Constitutional Court dismisses constitutional complaint due to petitioner's failure to retain mandatory legal counsel.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by Ing. P. Ch. against lower court rulings regarding his legal representation. Although the petitioner had been repeatedly advised of the statutory requirement to be represented by a lawyer, he continued to proceed without counsel in multiple proceedings. The Court deemed the repeated warnings sufficient to establish the rule, finding further individual notifications unnecessary and the lack of representation a fatal procedural defect.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 29, § 30 odst. 1 a § 31 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb.; The Constitutional Court is not required to provide individual reminders of mandatory legal counsel in every case if the rule has been repeatedly communicated, and failure to retain counsel constitutes a ground for dismissing the complaint.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl dne 12. dubna 2006 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudkyní zpravodajkou Vlastou Formánkovou ve věci ústavní stížnosti Ing. P. Ch., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30.11. 2005, č.j. 1 Co 166/2005-130 a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3.3. 2005, č.j. 34 C 15/2001-126, t a k t o :
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění :
Ve svém podání nazvaném " ústavní stížnost" se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí.
Podle ustanovení § 29, § 30 odst. 1 a § 31 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), je povinností účastníka být v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem v rozsahu stanoveném zvláštními předpisy.
O této povinnosti byl stěžovatel, který před Ústavním soudem vede značné množství řízení, opakovaně poučován, včetně poučení o tom, jaké náležitosti zákon o Ústavním soudu vyžaduje pro podání řádné ústavní stížnosti ( např.
IV.ÚS 190/05
,
I.ÚS 790/04
,
III.ÚS 243/05
,
IV.ÚS 795/05
). Přesto povinné zastoupení advokátem stěžovatel ignoruje.
Ústavní soud je toho názoru, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v předchozích identických případech. S vazbou na opakovaně poskytnutá poučení, z nichž zřetelně vyplývá zásada, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, se jeví vždy nové a totožné poučování jako postup formalistický a neefektivní.
Vycházeje z těchto úvah a v souladu s tradičním hodnocením nedostatku právního zastoupení stěžovatele advokátem ( srov. i odůvodnění stěžovateli známých rozhodnutí Ústavního soudu
III.ÚS 655/05
,
III.ÚS 5/06
,
IV.ÚS 50/06
) proto Ústavní soud podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost odmítl.
Poučení : Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 12. dubna 2006
Vlasta Formánková
soudkyně zpravodajka