Constitutional complaint dismissed for failure to comply with mandatory lawyer representation requirement under Constitutional Court Act.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the applicant's constitutional complaint due to procedural defects. The applicant, unrepresented by a lawyer, argued that mandatory legal representation violated her constitutional rights to a fair trial and property ownership. The court ruled that the complaint failed to meet statutory requirements, specifically the mandatory counsel provision, and thus lacked admissibility.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb.; Parties before the Constitutional Court must be represented by a lawyer; Failure to comply renders the complaint inadmissible.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl soudcem JUDr. Františkem Duchoněm ve věci stěžovatelky A. H., o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu Ostrava ze dne 19. 3. 2002, sp. zn. 57 Co 36/2002,
takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Návrhem ze dne 10. 6. 2002 podala navrhovatelka (dále jen stěžovatelka) k Ústavnímu soudu ústavní stížnost, kterou odůvodnila dodatečně podáním, ve kterém uvedla, že požaduje nápravu porušení základních lidských práv, a to práva na spravedlivý proces a práva vlastnit majetek. Tohoto porušení se měl dopustit Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 19. 3. 2002, sp. zn. 57 Co 36/2002, tím, že jednal a rozhodl v nepřítomnosti stěžovatelky, a dále tím, že potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně, který rozhodl o náhradě škody v její neprospěch. Podání, které si stěžovatelka sepsala sama, nesplňovalo náležitosti, které vyžaduje ustanovení § 30, § 34 a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon), zejména v tom, že chybí její povinné zastoupení advokátem ve smyslu § 30 odst. 1 zákona.
Výzvou, doručenou dne 15. 7. 2002, vyzval Ústavní soud stěžovatelku k odstranění nedostatků její ústavní stížnosti do patnácti dnů ode dne doručení výzvy. Na výzvu reagovala stěžovatelka dopisem ze dne 6. 9. 2002 tak, že si nepřeje být zastoupena žádným advokátem s tím, že její ústavní stížnost zákonné náležitosti splňuje a povinné zastoupení advokátem je v rozporu s čl. 1, čl. 9 odst. 2, 3 a čl. 10 Ústavy České republiky a čl. 2, 5 Mezinárodního paktu o občanských a lidských právech.
Stěžovatelka tedy přes výzvu Ústavního soudu ve stanovené lhůtě vyznačené nedostatky své ústavní stížnosti neodstranila a nesplnila zejména požadavek § 30 odst. 1 zákona, podle kterého účastník řízení před Ústavním soudem musí být zastoupen advokátem. Její ústavní stížnost tudíž nesplňuje všechny náležitosti ústavní stížnosti, které zákon stanoví. Jsou tedy splněny podmínky ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona, podle kterého soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, neodstranil-li stěžovatel vady návrhu ve lhůtě k tomu určené. Na základě uvedených skutečností byla ústavní stížnost stěžovatelky odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 10. září 2002
JUDr. František Duchoň
soudce Ústavního soudu