Constitutional Court rejects constitutional complaint due to failure to meet mandatory lawyer representation requirements.
Tchéquie (CZ)
Synthèse Legislator
Généré par l'IAThe Constitutional Court of the Czech Republic rejected the applicant's constitutional complaint for failing to satisfy mandatory procedural requirements. Although the applicant claimed a car accident prevented her from securing legal counsel, she did not report this impediment or provide evidence of her efforts to comply with the law. The court dismissed the complaint because the applicant was already aware of these obligations from previous proceedings and had no valid reason to disregard them.
Regeste Legislator
Généré par l'IALaw on the Constitutional Court § 30, § 31; Mandatory legal representation is a strict condition for admissibility; Failure to provide a lawyer without valid justification or explanation results in rejection of the complaint.
Mots-clés
Généré par l'IADispositions légales citées
Généré par l'IAJurisprudence citée
Généré par l'IATexte complet
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Tomášem Lichovníkem ve věci návrhu Ing. Jitky Routkové, na zrušení usnesení Nejvyššího soudu č. j. 30 Cdo 5085/2015-91 ze dne 10. 05. 2016, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění
Dne 31. 8. 2016 došel Ústavnímu soudu návrh směřující proti v záhlaví označenému usnesení soudního exekutora a vyrozumění státního zástupce. Ústavní soud nejdříve posuzoval, zda návrh na zahájení řízení splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány formální podmínky jeho věcného projednání, stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších změn (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), přičemž dospěl k závěru, že návrh tyto požadavky z níže uvedených důvodů nesplňuje.
Třebaže byla dosud navrhovatelka opakovaně a podrobně Ústavním soudem poučována o formálních požadavcích kladených na ústavní stížnost zákonem o Ústavním soudu (srov. řízení ve věcech
sp. zn. I. ÚS 2208/12
,
IV. ÚS 3016/14
či
I. ÚS 849/15
), je zcela zjevné, že ani nyní podaný návrh tyto náležitosti nesplňuje, jelikož v prvé řadě nebyl ani formálně, ani materiálně naplněn požadavek obligatorního zastoupení advokátem v řízení před Ústavním soudem v souladu s § 30 a 31 vzpomínaného zákona. Vyzývat navrhovatelku k odstranění vad návrhu by bylo z důvodů jí z předchozích řízení velmi dobře známých neefektivní a formalistické. S právními následky takto podané ústavní stížnosti tak již byla navrhovatelka dostatečně seznámena, přičemž tyto důsledky již i pocítila (viz odmítavé usnesení ve věci
sp. zn. I. ÚS 2208/12
ze dne 21. 8. 2012). Z toho je tedy zřejmé, že navrhovatelce jsou dostatečně známy podmínky uvedené v ustanovení § 29 a § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, přesto se je bez vážného důvodu rozhodla v nyní projednávaném návrhu nerespektovat.
Navrhovatelka sice uvádí, že "ústavní stížnost" později doplní, neboť ji dle jejího tvrzení v den sepisu návrhu srazilo auto, avšak ani s výrazným, téměř dvouměsíčním odstupem času od tohoto jejího podání nepodala žádnou zprávu, neuvedla, zda vůbec o právní zastoupení usilovala či usiluje, resp. jaké závažné překážky jí brání v realizaci uvedené zákonné povinnosti a jejího slibu současně. Ústavní soud proto v kontextu výše řečeného necítil potřebu navrhovatelku ani za těchto okolností opětovně vyzývat k jejich splnění a v souladu se svojí ustálenou rozhodovací praxí (z poslední doby srov. např. usnesení
sp. zn. I. ÚS 147/16
ze dne 29. 1. 2016 aj., dostupné na adrese http://nalus.usoud.cz) přikročil k odmítnutí návrhu za přiměřeného použití ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu pro neodstraněné vady.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
V Brně dne 9. listopadu 2016
Tomáš Lichovník v. r.
soudce zpravodaj