Constitutional Court dismisses constitutional complaint as inadmissible due to lack of exhaustion of legal remedies.
Tchéquie (CZ)
Synthèse Legislator
Généré par l'IAThe Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by Ing. Václav Khyn against a regional court ruling on judge recusal. The applicant argued the decision violated his rights, but the court found the complaint procedurally premature. Since the underlying execution proceedings had not yet concluded, the applicant had not exhausted available civil and execution law remedies before seeking constitutional review.
Regeste Legislator
Généré par l'IA§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu; The principle of subsidiarity requires exhaustion of all statutory legal remedies before a constitutional complaint is admissible, preventing the Constitutional Court from intervening in cases where final judicial decisions have not yet been rendered.
Mots-clés
Généré par l'IADispositions légales citées
Généré par l'IAJurisprudence citée
Généré par l'IATexte complet
Ústavní soud rozhodl dne 27. března 2014 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Janem Musilem ve věci návrhu Ing. Václava Khyna, zastoupeného Mgr. Tomášem Gureckým, advokátem, AK se sídlem v Ostravě, Josefa Skupy 1639/21, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 9. 2012 č. j. 9 Nc 9/2012-146, za účasti Krajského soudu v Ostravě, jako účastníka řízení, t a k t o:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I. Návrhem doručeným dne 23. 1. 2013 a doplněným dne 9. 3. 2013 se Ing. Václav Khyn (dále jen "povinný" nebo "stěžovatel") domáhal, aby Ústavní soud nálezem zrušil v záhlaví uvedené usnesení vydané v exekuční věci oprávněné Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky, o nařízení exekuce a pověření soudního exekutora, pro peněžité plnění a o vyloučení soudců, jímž Krajský soud v Ostravě (dále jen "krajský soud") rozhodl, že v usnesení jmenovaní soudci Okresního soudu ve Frýdku-Místku (dále jen "exekuční soud") nejsou vyloučení z projednávání a rozhodování ve věci sp. zn. 29 Nc 6173/2008.
V ústavní stížnosti stěžovatel uvedl, že s napadeným usnesením krajského soudu ze dne 26. 9. 2012 č. j. 9 Nc 9/2012-146 nesouhlasí.
Další obsah ústavní stížnosti jakož i rozhodnutí jí napadeného blížeji reprodukovat netřeba, neboť z důvodů dále vyložených bylo nutno návrh odmítnout.
II. Předtím, než přistoupí k věcnému projednání ústavní stížnosti, zkoumá Ústavní soud, zda návrh obsahuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou splněny podmínky jejího projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), přičemž dospěl k závěru, že tomu tak není.
Pojmovým znakem procesního institutu ústavní stížnosti je její subsidiarita. Ta se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Z výše uvedeného vyplývá, že stanoví-li právní předpis, že v určité procesní situaci je k rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob příslušný konkrétní orgán veřejné moci, nemůže Ústavní soud do jeho postavení zasáhnout tím, že by ve věci sám rozhodl dříve než tento orgán. Princip právního státu takové souběžné rozhodování nepřipouští.
V projednávaném případě bylo napadeno negativní rozhodnutí o námitce podjatosti soudců za situace, kdy doposud nebylo ve stěžovatelově exekuční věci vedené u exekučního soudu pod sp. zn. 29 Nc 6173/2008 o nařízení exekuce meritorně rozhodnuto. Vydáním napadeného usnesení tak řízení v této věci nekončilo, a tudíž k nápravě zásahu do práva na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny nebyl zásadně příslušný Ústavní soud.
Stěžovateli jsou resp. byly nadále k dispozici prostředky občanského soudního řádu resp. exekučního řádu v rámci exekučního řízení (jež doznaly podstatných změn od 1. 1. 2013, kdy nabyla účinnosti tzv. velká exekuční novela provedená zákonem č. 396/2012 Sb.). Teprve po jejich vyčerpání, pokud by se stěžovatel nadále domníval, že jím tvrzený stav protiústavnosti napraven nebyl, by se mu otevřela cesta k zásahu Ústavního soudu. V dané procesní situaci tak nelze napadené usnesení považovat za konečné rozhodnutí ve věci stěžovatele, který má resp. měl k dispozici další prostředky, jak své právo hájit. Návrh byl proto Ústavnímu soudu podán předčasně a je nepřípustný, jak to ostatně vyplývá i z rozhodovací praxe Ústavního soudu (viz např. usnesení
sp. zn. III. ÚS 1832/13
,
III. ÚS 1603/13
,
II. ÚS 2815/09
,
I. ÚS 2222/09
,
II. ÚS 839/09
,
IV. ÚS 237/09
,
I. ÚS 2617/08
,
IV. ÚS 1643/08
,
II. ÚS 520/07
,
II. ÚS 515/07
,
II. ÚS 57/07
,
II. ÚS 558/07
,
II. ÚS 565/06
- vše dostupné na http://nalus.usoud.cz).
S ohledem na výše uvedené tedy Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako nepřípustný odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 27. března 2014
Jan Musil v. r.
soudce zpravodaj
Za správnost vyhotovení:
Iveta Dvořáková