Conciliation award rejected by Constitutional Court as non-state power action violating jurisdiction limits.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court dismissed the constitutional complaint filed against an arbitration award, ruling that the court lacked jurisdiction over private dispute resolution mechanisms. The applicant argued for constitutional review, but the court determined that conciliation awards derive from private contractual authority rather than state sovereignty. Consequently, the court refused to examine the award as it would exceed the statutory limits of its power to review only state authority actions.
Regesto Legislator
Generato dall'IAArticle 87, paragraph 1, letter d) of the Constitution; Article 2, paragraph 3 of the Constitution; Article 2, paragraph 2 of the Charter of Fundamental Rights and Freedoms; The Constitutional Court may not review conciliation awards as they stem from private contractual authority rather than state power, thus falling outside the scope of constitutional review.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl v právní věci navrhovatele A. B., o návrhu směřujícím proti rozhodčímu nálezu ze dne 15. 6. 2006, sp. zn. Ku-42-10/2006, t a k t o :
Návrh se o d m í t á .
O d ů v o d n ě n í :
Projednávaným podáním se navrhovatel domáhá, aby Ústavní soud prošetřil postup rozhodce JUDr. J. K., který vydal napadený rozhodčí nález specifikovaný v záhlaví.
Ústavní soud se nejprve zaměřil na posouzení, zda ústavní stížnost splňuje všechny formální podmínky stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
Ústavní soud je dle článku 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti. Při výkonu svých kompetencí musí respektovat jeden ze základních principů právního státu, zakotvený v článku 2 odst. 3 Ústavy a v článku 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, podle něhož lze státní moc uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který stanoví zákon. Ústavní soud má tedy přesně vymezenou pravomoc a působnost, které nemůže překročit.
Působnost Ústavního soudu v případě ústavní stížnosti je primárně vymezena v čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy. Ústavní soud je podle tohoto ustanovení oprávněn posoudit v řízení o ústavní stížnosti jen pravomocné rozhodnutí či jiný zásah orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod.
Ústavní soud ve zde posuzované věci odkazuje na svá dřívější rozhodnutí (srov. např. usnesení
sp. zn. I. ÚS 339/02
,
sp. zn. IV. ÚS 511/03
,
sp. zn. III. ÚS 166/05
či sp. zn. III ÚS 145/03). Vycházel v nich z toho, že rozhodovací činnost rozhodčího soudu, resp. rozhodce, je založená na smlouvě, která deleguje vůli stran, a její výsledek je kvalifikovanou formou závazku. Rozhodce (rozhodčí soud) nenalézá právo, ale tvoří (eventuálně napevno staví, vyjasňuje, tedy narovnává) závazkový vztah v zastoupení stran. Jeho moc tak není delegována svrchovanou mocí státu, ale pochází od soukromé vlastní moci stran určovat si svůj osud.
Ústavní soud se z toho důvodu nemohl návrhem dále zabývat, neboť by přezkoumával rozhodnutí jiného subjektu než orgánu veřejné moci, čímž by překročil meze stanovené čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy. Nezbylo mu proto, než návrh podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. d) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnout jako návrh, k jehož projednání není příslušný.
Pro úplnost Ústavní soud dodává, že i kdyby hypoteticky dospěl k opačnému závěru o povaze rozhodčího nálezu, tedy, že rozhodčí nález je pravomocným rozhodnutím orgánu veřejné moci, byl by nucen ústavní stížnost odmítnout jako nepřípustnou podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu, pro nevyčerpání prostředků ve smyslu § 75 odst. 1 cit. zákona. V tomto směru poukazuje Ústavní soud na názor vyplývající z usnesení
sp. zn. III. ÚS 460/01
,
sp. zn. II. ÚS 574/01
a
sp. zn. II. ÚS 455/01
, která odmítnutí postavila pouze na samotném zjištění, že stěžovatelé nevyčerpali veškeré procesní prostředky k ochraně svých práv, neboť na základě vlastního svobodného rozhodnutí nahradili pořad práva dohodou o respektování rozhodčího nálezu.
Z těchto důvodů Ústavní soud nevyzýval navrhovatele k odstranění vad jeho podání, neboť ani odpovídající reakce navrhovatele směřující k odstranění vytčených vad by na výše uvedených závěrech nemohla nic změnit.
P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není přípustné odvolání.
V Brně dne 29. srpna 2006
S t a n i s l a v B a l í k
soudce zpravodaj