Constitutional Court dismisses constitutional complaint due to mandatory lawyer representation and missed statutory deadline.
Tchéquie (CZ)
Synthèse Legislator
Généré par l'IAThe Constitutional Court rejected the applicant's request to extend the deadline for filing a constitutional complaint, citing non-compliance with mandatory lawyer representation and a missed statutory time limit. Although the applicant had previously received instructions regarding formal requirements, the Court deemed repeated reminders ineffective and the statutory deadline non-extendable. Consequently, the Court dismissed the application without a hearing, ruling that the procedural defects were fatal to the complaint's admissibility.
Regeste Legislator
Généré par l'IA§ 30, § 31 zákona o Ústavním soudu; § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu; Mandatory lawyer representation is a strict condition for admissibility, and the two-month filing deadline is rigid and cannot be extended even if the applicant was previously informed of the requirements.
Mots-clés
Généré par l'IADispositions légales citées
Généré par l'IAJurisprudence citée
Généré par l'IATexte complet
Ústavní soud rozhodl o návrhu Bc. Ladislava Regnarda, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 8. 2016 č. j. 21 Cdo 285/2016-151, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění
V návrhu, doručeném Ústavnímu soudu prostřednictvím datové schránky Okresního soudu ve Frýdku-Místku dne 15. 12. 2016, navrhovatel uvádí, že nesouhlasí s uvedeným rozhodnutím Nejvyššího soudu, které mu bylo doručeno prostřednictvím Okresního soudu ve Frýdku-Místku dne 20. 9. 2016. Uvádí, že žádá o prodloužení lhůty k doplnění ústavní stížnosti a polemizuje s povinností být v řízení před Ústavním soudem zastoupen.
Ústavní soud konstatuje, že ačkoliv navrhovatel, který Ústavnímu soudu doposud podal cca 57 návrhů, již byl opakovaně a podrobně Ústavním soudem poučován o formálních požadavcích kladených na ústavní stížnost zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), ani nyní podaný návrh tyto podmínky nesplňuje, neboť v prvé řadě nebyl formálně ani materiálně naplněn požadavek obligatorního zastoupení advokátem v řízení před Ústavním soudem v souladu s § 30 a 31 zákona o Ústavním soudu.
Ústavní soud v jiných věcech navrhovatele rovněž opakovaně uvedl, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení a o dalších náležitostech návrhu dostávalo stěžovatelům vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo ve více případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že již dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé navrhovatele dostatečně poučit o zásadě, že se na Ústavní soud (s ústavní stížností) nelze obracet jinak, než řádným podáním a v zastoupení advokátem, jeví se setrvání na požadavku dalšího poučení pro konkrétní řízení neefektivním a formalistickým (obdobně
sp. zn. III. ÚS 1935/16
, III ÚS 4204/16,
IV. ÚS 3073/16
a další).
V projednávané věci Ústavní soud zohlednil i to, že návrh by i v případě odstranění vad bylo nutno posoudit jako návrh podaný po lhůtě stanovené zákonem podle ustanovení § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu, podle něhož lze ústavní stížnost podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje. Tato procesní lhůta je stanovena kogentně, a proto ji Ústavní soud nemůže prodloužit, ani její zmeškání prominout. Napadené rozhodnutí bylo stěžovateli doručeno dne 20. 9. 2016 a návrh byl Ústavnímu soudu podán až dne 15. 12. 2016.
Za dané situace Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení podle § 43 odst. 1 písm. a) a b) zákona o Ústavním soudu odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 24. ledna 2017
JUDr. Vladimír Sládeček v. r.
soudce zpravodaj