Legislator Case Law & Legislation
I.ÚS 88/17 ECLI:CZ:US:2017:1.US.88.17.1 AI generated

Constitutional Court dismisses constitutional complaint as obviously unfounded regarding evidentiary disputes in civil proceedings.

Case Number I.ÚS 88/17
Court / Authority
Jurisdiction Czech Republic (CZ)
Decision Date
Outcome Dismissed

Legislator summary

AI generated

The Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by Pavel Beránek against civil court rulings concerning the validity of promissory notes. The applicant argued that lower courts failed to address specific evidence disputes and improperly excluded a handwriting expert report, claiming a violation of his right to court protection. The court determined the complaint was obviously unfounded because the lower courts correctly applied procedural rules, the judge retains final authority over expert evidence, and no extreme contradiction existed between factual findings and legal conclusions.

Legislator headnote

AI generated

§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu; The Constitutional Court may reject a constitutional complaint as obviously unfounded if the lower courts' decisions are logically sound, consistent with established case law, and do not exhibit extreme contradictions between factual findings and legal conclusions.

Keywords

AI generated
constitutional complaint rejection obviously unfounded complaint handwriting expert evidence judicial review limits civil procedure rights promissory note validity evidence admissibility

Cited Legislation

AI generated
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu
Z výše uvedených důvodů Ústavní soud odmítl ústavní stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
§ 237 občanského soudního řádu
Nejvyšší soud následné dovolání stěžovatele odmítl pro nepřípustnost podle § 237 občanského soudního řádu.
čl. 83 Ústavy České republiky
Stěžovatel v posuzované věci pokračoval v argumentaci, kterou neúspěšně uplatnil v řízení před obecnými soudy, aniž by zohlednil, že Ústavní soud není součástí jejich soustavy - je soudním orgánem ochrany ústavnosti, nikoliv prosté zákonnosti (čl. 83 Ústavy České republiky).

Cited Case Law

AI generated

Need to analyze how this precedent applies to your matter?

Cross-reference this judgment against statutes, commentaries, and subsequent citing case law inside Legislator AI.

Open in Legislator →

Full text

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Kateřiny Šimáčkové, Davida Uhlíře (soudce zpravodaj) a soudce Tomáše Lichovníka o ústavní stížnosti Pavla Beránka, zastoupeného JUDr. Václavem Mikolášem, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, Dukelská 669/64, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 29 Cdo 4407/2014-362 ze dne 26. října 2016, rozsudku Vrchního soudu v Praze č. j. 6 Cmo 274/2013-325 ze dne 29. dubna 2014 a rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. 13 Cm 2276/2009-157 ze dne 30. ledna 2013, za účasti Nejvyššího soudu, Vrchního soudu v Praze a Krajského soudu v Českých Budějovicích jako účastníků řízení a vedlejších účastníků řízení 1) Jana Filipa a 2) České spořitelny, a. s., se sídlem v Praze, Olbrachtova 1929/62, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Stěžovatel v řízení před Krajským soudem v Českých Budějovicích podal námitky proti směnečnému platebnímu rozkazu. Krajský soud platební rozkaz ponechal v platnosti s tím, že námitky stěžovatele (směnečného ručitele) proti platnosti úvěrových smluv zajištěných směnkami nejsou dostatečně určité. Stejně tak neurčité byly i námitky proti platnosti směnek založené na údajném porušení dohody o vyplnění blankosměnek. Na základě písmoznaleckého posudku soud dospěl k závěru, že podpisy na směnkách patří mimo jiné i stěžovateli. Stěžovatelem předložený grafologický posudek soud nepovažoval za významný pro věc. Vrchní soud v Praze rozhodnutí krajského soudu potvrdil. Ztotožnil se s tím, že některé námitky stěžovatele byly nekonkrétní, postup soudu při hodnocení pravosti podpisu písmoznaleckým posudkem považoval za správný.

2. Nejvyšší soud následné dovolání stěžovatele odmítl pro nepřípustnost podle § 237 občanského soudního řádu. Neprovedení důkazů navržených stěžovatelem soud shledal v souladu se svou předchozí judikaturou, a to včetně neprovedení případného revizního znaleckého posudku. Ztotožnil se i se závěrem o nezpůsobilosti grafologického posudku vyvrátit závěry posudku písmoznaleckého. Zbylou argumentaci stěžovatele pak označil za námitky proti skutkovým závěrům.

3. Proti rozhodnutí Nejvyššího, vrchního a krajského soudu stěžovatel brojil ústavní stížností, neboť se domníval, že jimi došlo k porušení jeho práva na soudní ochranu. Porušení stěžovatel spatřoval v tom, že krajský soud neodstranil rozpory v provedených důkazech a nevypořádal se s námitkami [nesprávné vyplnění směnečné sumy, vady písmoznaleckého posudku, rozpory mezi tvrzením vedlejší účastnice 2) na jedné straně a stěžovatele s vedlejším účastníkem 1) na straně druhé]. Vrchní soud pak nepřipustil důkazy předložené v odvolacím řízení (grafologický posudek znalkyně Grabowské) a Nejvyšší soud tyto vady nenapravil.

4. Ústavní soud se seznámil s ústavní stížností a napadenými rozhodnutími; dospěl k závěru, že se jedná o návrh přípustný, avšak zjevně neopodstatněný. Zjevná neopodstatněnost ústavní stížnosti, přes její ústavněprávní rozměr, může mimo jiné plynout také z předchozích rozhodnutí Ústavního soudu, řešících shodnou či obdobnou právní problematiku [usnesení

sp. zn. Pl. ÚS 24/02

ze dne 24. 9. 2002 (U 31/27 SbNU 341)].

5. Stěžovatel v posuzované věci pokračoval v argumentaci, kterou neúspěšně uplatnil v řízení před obecnými soudy, aniž by zohlednil, že Ústavní soud není součástí jejich soustavy - je soudním orgánem ochrany ústavnosti, nikoliv prosté zákonnosti (čl. 83 Ústavy České republiky).

6. K dokazování pomocí písmoznaleckého posudku lze stručně uvést, že obecné soudy dostatečně vyložily, že grafologický posudek (tj. posudek v rámci znaleckého oboru školství a kultura, odvětví psychologie, specializace grafologie) z povahy věci není schopen zpochybnit odborné závěry z oboru písmoznalectví. Ústavní soud nadto opakovaně vyslovil, že soudce je v konečném důsledku nad všemi znalci [iudex peritus peritorum; srov. usnesení

sp. zn. III. ÚS 2679/13

ze dne 21. 5. 2014 (U 9/73 SbNU 993)]. Je to tedy soudce, kdo rozhoduje nejen o věci samé, ale i o vedení řízení a v jejím rámci o potřebě znaleckého zkoumání, rozsahu znaleckého úkolu a konečně i místa závěrů znaleckého posudku v mase provedených důkazů při tvorbě skutkových a posléze právních závěrů. Krajský soud své hodnocení skutkového stavu založil nejen na znaleckém posudku, ale též na vzájemném postavení vedlejší účastnice 2) jako bankovního domu, směnečné dlužnice jako příjemkyně úvěru a stěžovatele jako bývalého společníka směnečné dlužnice.

7. Ústavnímu soudu zásadně nepřísluší přehodnocovat důkazy provedené obecnými soudy, pokud byly dodrženy zásady dané příslušnými procesními řády [nález

sp. zn. III. ÚS 23/93

ze dne 1. 2. 1994 (N 5/1 SbNU 41)], či pokud je sám neprovedl [nález

sp. zn. I. ÚS 68/93

ze dne 21. 4. 1994 (N 17/1 SbNU 123)]. Důvod ke zrušení rozhodnutí obecného soudu je dán pouze tehdy, pokud by právní závěry obecného soudu byly v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními nebo z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění soudního rozhodnutí nevyplývaly [nález

sp. zn. III. ÚS 84/94

ze dne 20. 6. 1995 (N 34/3 SbNU 257)]. Takové vady Ústavní soud v napadeném rozhodnutí neshledal. Napadená rozhodnutí srozumitelným logickým a na věc přiléhavým způsobem vysvětlují zvolené řešení věci; nelze dojít k závěru, že by byla v rozporu s obecnými závěry judikatury Ústavního soudu, jichž se stěžovatel dovolával.

8. Co se týče tvrzeného porušení dohody o vyplnění blankosměnek, obecné soudy dospěly k závěru, že včasné námitky stěžovatele byly v této otázce neurčité. Je tedy zřejmé, že se obecné soudy touto námitkou stěžovatele zabývaly a řádně ji vypořádaly. Ústavní soud přitom neshledal, že by uplatnění směnečné přísnosti vychylovalo vztah mezi stěžovatelem a vedlejší účastnicí 2) ústavně nepřijatelným způsobem v její prospěch [srov. např. nález

sp. zn. Pl. ÚS 16/12

ze dne 16. 10. 2012 (N 174/67 SbNU 115; 369/2012 Sb.)].

9. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud odmítl ústavní stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 3. května 2017

Kateřina Šimáčková v. r.

předsedkyně senátu