Legislator Giurisprudenza & Legislazione
II.ÚS 62/06 ECLI:CZ:US:2006:2.US.62.06 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses constitutional complaint as time-barred because the minister's rejection of a legal complaint was not a final legal remedy.

Numero d'incarto II.ÚS 62/06
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by the applicant R. R. against a criminal conviction for fraud. The applicant argued that the 60-day deadline for filing the complaint expired only after the Minister of Justice rejected his prior request for a legal complaint. The court determined that the minister's rejection was merely informational and did not constitute a final legal remedy under the relevant statute. Consequently, the court ruled the complaint was inadmissible due to being filed after the statutory 60-day period following the final appeal decision.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu; § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu: A constitutional complaint is time-barred if filed after 60 days from the final legal remedy, and a ministerial rejection of a legal complaint does not constitute such a remedy.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint admissibility statutory time limit legal remedy definition ministerial rejection criminal procedure remedies

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu
Jak již Ústavní soud opakovaně judikoval, podnět ke stížnosti pro porušení zákona nelze považovat za prostředek na ochranu práva ve smyslu § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu (např,
§ 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu
Z tohoto důvodu nezbylo Ústavnímu soudu než ústavní stížnost stěžovatele, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení, odmítnout dle § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu, jako návrh podaný po lhůtě stanovené zákonem.

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatele R. R., zastoupeného JUDr. Radomilem Mackem, advokátem Advokátní kanceláře v Lanškrouně, Máchova 58, proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka Pardubice ze dne 14. 9. 2004, sp. zn. 13 To 273/2004, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatel se, s odvoláním na porušení čl. 1 Ústavy ČR a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku krajského soudu, kterým byl změněn rozsudek soudu prvého stupně tak, že stěžovatel byl uznán vinným spácháním trestného činu podvodu dle § 250 odst. 1,3 písm. b) tr.zák. a trestného činu podvodu dle § 250 odst. 1,3 ve stadiu pokusu dle § 8 odst. 1 tr.zák., za což byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání tří roků nepodmíněně a byla mu uložena povinnost nahradit poškozenému škodu.

Stěžovatel podal ministru spravedlnosti podnět k podání stížnosti pro porušení zákona. Dne 1. 12. 2005 bylo stěžovateli dopisem sděleno, že ministr spravedlnosti neshledal důvod k podání stížnosti pro porušení zákona a podnět odložil. Právě od doručení tohoto sdělení stěžovatel odvíjí počátek lhůty pro podání ústavní stížnosti, neboť se dle jeho názoru jedná o mimořádný procesní prostředek, který byl odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na uvážení orgánu, který o něm rozhoduje.

Ústavní soud nejdříve zjišťoval, zda návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti splňuje všechny formální podmínky stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), přičemž dospěl k závěru, že se jedná o návrh podaný po lhůtě stanovené zákonem.

Podle § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.

Prostředkem na ochranu práva ve smyslu citovaného ustanovení zákona o Ústavním soudu je ovšem pouze takový prostředek, který zákon poskytuje stěžovateli a nikoli jinému subjektu.

Jak již Ústavní soud opakovaně judikoval, podnět ke stížnosti pro porušení zákona nelze považovat za prostředek na ochranu práva ve smyslu § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu (např,

I. ÚS 9/94

, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, sv. 2, str. 219,

II. ÚS 578/01

,

I.ÚS 547/05

,

III.ÚS 354/06

a další). Za prostředek k ochraně práva je totiž nutné považovat pouze procesní postup, vedoucí k přezkoumání rozhodnutí orgánu veřejné moci, který je v procesní dispozici účastníka řízení a je nezávislý na rozhodnutí příslušného orgánu. Subjektem oprávněným pro podání stížnosti pro porušení zákona dle § 266 odst. 1 tr. ř. je však pouze ministr spravedlnosti a nejde tedy o opravný prostředek, který by byl oprávněn podat stěžovatel. Z hlediska trestního práva procesního je možno podnět k podání stížnosti pro porušení zákona považovat pouze za informaci adresovanou subjektu oprávněnému k jejímu podání.

Sdělení Ministerstva spravedlnosti o odložení podnětu k podání stížnosti pro porušení zákona proto nemá vliv na běh lhůty k podání ústavní stížnosti, neboť nejde o rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva stěžovateli poskytuje.

Posledním (v projednávané věci stěžovatelem využitým) prostředkem na ochranu jeho práva bylo odvolání proti rozsudku Okresního soudu ve Svitavách, o němž bylo rozhodnuto napadeným rozhodnutím Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 14. 9. 2004. Za dané situace je z kontextu věci zřejmé, že pokud stěžovatel podal ústavní stížnost až dne 9. 2. 2006, učinil tak evidentně po uplynutí zákonné 60ti denní lhůty.

Z tohoto důvodu nezbylo Ústavnímu soudu než ústavní stížnost stěžovatele, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení, odmítnout dle § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu, jako návrh podaný po lhůtě stanovené zákonem.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 1. března 2006

Dagmar Lastovecká

soudce zpravodaj