Constitutional Court dismisses constitutional complaint as premature due to lack of final judgment in civil proceedings.

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Zemánkem o ústavní stížnosti stěžovatelky UNIMEX-INVEST, s. r. o., adresa Svojsíkova 2/1596, 708 00 Ostrava - Poruba, zastoupené JUDr. Vojtěchem Vávrou LL. M., advokátem, se sídlem Školská 32, 110 00 Praha 1, směřující proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. února 2014, č. j. Nco 5/2014-858, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Podanou ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedeného usnesení s tvrzením, že v jeho důsledku bylo porušeno její právo na spravedlivý proces a soudní ochranu ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), a došlo i k zásahu do práva na zákonného soudce podle čl. 38 odst. 1 Listiny.

2. Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 11. února 2014, č. j. Nco 5/2014-858, vyslovil, že soudkyně Krajského soudu v Ostravě JUDr. Jarmila Kolářová, JUDr. Daniela Kabátová a Mgr. Jarmila Úředníčková nejsou vyloučeny z projednávání a rozhodnutí věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 8 Co 622/2009. Vrchní soud uvedl, že na základě provedených zjištění nevyšly najevo žádné objektivní skutečnosti, které by zakládaly důvod pochybovat o nepodjatosti uvedených soudkyň, když na straně druhé u jiných soudců Krajského soudu v Ostravě, JUDr. Čestmíra Matěje a JUDr. Šárky Neuwirthové, kteří ve věci v minulosti rovněž měli působit a kteří byli vyloučeni z projednávání a rozhodování věci na základě vlastního oznámení, byly důvody pro jejich vyloučení zcela zřejmé.

3. Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá porušení shora uvedených ústavně zaručených práv, k němuž mělo dojít tím, že ve věci rozhodují soudci, kteří jsou podjatí a naopak u těch, kteří se z jednání a rozhodování ve věci nestandardně nechali vyloučit, došlo k porušení práva na zákonného soudce. V ústavní stížnosti pak polemizuje se závěry Vrchního soudu v Olomouci ohledně nepodjatosti soudců Krajského soudu v Ostravě.

4. Předtím, než může Ústavní soud přistoupit k věcnému přezkumu ústavní stížností napadeného rozhodnutí obecného soudu, je jeho povinností posoudit, zda jsou splněny procesní podmínky, jež takový přezkum připouštějí; to je zde významné potud, že v dané věci tyto podmínky splněny nejsou. Je tomu tak proto, že jedním z pojmových znaků ústavní stížnosti, jakožto prostředku ochrany ústavně zaručených práv a svobod, je i její subsidiarita, a jí korespondující princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti ostatních orgánů veřejné moci, včetně rozhodování obecných soudů. Konstantní judikatuře Ústavního soudu odpovídá, že ústavní soudnictví je především vybudováno na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž případná protiústavnost již není napravitelná jiným způsobem, tj. procesními prostředky, které se podávají z právních předpisů, jež upravují příslušné (soudní) řízení. Ústavnímu soudu nepatří obcházet pořad práva již proto, že stojí vně systému ostatních orgánů veřejné moci, a není ani součástí soustavy obecných soudů (čl. 81, čl. 90 Ústavy České republiky).

5. V projednávaném případě je napadeno negativní rozhodnutí o námitce podjatosti soudců za situace, kdy doposud nebylo ve stěžovatelčině věci vedené u Krajského soudu v Ostravě meritorně rozhodnuto. Vydáním napadeného usnesení tak řízení v této věci nekončí, a tudíž k nápravě zásahu do práva na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny není zásadně příslušný Ústavní soud. V obecné rovině je sice namístě poznamenat, že projednávání a rozhodování ve věci musí být spravedlivé, čemuž by odporovalo, byla-li by věc projednávána a rozhodnuta soudcem, kterým věc projednávána a rozhodována být neměla, jelikož z ní měl být vyloučen. Bude-li však mít stěžovatelka v dalším průběhu řízení za to, že právě tak tomu v daném řízení bylo, resp. že rozhodnutí - jí nepříznivé - bylo vydáno soudcem podjatým, nic jí nebude překážet, aby proti takovému rozhodnutí brojila v rámci soustavy obecných soudů opravnými prostředky, které občanský soudní řád předvídá (zejména dovolání a žaloba pro zmatečnost), a jež jsou - i ve vztahu k této námitce - k dispozici. Teprve po jejich vyčerpání, bude-li se nadále domnívat, že stav protiústavnosti napraven nebyl, se může domáhat, aby Ústavní soud zasáhl. V dané procesní situaci tak nelze napadené usnesení považovat za konečné rozhodnutí ve věci stěžovatelky, která má k dispozici další prostředky, jak své právo hájit. Návrh byl proto Ústavnímu soudu podán předčasně a je nepřípustný, jak to ostatně vyplývá i z rozhodovací praxe Ústavního soudu (viz např. usnesení

sp. zn. III. ÚS 1832/13

,

III. ÚS 1603/13

,

II. ÚS 2815/09

,

I. ÚS 2222/09

,

II. ÚS 839/09

,

IV. ÚS 237/09

,

I. ÚS 2617/08

,

IV. ÚS 1643/08

,

II. ÚS 520/07

,

II. ÚS 515/07

,

II. ÚS 57/07

,

II. ÚS 558/07

,

II. ÚS 565/06

- vše dostupné na http://nalus.usoud.cz).

6. Situace, kdy Ústavní soud naopak přistoupil k meritornímu (event. quasimeritornímu) přezkumu byly věcně a procesně mimořádné (srov. kupříkladu nález sp.

III. ÚS 2884/13

či usnesení

sp. zn. III. ÚS 2336/08

), resp. založené na speciálních procesních podmínkách (viz usnesení

sp. zn. II. ÚS 1436/11

).

7. Na základě výše uvedeného proto soudci zpravodaji nezbylo, než ústavní stížnost podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako nepřípustnou odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).

V Brně dne 17. 7. 2014

Jiří Zemánek, v. r.

předseda senátu