Constitutional complaint dismissed for lack of lawyer representation and failure to meet formal filing requirements.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the applicant's constitutional complaint due to the absence of legal counsel and non-compliance with formal filing requirements. Although the applicant had previously been warned about these procedural necessities in similar cases, the court deemed further warnings ineffective and formalistic. Consequently, the complaint was rejected as it failed to satisfy the statutory conditions for initiating proceedings before the Constitutional Court.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 29, § 30 odst. 1 a § 31 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; A constitutional complaint is inadmissible if it lacks mandatory lawyer representation and fails to meet formal requirements, provided the applicant is aware of these obligations from prior proceedings.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl soudcem Františkem Duchoněm ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Al. H., proti rozhodnutí Magistrátu města Brna, odboru rozpočtu a financování, ze dne 31. 5. 2007, čj. ORF-5422106-4521403, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
V ústavní stížnosti doručené osobně dne 30. 7. 2007 stěžovatelka navrhla zrušení shora označeného rozhodnutí Magistrátu města Brna. Její ústavní stížnost není sepsána advokátem a stěžovatelka advokátem zastoupena není - viz ustanovení § 29, § 30 odst. 1 a § 31 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Její ústavní stížnost tedy nesplňuje požadavky řádného návrhu na zahájení řízení před Ústavním soudem.
Z mnoha dalších řízení o ústavních stížnostech, jež stěžovatelka vedla, je zřejmé, že tento postup, kdy nerespektuje povinné zastoupení advokátem a formální náležitosti ústavní stížnosti, volí, ačkoli byla opakovaně poučena, jaké náležitosti vyžaduje zákon pro podání řádné ústavní stížnosti (viz např. věci vedené pod
sp. zn. I. ÚS 328/02
,
IV. ÚS 602/02
nebo
I. ÚS 339/06
). Požadavky kladené na návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem jsou stěžovatelce známy již minimálně 5 let.
Obecně platí, že je na příslušném soudu, aby učinil opatření k odstranění případných vad návrhu. Vyvodit vůči navrhovateli nepříznivé procesní důsledky, mezi něž patří odmítnutí návrhu, pak lze tehdy, jestliže se uvedený nedostatek odstranit nezdaří.
Ústavní soud zastává názor, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo stěžovatelce vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo ve zcela identických případech předchozích. Z dříve poskytnutých informací stěžovatelka ví, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než řádným návrhem a v zastoupení advokátem. Proto by bylo naprosto neefektivní a formalistické pokračovat v dalším poučování o tomtéž pro konkrétní řízení.
V projednávané věci soudce zpravodaj shledal důvody pro přiměřenou aplikaci ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a návrh, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, odmítl.
Poučení:Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 24. srpna 2007
František Duchoň
soudce Ústavního soudu