Constitutional Court dismisses constitutional complaint as inadmissible due to exhaustion of ordinary legal remedies.

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Janem Filipem o ústavní stížnosti Jitky Mancini, zastoupené Mgr. Martinem Keřtem, advokátem se sídlem v Pardubicích, Sladkovského 2059, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 22. února 2013 č. j. 1 Nc 4712/2013-804, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Ústavní soud obdržel dne 10. června 2013 návrh ve smyslu ustanovení § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), kterým se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví označeného usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích (dále jen "krajský soud"), jímž bylo zastaveno řízení o stěžovatelčině námitce podjatosti soudkyně rozhodující v řízení vedeném u Okresního soudu ve Svitavách (dále jen "okresní soud") pod sp. zn. 9 C 542/2003. Důvodem zastavení řízení o zmíněné námitce podjatosti byla krajským soudem shledaná existence překážky věci již dříve rozhodnuté, spočívající v tom, že uplatněné výhrady proti rozhodující soudkyni byly totožné s výhradami, o nichž krajský soud rozhodl v usnesení ze dne 23. července 2010 č. j.

1 Nc 5639/2010-502.

2. Ještě dříve, než mohl Ústavní soud přikročit k věcnému projednání ústavní stížnosti, musel zkoumat, zda jsou splněny formální požadavky kladené na takový návrh zákonem o Ústavním soudu, přičemž shledal, že ústavní stížnost, jinak tyto požadavky splňující, je nepřípustná.

3. Pojmovým znakem procesního institutu ústavní stížnosti je její subsidiarita. Ta se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon stěžovatelce k ochraně jejího práva poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Z výše uvedeného vyplývá, že stanoví-li právní předpis, že v určité procesní situaci je k rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob příslušný konkrétní orgán veřejné moci, nemůže Ústavní soud do jeho postavení zasáhnout tím, že by ve věci sám rozhodl dříve než tento orgán. Princip právního státu takové souběžné rozhodování nepřipouští.

4. V projednávaném případě je napadeno negativní rozhodnutí o námitce podjatosti rozhodujícího soudce za situace, kdy doposud nebylo ve stěžovatelčině věci vedené u okresního soudu pod sp. zn. 9 C 542/2003 meritorně rozhodnuto. Vydáním napadeného usnesení tak řízení v této věci nekončí, a tudíž k nápravě zásahu do práva na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod není zásadně příslušný Ústavní soud. Stěžovatelce jsou nadále k dispozici prostředky občanského soudního řádu v rámci řízení o vlastním předmětu sporu (zejména odvolání a žaloba pro zmatečnost podle příslušných ustanovení o. s. ř.). Teprve po jejich vyčerpání, bude-li se stěžovatelka nadále domnívat, že jimi tvrzený stav protiústavnosti napraven nebyl, by se stěžovatelce otevřela cesta k zásahu Ústavního soudu. V dané procesní situaci tak nelze napadené usnesení považovat za konečné rozhodnutí ve věci stěžovatelky, která má k dispozici další prostředky, jak své právo hájit. Návrh byl proto Ústavnímu soudu podán předčasně a je nepřípustný, jak to vyplývá z ustálené rozhodovací praxe Ústavního soudu (viz např. rozhodnutí ve věcech vedených pod

sp. zn. II. ÚS 2815/09

,

I. ÚS 2222/09

,

II. ÚS 839/09

,

IV. ÚS 237/09

,

I. ÚS 2617/08

,

IV. ÚS 1643/08

,

II. ÚS 520/07

,

II. ÚS 515/07

,

II. ÚS 57/07

,

II. ÚS 558/07

,

II. ÚS 565/06

- vše dostupné na http://nalus.usoud.cz).

5. S ohledem na výše uvedené tedy Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítnout jako nepřípustný návrh.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 2. srpna 2013

Jan Filip v. r.

soudce Ústavního soudu