Legislator Jurisprudence & Législation
III.ÚS 1714/16 ECLI:CZ:US:2016:3.US.1714.16.1 Généré par l'IA

Constitutional Court dismisses constitutional complaint due to lack of mandatory lawyer representation for non-lawyer applicants.

Numéro de cause III.ÚS 1714/16
Autorité / Tribunal
Juridiction Tchéquie (CZ)
Date de la décision
Issue du litige Rejeté (Dismissed)

Synthèse Legislator

Généré par l'IA

The Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by Ing. Jaromír Houžvička and Jan Houžvička against a Supreme Court order and execution court ruling. The applicants argued violations of fundamental rights but failed to appear with mandatory legal representation, a strict requirement under the Constitutional Court Act. The court rejected their repeated attempts to proceed without counsel, noting they were previously informed of this necessity in multiple prior cases.

Regeste Legislator

Généré par l'IA

§ 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu; § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu: The Constitutional Court must reject a constitutional complaint without substantive review if the applicant fails to comply with the mandatory requirement of legal representation by a lawyer.

Mots-clés

Généré par l'IA
Constitutional Court Act mandatory legal representation constitutional complaint dismissal lawyer representation requirement procedural defects non-lawyer applicants formal admissibility

Dispositions légales citées

Généré par l'IA
§ 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu
Podle ustanovení § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu musí být fyzické osoby jako účastníci nebo jako vedlejší účastníci řízení před Ústavním soudem zastoupeny advokátem v rozsahu stanoveném zvláštními předpisy.
§ 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu
Podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, neodstranil-li navrhovatel vady návrhu ve lhůtě mu k tomu určené.
čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod
čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod
2 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a v čl.
čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod
1 Listiny základních práv a svobod a v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, brojili proti shora označenému přípisu Ústavního soudu a rozhodnutím soudního exekutora a exekučního soudu.
čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy
Nad rámec shora uvedeného Ústavní soud uvádí, že v projednávaném případě nelze v žádném případě považovat v záhlaví uvedené sdělení - přípis - za rozhodnutí ve smyslu čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, resp.
§ 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu
ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Jurisprudence citée

Généré par l'IA

Vous souhaitez savoir comment cet arrêt s'applique à votre dossier ?

Analysez cette décision avec la législation fédérale, le droit cantonal, la doctrine et la jurisprudence subséquente dans Legislator AI.

Ouvrir dans Legislator →

Texte complet

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jaroslavem Fenykem ve věci návrhu 1) Ing. Jaromíra Houžvičky a 2) Jana Houžvičky, proti přípisu Ústavního soudu ze dne 6. 5. 2016, sp. zn. SPR. ÚS 384/16, usnesení Okresního soudu v Jičíně ze dne 23. 11. 2015 č. j. 5 Nc 4172/2008-1307, a proti příkazu k úhradě nákladů exekuce vydanému soudním exekutorem JUDr. Jurajem Podkonickým, Ph.D. ze dne 18. 8. 2015 č. j. 067 EX 7351/08-689, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Podáním ze dne 24. 5. 2016 stěžovatelé s tvrzením o porušení svých práv, ústavně zaručených v čl. 2 odst. 2 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, brojili proti shora označenému přípisu Ústavního soudu a rozhodnutím soudního exekutora a exekučního soudu.

Dříve než se může Ústavní soud zabývat věcným přezkumem v záhlaví uvedeného přípisu a rozhodnutí, je povinen zjistit, zda ústavní stížnost splňuje všechny formální náležitosti požadované zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").

Podle ustanovení § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu musí být fyzické osoby jako účastníci nebo jako vedlejší účastníci řízení před Ústavním soudem zastoupeny advokátem v rozsahu stanoveném zvláštními předpisy. Stěžovatelé však právně zastoupeni nejsou.

Podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, neodstranil-li navrhovatel vady návrhu ve lhůtě mu k tomu určené.

Obecně platí, že je na Ústavním soudu, aby učinil opatření k odstranění vad podání, neboť smyslem výzvy a stanovení lhůty podle ustanovení § 41 písm. b) zákona o Ústavním soudu je především poučení účastníka o jemu neznámých podmínkách pro projednání věci před Ústavním soudem; teprve poté, nepodaří-li se nedostatek podání odstranit, jsou vyvozeny vůči stěžovateli nepříznivé procesní důsledky v podobě odmítnutí ústavní stížnosti.

Stěžovatelé se od roku 2009 a 2010 obrací na Ústavní soud opakovaně, přičemž byli vícekrát vyzýváni k odstranění vad svých návrhů a poučeni o nezbytnosti právního zastoupení před Ústavním soudem, včetně možnosti návrh odmítnout bez věcného projednání, pokud vady podání nebudou odstraněny (např. ve věcech vedených pod

sp. zn. IV. ÚS 3790/13

,

sp. zn. III. ÚS 2344/13

,

sp. zn. I. ÚS 4024/14

, sp. zn. ÚS 44/15,

sp. zn. II. ÚS 112/2015

,

sp. zn. I. ÚS 1053/15

,

sp. zn. III. ÚS 2195/15

,

sp. zn. III. ÚS 3688/15

a dalších). Ústavní soud tak nemá pochybnosti o tom, že stěžovatelé byli řádně seznámeni s požadavky kladenými zákonem na návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem, včetně povinnosti být v řízení před Ústavním soudem zastoupeni advokátem, a to již při podání ústavní stížnosti.

Ústavní soud je přesvědčen, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v mnoha případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a stále stejného poučení postupem neefektivním a formalistickým.

Ústavní soud proto v posuzované věci shledal důvody pro přiměřenou aplikaci ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost odmítl.

Nad rámec shora uvedeného Ústavní soud uvádí, že v projednávaném případě nelze v žádném případě považovat v záhlaví uvedené sdělení - přípis - za rozhodnutí ve smyslu čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, resp. ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Označený přípis poskytuje účastníku řízení toliko informace ohledně povahy tzv. akceptačních dopisů a sděluje informaci, že proti rozhodnutí Ústavního soudu nelze podat odvolání. Je proto zjevné, že zrušení napadeného přípisu by nic na právním postavení stěžovatelů nezměnilo; ve vztahu k němu by tedy ani nebylo možné kasační pravomoc Ústavního soudu uplatnit.

Pokud jde o napadené usnesení Okresního soudu v Jičíně, které je rozhodnutím o posledním procesním prostředku k ochraně práv stěžovatelů, stěžovatelé jej napadali již ústavní stížností vedenou pod

sp. zn. III. ÚS 659/16

, na jejímž základě dospěl Ústavní soud ve svém usnesení ze dne 17. 3. 2016,

sp. zn. III. ÚS 659/16

k závěru, že zákonná dvouměsíční lhůta k jeho napadení řádnou ústavní stížností uplynula dnem 25. 1. 2016.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 29. července 2016

Jaroslav Fenyk v. r.

soudce Ústavního soudu