Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding denial of litigation costs when proceedings are stayed for withdrawal of suit.

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Jana Musila o ústavní stížnosti Mgr. Michaela Pešťáka, zastoupeného Mgr. Martinem Pechem, advokátem se sídlem v Plzni, Malá 6, proti výroku II. usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 11. 2016, č. j. 11 A 110/2016-22, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze zastavil výrokem I. usnesení ze dne 29. 11. 2016, č. j. 11 A 110/2016-22, řízení o žalobě stěžovatele na ochranu proti nečinnosti Ministerstva vnitra v řízení o odvolání proti rozhodnutí ředitele státního oblastního archivu o změně stěžovatelova služebního působiště; výrokem II. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Proti výroku II. usnesení městského soudu se stěžovatel brání ústavní stížností podanou dne 30. 1. 2017 a navrhuje, aby je Ústavní soud zrušil. Namítá zásah do práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, který spatřuje v tom, že mu nebyla přiznána náhrada nákladů řízení, přestože řízení bylo zastaveno pro zpětvzetí žaloby - poté, co žalovaný správní orgán přestal být nečinný a v jeho věci rozhodl.

Ústavní stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou, stěžovatel je zastoupen advokátem v souladu s § 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Rovněž není nepřípustná ve smyslu § 75 odst. 1 téhož zákona - podle § 104 odst. 2 s. ř. s. je nepřípustná kasační stížnost, která směřuje výhradně proti výroku o nákladech řízení, a stěžovatel tak byl oprávněn obrátit se přímo na Ústavní soud.

Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti. K zásahu do rozhodovací činnosti obecných soudů je povolán výhradně tehdy, bylo-li z jejich strany vykročeno z ústavního rámce. Ve věcech náhrady nákladů řízení postupuje zdrženlivě a do činnosti soudů zasahuje jen výjimečně, je-li rozhodnutí v extrémním rozporu s principy spravedlnosti - věci tohoto druhu zpravidla nemohou dosáhnout ústavněprávní roviny, ledaže by se vyznačovaly mimořádně významnými dopady na osobu stěžovatele nebo do jeho majetkových poměrů. Žádné takové okolnosti však Ústavní soud v projednávané věci neshledal a stěžovatel je ani neuvádí.

Obecný soud nevykročil z ústavního rámce rozhodovací činnosti. V odůvodnění nákladového výroku se výslovně zabýval právem stěžovatele na náhradu nákladů řízení a dospěl k závěru, že nelze vůbec zkoumat podmínky pro rozhodnutí podle § 60 odst. 3, věty druhé, s. ř. s., podle něhož v případě zastavení řízení pro zpětvzetí žaloby učiněné pro pozdější chování žalovaného, popř. pro uspokojení žalobce, má žalobce vůči žalovanému právo na náhradu nákladů řízení.

Primárním důvodem pro zastavení řízení totiž nebylo zpětvzetí žaloby, ale to, že stěžovatel nezaplatil soudní poplatek ve výši 2000 Kč podle výzvy soudu, která mu byla doručena předtím, než vzal žalobu zpět. Za dané situace musel soud trvat na zaplacení soudního poplatku s tím, že stěžovatel by sice následně měl nárok na jeho vrácení, ale pouze v částce ponížené o 1000 Kč podle § 10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. Ústavní soud pro úplnost dodává, že se totožnou procesní situací zabýval již v usneseních ze dne 14. 5. 2015,

sp. zn. III. ÚS 510/15

, ze dne 15. 3. 2016,

sp. zn. III. ÚS 173/16

, nebo ze dne 11. 10. 2016,

sp. zn. IV. ÚS 2008/16

; od jejich závěrů nemá důvod se odchylovat ani v nyní projednávané věci.

Na základě výše uvedených důvodů byla ústavní stížnost Ústavním soudem mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítnuta podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 21. února 2017

Vladimír Sládeček v. r.

předseda senátu