Constitutional Court dismisses constitutional complaints for non-payment of court fees and lack of merit.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court of the Czech Republic dismissed two constitutional complaints filed by a plaintiff against lower court decisions stopping proceedings due to unpaid court fees. The plaintiff argued that the courts violated her right to a fair trial and access to justice by denying fee waivers without justification. The Court ruled that the complaints were clearly unfounded because the plaintiff failed to fulfill her statutory obligation to pay fees and had already exhausted constitutional remedies regarding the same fee issue.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 42 odst. 1 a 2 zákona o Ústavním soudu; § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu: Constitutional complaints are inadmissible if they are clearly unfounded or if the applicant has already sought redress through the established legal procedure.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl dne 30. listopadu 2006 v senátě složeném z předsedy Jana Musila a soudců Vladimíra Kůrky a Jiřího Muchy mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky MUDr. K. G., zastoupené JUDr. Pavlem Čadrou, advokátem v Praze 2, Karlovo náměstí 28, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 3. 2006, čj. 32 C 96/2005-47, a usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 7. 2006, čj. 1 Co 122/2006-54, jež byla zaevidována pod
sp. zn. III. ÚS 773/06
, jakož i ústavní stížnosti stěžovatelky proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. 4. 2006, čj. 37 C 97/2005-58, a usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 7. 2006, čj. 1 Co 127/2006-66, jež byla zaevidována pod
sp. zn. III. ÚS 779/06
, takto:
I. Ústavní stížnosti, vedené pod spisovými značkami III. ÚS 773/06 a III. ÚS 779/06, se spojují ke společnému řízení a budou nadále vedeny pod spisovou značkou III. ÚS 773/06.
II. Ústavní stížnosti se odmítají
Odůvodnění
Ústavní stížností ze dne 9. 10. 2006 napadla stěžovatelka usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 3. 2006, čj. 32 C 96/2005-47, kterým bylo podle § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, zastaveno řízení o ochranu osobnosti, vedené stěžovatelkou proti MUDr. A. F., jakož i usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 7. 2006, čj. 1 Co 122/2006-54, kterým bylo k odvolání stěžovatelky uvedené usnesení soudu prvního stupně potvrzeno. Tato ústavní stížnost byla zaevidována pod
sp. zn. III. ÚS 773/06
.
Ústavní stížností ze dne 13. 10. 2006 napadla stěžovatelka usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. 4. 2006, čj. 37 C 97/2005-58, kterým bylo podle § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, zastaveno řízení o ochranu osobnosti, vedené stěžovatelkou proti MUDr. P. P., jakož i usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 7. 2006, čj. 1 Co 127/2006-66, kterým bylo k odvolání stěžovatelky uvedené usnesení soudu prvního stupně potvrzeno. Tato ústavní stížnost byla zaevidována pod
sp. zn. III. ÚS 779/06
.
Podle § 112 odst. 1 občanského soudního řádu může v zájmu hospodárnosti řízení soud spojit ke společnému řízení věci, které byly u něho zahájeny a skutkově spolu souvisí nebo se týkají týchž účastníků.
Obě zmíněné ústavní stížnosti se týkají týchž účastníků (Vrchního soudu v Praze a Městského soudu v Praze) a skutkově spolu souvisí, neboť směřují proti rozhodnutím o zastavení řízení z důvodu nezaplacení soudního poplatku (osvobození od těchto poplatků nebylo stěžovatelce předtím přiznáno), vydaným v řízeních na ochranu osobnosti, kteréžto spolu rovněž souvisí (vedlejší účastníci MUDr. A. F. a MUDr. P. P. měli neoprávněně zasáhnout do jejích osobnostních práv, když jako svědci o ní údajně uvedli nepravdivé informace s cílem ji poškodit); ostatně i důvody, o něž se ústavní stížnosti opírají, jsou shodné. Proto je Ústavní soud podle § 63 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákon o Ústavním soudu", ve spojení s § 112 odst. 1 občanského soudního řádu spojil ke společnému řízení.
V ústavních stížnostech stěžovatelka - kromě toho, že obšírně líčí důvody, které ji vedly k podání žaloby - v podstatě vyjadřuje nesouhlas s rozhodnutími obecných soudů, jimiž jí nebylo přiznáno osvobození od soudních poplatků. Dále pak tvrdí, že napadenými rozhodnutími bylo porušeno její právo na nestranný a spravedlivý proces, obecné soudy ji měly bezdůvodně znevýhodnit, zastavením řízení došlo k odepření práva na soudní ochranu apod. V souvislosti s tím stěžovatelka poukazuje na řadu ustanovení, mimo jiné Listiny základních práv a svobod, Ústavy České republiky a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, jež měla být napadenými rozhodnutími porušena.
Ústavní soud se nejdříve zabýval otázkou, zda jsou naplněny předpoklady meritorního projednání ústavních stížností (§ 42 odst. 1 a 2 zákona o Ústavním soudu), přičemž dospěl k závěru, že tomu tak není, neboť tyto jsou zjevně neopodstatněné. Podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod se každý může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu. Stěžovatelka se "stanoveným postupem" svého práva nedomáhala, neboť nesplnila přes výzvu soudu svou povinnost uhradit soudní poplatek. Vzhledem k této skutečnosti nezbylo obecným soudům, než v souladu s výše uvedeným ustanovením zákona o soudních poplatcích řízení zastavit. Jde-li o skutečnost, že stěžovatelce nebylo přiznáno osvobození od soudního poplatku, Ústavní soud se jí nezabýval již jen z toho důvodu, že příslušná rozhodnutí obecných soudů (tj. usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. 10. 2005, sp. zn. 32 C 96/2005, a usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 2. 2006, sp. zn. 1 Co 397/2005, resp. usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 11. 2005, sp. zn. 37 C 97/2005, a usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 2. 2006, sp. zn. 1 Co 407/2005), na základě ústavních stížností stěžovatelky, evidovaných pod
sp. zn. IV. ÚS 267/06
a
IV. ÚS 269/06
, již ústavněprávnímu přezkumu byla podrobena, přičemž žádné pochybení zjištěno nebylo.
Vzhledem k výše uvedeným důvodům byl Ústavní soud nucen ústavní stížnosti, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení, podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, odmítnout. Zbývá dodat, že totožnou problematikou se již III. senát Ústavního soudu zabýval ve věci vedené pod
sp. zn. III. ÚS 774/06
, přičemž lze rovněž odkázat na odůvodnění rozhodnutí, jež bylo v dané věci vydáno.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 30. listopadu 2006