Legislator Giurisprudenza & Legislazione
II.ÚS 574/01 ECLI:CZ:US:2002:2.US.574.01 Generato dall'IA

Constitutional complaint dismissed as applicant failed to exhaust domestic remedies before seeking constitutional review.

Numero d'incarto II.ÚS 574/01
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by S. B., a.s., against an arbitration award. The applicant argued that the award violated fundamental rights by enforcing obligations from a void legal act, but had previously filed a request to annul the award with the Municipal Court in Prague. The court determined that this domestic request constituted an exhaustion of procedural remedies, rendering the constitutional complaint inadmissible because the award was not yet final.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; If a party seeking constitutional review has already utilized available domestic remedies to challenge the contested decision, the constitutional complaint is inadmissible.

Parole chiave

Generato dall'IA
exhaustion of domestic remedies constitutional complaint inadmissibility arbitration award annulment fundamental rights protection procedural remedies requirement

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 2 odst. 1 zákona č. 216/1994, o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů
o., se dohodli, že o jejich majetkovém sporu rozhodne rozhodčí soud, i když jinak by byla dána pravomoc soudu (§ 2 odst. 1 zákona č. 216/1994, o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů).
§ 31 písm. f) zákona č. 216/1994, o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů
2002, pak jde o procesní prostředek, vyplývající z ustanovení § 31 písm. f) zákona č. 216/1994, o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů.
§ 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
Proto byl návrh v souladu s § 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnut pro jeho nepřípustnost.

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti S. B., a. s., zastoupené JUDr. V. H., CSc., advokátem, proti nálezu Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky ze dne 29. 6. 2001, sp. zn. Rsp 129/00, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Stěžovatelka se ústavní stížností ze dne 25. 9. 2001 domáhala zrušení nálezu Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky ze dne 29. 6. 2001, sp. zn. Rsp 129/00, s tím, že napadeným rozhodnutím byla porušena ústavně zaručená základní práva stěžovatelky, zakotvená v Listině základních práv a svobod v čl. 2, odst. 3 a v čl. 4 odst. 1, neboť jí byla uložena povinnost plnit závazky z absolutně neplatného právního úkonu.

Na základě výzvy Ústavního soudu stěžovatelka podáním ze dne 10. 4. 2002 sdělila, že dne 10. 9. 2001 podala k Městskému soudu v Praze návrh na zrušení rozhodčího nálezu napadeného ústavní stížností.

Ústavní soud ve shodě se svou ustálenou rozhodovací praxí (např. nepublikovaná usnesení ze dne 26. 2. 2002,

sp. zn. II. ÚS 443/01

, a

sp. zn. II. ÚS 455/01

, a ze dne 1. 11. 2001,

sp. zn. III. ÚS 460/01

) dospěl v posuzované věci po zhodnocení právního stavu věci k závěru, že ústavní stížnost není přípustná.

Z obsahu návrhu a ústavní stížností napadeného rozhodčího nálezu Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky bylo zjištěno, stěžovatelka a A., s r. o., se dohodli, že o jejich majetkovém sporu rozhodne rozhodčí soud, i když jinak by byla dána pravomoc soudu (§ 2 odst. 1 zákona č. 216/1994, o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů). Pokud se tedy účastníci dohodli na respektování rozhodčího nálezu a tím nahradili pořad práva, v důsledku této skutečnosti z vlastního a svobodného rozhodnutí stěžovatelka nevyčerpala procesní prostředky, které zákon k ochraně tvrzeného práva poskytuje. Pokud stěžovatelka podala k soudu návrh na zrušení rozhodčího nálezu, jak uvedla ve svém sdělení ze dne 10. 4. 2002, pak jde o procesní prostředek, vyplývající z ustanovení § 31 písm. f) zákona č. 216/1994, o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů. Je tedy evidentní, že napadený rozhodčí nález není konečným rozhodnutím ve věci. Proto byl návrh v souladu s § 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnut pro jeho nepřípustnost.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 24. 4. 2002

Vojtěch Cepl

soudce zpravodaj