Constitutional Court dismisses constitutional complaint due to failure to comply with mandatory lawyer representation requirement.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by Ing. P. C. against lower court decisions. The applicant repeatedly ignored the mandatory requirement for lawyer representation despite prior warnings in similar proceedings. The court ruled that while the lack of counsel is a procedural defect, it does not warrant dismissal if the applicant has been consistently informed of this rule in identical cases.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 29, § 30 odst. 1 a § 31 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; The Constitutional Court may dismiss a constitutional complaint for lack of mandatory lawyer representation only if the defect cannot be remedied, provided the applicant has been repeatedly informed of this requirement in identical prior proceedings.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
IV. ÚS 50/06
Ústavní soud rozhodl dne 13. února 2006 ve věci ústavní stížnosti Ing. P. C., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. 10. 2005, čj. 29 Co 414/2005-291, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 25. 7. 2005, čj. 9 C 7/2000-266, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ve svém podání označeném jako "ústavní stížnost" se Ing. P.l C. (dále jen "stěžovatel") domáhá zrušení rozhodnutí obecných soudů v záhlaví uvedených.
Dle ustanovení § 29, § 30 odst. 1 a § 31 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, v platném znění, (dále jen "zákon o Ústavním soudu") je účastník řízení před Ústavním soudem povinen být zastoupen advokátem v rozsahu stanoveném zvláštními předpisy.
Stěžovatel vede u Ústavního soudu mnoho dalších řízení o ústavních stížnostech. Z těchto je zřejmé, že povinné zastoupení advokátem stěžovatel ignoruje, ačkoli byl opakovaně poučen o této podmínce řízení, resp. o tom, jaké náležitosti vyžaduje zákon o Ústavním soudu pro podání řádné ústavní stížnosti (např.
IV. ÚS 190/05
,
I. ÚS 790/04
,
II. ÚS 82/05
,
I. ÚS 169/05
,
III. ÚS 243/05
).
Ať již je nedostatek povinného zastoupení advokátem pojímán jako nedostatek podmínky řízení nebo coby vady návrhu, vždy je na soudu, aby učinil opatření k odstranění tohoto nedostatku; vyvodit vůči navrhovateli nepříznivé procesní důsledky pak lze teprve tehdy, jestliže se uvedený nedostatek odstranit nezdaří.
Ústavní soud je však toho názoru, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo ve zcela identických případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a totožného poučování postupem neefektivním a formalistickým.
V souladu s tradičním hodnocením nedostatku zastoupení stěžovatele advokátem (srov. i odůvodnění stěžovateli známých usnesení Ústavního soudu
III. ÚS 655/05
,
III. ÚS 5/06
) proto Ústavní soud ústavní stížnost dle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 13. února 2006
Miloslav Výborný
soudce zpravodaj