271 o. s. ř. a odtud dovodil, že pro stěžovatelem otevřenou otázku náhrady nákladů exekuce je rozhodné hledisko důvodu, pro který k zastavení exekuce došlo; to však stěžovatelem dovolávanou okolnost nemajetnosti povinného nezahrnuje, zatímco existenci naopak relevantního procesního zavinění oprávněného (na zastavení exekuce) stěžovatel netvrdí a ze spisu se nepodává.

V ústavní stížnosti stěžovatel především namítá, že napadeným rozhodnutím bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces, a to zejména tím, že "právní závěr, k němuž odvolací soud ve věci došel, je výsledkem takové interpretace aplikovaných zákonných ustanovení, která je nejen v rozporu s interpretačními pravidly právních norem a obsahem aplikovaných zákonných ustanovení, nýbrž i se samými základními principy spravedlnosti". Rozhodnutí, jímž je uložena povinnost k náhradě nákladů exekuce majetkově nedostatečnému povinnému, je podle stěžovatele zcela proti smyslu znění ustanovení § 3 ex. řádu, resp. proti smyslu zásady úplatnosti výkonu exekuční činnosti. Exekutor by v takovém případě prováděl exekuční činnost nikoliv za úplatu, ale zadarmo, a co do hotových výdajů ke své tíži, což by v důsledku mohlo vést k faktické majetkové likvidaci, popř. i "k úpadku soudních exekutorů, a to zejména v okresech s vysokou nezaměstnaností a problematickou sociální strukturou obyvatelstva". Stěžovatel připomíná, že exekutor je ze zákona povinen exekuci provádět, a to i když lze očekávat, že výtěžek exekuce nepostačí ke krytí jejích nákladů a dojde k zastavení exekuce pro nedostatek majetku povinného.

Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu jejího čl. 87 odst. 1 písm. d) rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu].

Jestliže stížnost směřuje proti rozhodnutí soudu, vydanému v občanskoprávním řízení, není samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost; Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Jeho pravomoc je založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení principů ústavněprávních, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyly dotčeny předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníka.

Ústavní stížnost je ve smyslu § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu zjevně neopodstatněná také v případě, kdy jí předestřené tvrzení o porušení základního práva a svobody bylo již dříve Ústavním soudem posouzeno, a z něj vycházející (obdobná) ústavní stížnost jím byla shledána nedůvodnou nebo neopodstatněnou; jinak řečeno, je tomu tak tehdy, když stížností napadené rozhodnutí je konformní se závěry, jež Ústavní soud již dříve vyslovil, a jimiž je rozhodnutí obecných soudů fakticky aprobováno, ať již k tomu došlo předtím nebo poté.

To je významné potud, že tak je tomu i v posuzované věci.

Otázkou náhrady nákladů exekuce se Ústavní soud již zabýval v řadě svých rozhodnutí (viz kupříkladu usnesení

sp. zn. III. ÚS 42/06

,

sp. zn. III. ÚS 158/05

,

sp. zn. III. ÚS 282/06

,

sp. zn. II. ÚS 385/06

,

sp. zn. II. ÚS 387/06

a mnohá další), a to se týká i věcí samotného stěžovatele; kupříkladu v usnesení ze dne 13. 9. 2007,

sp. zn. III. ÚS 2082/07

, se Ústavní soud podrobně vypořádal s obdobnou argumentací, kterou uplatnil i ve věci posuzované, pročež není překážek, aby na tam obsažené odůvodnění Ústavní soud již jen odkázal.

Ku stěžovatelem předestřeným námitkám se Ústavní soud vyjádřil především ve stanovisku ze dne 12. 9. 2006, sp. zn. Pl. ÚS-st. 23/06, přijatém postupem dle § 23 zákona o Ústavním soudu, a na jehož závěrech není důvod - ani se zřetelem k stěžovatelově oponentuře, opakovaně předkládané - cokoli měnit.

Důvod k aplikaci ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu je tak doložen, a potažmo i důvod, aby i posuzovanou ústavní stížnost (jako stěžovatelovy předchozí) Ústavní soud coby návrh zjevně neopodstatněný odmítl rovněž.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 21. února 2008

Jiří Mucha

předseda senátu