Legislator Giurisprudenza & Legislazione
III.ÚS 158/05 ECLI:CZ:US:2005:3.US.158.05 Generato dall'IA

Constitutional Court dismissed constitutional complaint regarding enforcement costs and judicial officer discrimination claims.

Numero d'incarto III.ÚS 158/05
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court rejected a constitutional complaint filed by a judicial enforcement officer against a regional court's decision to stop enforcement proceedings. The officer argued that the court incorrectly applied enforcement rules, causing her to incur costs while the debtor had no assets, and claimed this discriminated against enforcement officers. The court ruled the complaint was clearly unfounded because the officer's right to remuneration does not override the debtor's obligation to provide security for enforcement costs, and the officer failed to utilize her statutory right to demand a deposit.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

Zákon o Ústavním soudu; Listina základních práv a svobod: Ústavní stížnost týkající se nákladů exekuce a diskriminace soudních exekutorů je zjevně neopodstatněná, pokud exekutor nepožadoval zákonnou zálohu od oprávněného, neboť riziko nedostatečného majetku povinného nelze bezdůvodně přenášet na oprávněného.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint dismissal enforcement costs allocation judicial officer remuneration debtor asset insufficiency enforcement security deposit discrimination claim rejection constitutional review outcome

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
Law No. 182/1993 Coll. on the Constitutional Court
Charter of Fundamental Rights and Freedoms
Enforcement Act
Ministerial Decree No. 330/2001 Coll. on enforcement officer fees

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl dne 25. srpna 2005 v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy a soudců Pavla Holländera a Miloslava Výborného mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky JUDr. M. D., soudní exekutorky, zastoupené JUDr. Alenou Jirovcovou, advokátkou v Jičíně, Šafaříkova 161, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. listopadu 2004, sp. zn. 21 Co 483/2004, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností, která i jinak splňovala formální podmínky podle zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o Ústavním soudu), napadla stěžovatelka usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. listopadu 2004 (21 Co 483/2004-29) a tvrdila, že jím byla porušena její ústavně zaručená práva obsažená v čl. 1, čl. 4 odst. 1 a 4 Listiny základních práv a svobod.

Napadeným usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. listopadu 2004 (21 Co 483/2004-29) bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 19. srpna 2004 (Nc 8636/2003-22) ve výrocích II. a III. Okresní soud v Hradci Králové výrokem I. zastavil exekuci nařízenou usnesením ze dne 30. dubna 2003 (Nc 8636/2003-4), výrokem II. žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení a výrokem III. povinnému uložil povinnost nahradit stěžovatelce (soudní exekutorce JUDr. M. D.) náklady exekuce 4 394,- Kč do tří dnů od právní moci rozhodnutí. Řízení bylo zastaveno, neboť se nepodařilo dohledat postižitelný majetek povinného.

V ústavní stížnosti stěžovatelka po rekapitulaci řízení - stručně shrnuto - obhajuje názor, že náklady exekuce měl hradit oprávněný, neboť podal návrh na nařízení exekuce, ač povinný nemá (neměl) žádný majetek a žádnou činnost delší dobu nevyvíjí, a tím z procesního hlediska zavinil, že exekuce musela být zastavena. Nadto s jejím zastavením souhlasil. Podle názoru stěžovatelky obecné soudy v daném případě chybně a nesprávně použily výklad § 52 odst. 1 exekučního řádu ve spojení s § 271 věty prvé o. s. ř. Exekutor je v podobném postavení jako notář v dědickém řízení, kterému však při předlužení dědictví hradí odměnu a hotové výdaje stát. Poukazuje, že 60 až 70 % exekucí je zastavováno z důvodu platební neschopnosti povinných a exekutor za tuto práci nedostane zaplaceno; to vede k diskriminaci exekutorů a jejich nerovnoprávnému postavení oproti jiným občanům. Stěžovatelka proto navrhla zrušit usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, jak je vpředu označeno.

Ústavní soud, po prostudování obsahu ústavní stížnosti a jím vyžádaných spisů JUDr. M. D. soudní exekutorky Exekutorského úřadu v Hradci Králové sp. zn. EX 358/03 a Krajského soudu v Hradci Králové sp. zn. Nc 8636/2003, dospěl k závěru, že ústavní stížnost stěžovatelky je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud přezkoumal napadené usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, jak je vpředu označeno, pod aspektem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR), jež výlučně zakládá pravomoc Ústavního soudu zasahovat do rozhodovací činnosti obecných soudů.

V dané věci neshledal Ústavní soud porušení stěžovatelkou tvrzených ústavně zaručených práv (svobod). Vycházel přitom zejména z respektování své vlastní judikatury.

V usnesení

sp. zn. II. ÚS 150/04

v obdobné věci Ústavní soud konstatoval: "Exekutor vystupuje při své činnosti v postavení podnikatele podle obchodního zákoníku. Podnikáním se rozumí činnost, prováděná samostatně podnikatelem vlastním jménem a na vlastní odpovědnost, za účelem dosažení zisku. Z této definice vyplývá základní charakteristika postavení podnikatele - soustavná činnost prováděná za účelem dosažení zisku a ve vztahu k oprávněnému na vlastní riziko. Je třeba zdůraznit, že exekutor jako podnikatel má z úspěšného provedení exekuce zisk (odměnu), ale současně nese i riziko spočívající v tom, že majetek povinného nebude dostačovat k uspokojení oprávněného, ale i nákladů exekuce. Toto riziko nelze bezdůvodně přenášet na osobu oprávněnou".

Tento názor o postavení soudního exekutora jako podnikatele se sluší podle názoru Ústavního soudu doplnit takto. Vzhledem k tomu, že funkce exekutora má rysy výkonu veřejnoprávní funkce - úkony exekutora v exekučním řízení se považují za úkony soudu, exekutora provedením exekuce pověřuje soud (§ 28 exekučního řádu) a exekutor nemůže toto pověření k provedení exekuce odmítnout (exekutor je vyloučen z provedení exekuce pouze za podmínek uvedených v § 29 exekučního řádu) - nelze než konstatovat, že exekutor má právo na uhrazení odměny v plné či alespoň v poměrné výši za jím vykonanou práci. Ústavní soud však v daných souvislostech nemohl rovněž nepřihlédnout k tomu, že podle § 90 odst. 3 exekučního řádu má exekutor právo požadovat od oprávněného přiměřenou zálohu na náklady exekuce, jejíž výše je podrobněji upravena v § 12 vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 330/2001 Sb., o odměně a náhradách soudního exekutora, o odměně a náhradě hotových výdajů správce podniku a o podmínkách pojištění odpovědnosti za škody způsobené exekutorem. V dané věci z připojených spisů (soudního i exekučního) nevyplývá, že by stěžovatelka toto oprávnění požadovat zálohu od oprávněné využila. Právě z obdržené zálohy by přitom mohla stěžovatelka náklady exekuce (včetně i náhrady za vynaložený čas) pokrýt. Pokud by oprávněný zálohu neuhradil, může exekutor podle § 30 písm. b) exekučního řádu odmítnout provést požadovaný úkon. Nadto podle § 55 odst. 2 exekučního řádu platí, že nesloží-li oprávněný ve lhůtě určené exekutorem přiměřenou zálohu na náklady exekuce, soud na návrh exekutora exekuci zastaví. Právě z těchto důvodů neshledal Ústavní soud porušení tvrzených čl. 1, čl. 4, čl. 36 a čl. 37 Listiny základních práv a svobod.

Pro úplnost Ústavní soud konstatuje, že stejný názor jako v usnesení

sp. zn. II. ÚS 150/04

byl uveden v usnesení

sp. zn. III. ÚS 118/05

. V tomto usnesení se Ústavní soud dále vyjádřil za obdobných skutkových okolností k tvrzenému porušení čl. 4 odst. 1 Listiny základních práv a svobod poukazem na nález pléna Ústavního soudu ve věci

sp. zn. Pl. ÚS 12/94

, ve kterém interpretoval čl. 4 odst. 1 Listiny základních práv a svobod v tom smyslu, že toto ustanovení neuvádí samostatná jednotlivá základní práva, ale stanoví pouze nutnost ukládat obecné povinnosti toliko na základě zákona při zachování základních práv a svobod. Tohoto ustanovení se lze tedy domáhat pouze v návaznosti na další ustanovení Listiny základních práv a svobod, Ústavy ČR nebo mezinárodních smluv ve smyslu čl. 10 Ústavy ČR, která obsahují konkrétní základní práva nebo svobody, k jejichž porušení došlo. Obdobně lze konstatovat, že nedošlo v této konkrétní věci k tvrzenému porušení čl. 1 a čl. 4 odst. 4 Listiny základních práv a svobod.

Ústavní stížnost stěžovatelky posoudil proto Ústavní soud jako zjevně neopodstatněnou a jako takovou ji odmítl [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu], jak je z výroku tohoto usnesení patrno.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 25. srpna 2005

Jiří Mucha

předseda senátu