Legislator Case Law & Legislation
I.ÚS 3150/16 ECLI:CZ:US:2016:1.US.3150.16.1 AI generated

Constitutional Court dismisses lawyer's complaint about lower fee for guardian role versus representative role.

Case Number I.ÚS 3150/16
Court / Authority
Jurisdiction Czech Republic (CZ)
Decision Date
Outcome Dismissed

Legislator summary

AI generated

The Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by a lawyer against lower fees awarded for his role as a court-appointed guardian. The court found that the lower court correctly applied the specific fee schedule for guardians of unknown whereabouts, which differs from the standard rate for legal representatives. Consequently, the court ruled that the disparity in fees did not violate constitutional principles of non-accessory equality or other guaranteed rights.

Legislator headnote

AI generated

§ 9 odst. 5 advokátního tarifu; The Constitutional Court holds that calculating attorney fees for guardians of unknown whereabouts is a matter for ordinary courts and that the resulting fee disparity does not violate constitutional principles of non-accessory equality.

Keywords

AI generated
attorney fee calculation court appointed guardian unknown whereabouts non-accessory equality constitutional complaint dismissal legal representative fee advokátní tarif

Cited Legislation

AI generated
§ 9 odst. 5 advokátního tarifu
Soud prvního stupně stěžovateli přiznal požadované paušální náhrady, hotové výlohy, avšak namísto požadované odměny za jeden úkon právní pomoci ve výši 5.000,- Kč přiznal pouze částku 400,- Kč s odkazem na ustanovení § 9 odst. 5 advokátního tarifu.
§ 29 odst. 3 a odst. 4 o.s.ř.
20 C 9/2015-23, byl v řízení o vypořádání společného jmění manželů podle § 29 odst. 3 a odst. 4 o.s.ř. z důvodu neznámého pobytu ustanoven opatrovníkem žalovaného.
§ 7 bod 6 a § 12a odst. 1, odst. 2 advokátního tarifu
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu
Ústavní stížnost proto byla odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, a to mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení.
čl. 36 Listiny základních práv a svobod
Domnívá se proto, že napadenými rozhodnutími byla porušena jeho základní práva a svobody, a to právo na spravedlivý proces garantované v čl. 36 Listiny základních práv a svobod a právo na legitimní očekávání garantované v čl.
čl. 1 odst. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod
36 Listiny základních práv a svobod a právo na legitimní očekávání garantované v čl. 1 odst. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod.

Cited Case Law

AI generated
IV. ÚS 880/09
Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding unequal lawyer fees as arbitrary judicial discretion.
I. ÚS 2611/09
Constitutional Court dismisses lawyer's complaint on attorney fees for acting as a guardian ad litem.
II. ÚS 2722/09
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedkyně senátu Dagmar Lastovecké a soudců Stanislava Balíka a Jiřího Nykodýma v právní věci stěžovatele JUDr. T. H., advokáta, zastoupeného Mgr. Antonínem Hulvou, advokátem se sídlem tamtéž, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 7. 2009 č. j. 56 Co 192/2009-53, takto:
III. ÚS 84/10
Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding unequal guardian and lawyer fees as unfounded.
II. ÚS 647/10
Constitutional Court dismisses lawyer's claim that lower court violated equality principle by applying lower fee schedule for ad litem guardian.
III. ÚS 1316/10
Constitutional Court dismisses lawyer's fee claim for guardian, upholding statutory tariff over client's equal treatment argument.
III. ÚS 1292/10
Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding unequal lawyer fees for guardians versus representatives.
III. ÚS 271/10
Constitutional Court dismissed constitutional complaint regarding unequal lawyer fees for court-appointed guardian versus full representative.
IV. ÚS 812/10
Constitutional Court dismisses claim that lawyer's fee schedule violates equal treatment rights.
III. ÚS 2797/09
Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding lawyer fees for guardians ad litem as unreasonably unfounded.
IV. ÚS 2067/10
Constitutional Court dismisses lawyer's equal pay claim for guardian vs. representative roles under Czech Law. The court rejects the argument that different fee calculations violate the principle of equal treatment. The decision upholds the legislature's intent to maintain a specific fee structure for guardianship. The court finds the lower courts correctly applied the law without violating constitutional rights. The ruling clarifies that the statutory distinction between guardian and representative roles is justified. The outcome confirms the existing fee disparity is not unconstitutional. The decision emphasizes legislative intent over abstract equality claims. The court concludes the appeal is clearly unfounded and lacks merit. The judgment reinforces the specific application of the legal tariff. The ruling stands as a final decision on the fee issue.
III. ÚS 2160/10
Constitutional Court dismisses constitutional complaint as clearly unfounded due to prior identical rejection.
I. ÚS 2296/10
Constitutional Court dismisses lawyer's appeal claiming unequal treatment of attorney fees for acting as guardian versus general legal representation.
II. ÚS 2237/10
Constitutional Court dismisses lawyer's fee complaint, upholding statutory tariff for guardian ad litem services. The court rejects claims of unequal treatment compared to pro curia representation. It confirms that general courts correctly applied the specific fee schedule without violating constitutional rights.
II. ÚS 881/11
Constitutional Court dismisses lawyer fee complaint, upholding tariff rules for guardians of unknown persons.

Need to analyze how this precedent applies to your matter?

Cross-reference this judgment against statutes, commentaries, and subsequent citing case law inside Legislator AI.

Open in Legislator →

Full text

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Tomáše Lichovníka, soudkyně Kateřiny Šimáčkové a soudce zpravodaje Jaroslava Fenyka o ústavní stížnosti stěžovatele Mgr. Roberta Šupy, advokáta se sídlem Klíčová 199/2, Mariánské Lázně, zastoupeného JUDr. Ladislavem Jiráskem, advokátem se sídlem Klíčová 199/2, Mariánské Lázně, směřující proti rozsudku Okresního soudu v Chebu ze dne 29. 4. 2016, č.j. 20 C 9/2015-144, ve výroku pod bodem V., a proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 18. 7. 2016, č.j. 12 Co 284/2016-152, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I. Stěžovatel je advokátem a usnesením Okresního soudu v Chebu ze dne 14. 7. 2015, č.j. 20 C 9/2015-23, byl v řízení o vypořádání společného jmění manželů podle § 29 odst. 3 a odst. 4 o.s.ř. z důvodu neznámého pobytu ustanoven opatrovníkem žalovaného. Po skončení sporu stěžovatel vyúčtoval odměnu opatrovníka s tím, že požadoval za jeden úkon právní pomoci přiznání odměny ve výši 5.000,- Kč dle § 7 bod 6. a § 12a odst. 1, odst. 2 advokátního tarifu.

Rozsudkem Okresního soudu v Chebu ze dne 29. 4. 2016 č.j. 20 C 9/2015-144, rozhodl soud o meritu věci a v bodě V. rozsudku přiznal stěžovateli jako opatrovníku odměnu, náhradu hotových výdajů a náhradu za promeškaný čas v celkové výši 8.412,- Kč. Soud prvního stupně stěžovateli přiznal požadované paušální náhrady, hotové výlohy, avšak namísto požadované odměny za jeden úkon právní pomoci ve výši 5.000,- Kč přiznal pouze částku 400,- Kč s odkazem na ustanovení § 9 odst. 5 advokátního tarifu. Proti tomuto výroku podal stěžovatel odvolání, kterému Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 18. 7. 2016, č.j. 12 Co 284/2016-152, nevyhověl a rozsudek soudu prvního stupně v napadené části potvrdil. Rozdíl, kterého se stěžovatel domáhal, činí 4.600,- Kč za jeden úkon právní pomoci, celkem tedy 38.926,- Kč.

Stěžovatel uvádí, že je mu známa judikatura Ústavního soudu, týkající se otázky odměňování advokáta coby ustanoveného zástupce nebo opatrovníka, je však přesvědčen o tom, že v činnosti advokáta jako opatrovníka ustanoveného dle § 29 o.s.ř. a v činnosti advokáta jako zástupce ustanoveného dle § 30 o.s.ř. není rozdíl. Opatrovník podle něj přitom vykonává totožnou činnost jako ustanovený zástupce, ale jeho odměna je 12,5 krát menší. Domnívá se proto, že napadenými rozhodnutími byla porušena jeho základní práva a svobody, a to právo na spravedlivý proces garantované v čl. 36 Listiny základních práv a svobod a právo na legitimní očekávání garantované v čl. 1 odst. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod.

II. Ústavní soud je dle čl. 83 Ústavy České republiky soudním orgánem ochrany ústavnosti. Ústavněprávní judikaturou bylo již mnohokrát konstatováno, že postup v soudním řízení, jakož i výklad a aplikace podústavních právních předpisů při řešení konkrétních případů, jsou svěřeny primárně obecným soudům, nikoli soudu Ústavnímu. Pravomoc Ústavního soudu je založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. toho, zda v řízení (a posléze rozhodnutím v něm vydaným) nebyla dotčena ústavně zaručená práva účastníků, zda řízení bylo vedeno v souladu s těmito principy a zda lze řízení jako celek pokládat za spravedlivé.

Stěžovatel v ústavní stížnosti opakuje argumentaci uplatněnou již v odvolání. Předložené námitky směřují proti aplikaci podzákonné právní normy, když podstatou ústavní stížnosti je polemika s výkladem a aplikací příslušných ustanovení advokátního tarifu.

Ústavní soud vzal v úvahu stěžovatelem předložená tvrzení, zvážil obsah ústavní stížností napadených rozhodnutí a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je návrhem zjevně neopodstatněným - viz § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").

Podle § 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu musí být usnesení o odmítnutí návrhu stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá.

Ústavní soud se v minulosti opakovaně zabýval ústavními stížnostmi týkajícími se výkladu a aplikace § 9 odst. 5 advokátního tarifu, přičemž otázce výpočtu odměny advokáta ustanoveného opatrovníkem nepřiznal ústavněprávní relevanci. Obsahově i právně shodné problematice (kritice způsobu rozhodování obecných soudů o odměně advokáta za výkon funkce opatrovníka ustanoveného soudem) se tak Ústavní soud již mnohokrát věnoval, a to například ve věcech vedených pod spisovými značkami IV. ÚS 880/09,

I. ÚS 2611/09

,

II. ÚS 2722/09

,

III. ÚS 84/10

,

II. ÚS 647/10

,

III. ÚS 1316/10

,

III. ÚS 1292/10

,

III. ÚS 271/10

,

IV. ÚS 812/10

,

III. ÚS 2797/09

,

IV. ÚS 2067/10

či

III. ÚS 2160/10

,

I. ÚS 2296/10

,

II. ÚS 2237/10

nebo

II. ÚS 881/11

(všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou v elektronické podobě dostupná na http://nalus.usoud.cz), kdy ústavní stížnosti stěžovatelů jako zjevně neopodstatněné odmítl.

Ústavní soud v citovaných rozhodnutích prohlásil interpretaci ustanovení § 9 odst. 5 advokátního tarifu za věc právních úvah obecného soudu s tím, že "není úkolem ústavního soudnictví rozhodovat o tom, podle jakých předpisů bude vypočítávána odměna advokátů" (srov. kupř.

sp. zn. IV. ÚS 880/09

,

II. ÚS 2722/09

,

III. ÚS 84/10

,

III. ÚS 1292/10

,

IV. ÚS 812/10

), a současně též konstatoval, že "z kontextuálního hlediska účelu a smyslu institutů opatrovnictví a právního zastoupení aplikace napadeného ustanovení porušení ústavního principu neakcesorické rovnosti ani jiných ústavně garantovaných práv nezakládá" (kupř.

sp. zn. III. ÚS 1292/10

,

III. ÚS 84/10

,

IV. ÚS 812/10

).

Z novějších rozhodnutí týkajících se obdobné problematiky lze přitom odkázat například na rozhodnutí

sp. zn. IV. ÚS 2530/12

,

I. ÚS 1230/11

nebo

II. ÚS 1713/16

. Ve vztahu k ústavním stížnostem týkajícím se advokátů, kteří byli ustanoveni opatrovníky účastníkům řízení, jejichž pobyt nebyl znám, viz např. usnesení

sp. zn. I. ÚS 2396/10

,

I. ÚS 3328/10

nebo

II. ÚS 881/11

.

Důvod odchýlit se od závěrů, ke kterým v minulosti v tomto směru dospěl, Ústavní soud neshledal. V podrobnostech proto na již učiněné závěry odkazuje, aniž by považoval za nutné je znovu doslovně opakovat.

III. V nyní projednávané věci použil soud prvního stupně při rozhodování o odměně stěžovatele náležitý právní předpis (advokátní tarif) a v jeho rámci správně aplikoval ustanovení pro výpočet odměny při výkonu funkce opatrovníka ustanoveného soudem osobě, jejíž pobyt není znám (§ 9 odst. 5). Z usnesení odvolacího soudu je pak zcela zřejmé, že bez dalšího souhlasil s aplikací tohoto ustanovení advokátního tarifu, zatímco s námitkami stěžovatele se neztotožnil.

Obecné soudy svůj postup zdůvodnily a rozhodly v souladu s právními předpisy, ustálenou rozhodovací praxí i dosavadní judikaturou Ústavního soudu. Jejich rozhodnutí nelze hodnotit ani jako svévolná, excesivní či vykazující prvky libovůle a je tak možno konstatovat, že z hlediska ústavněprávního přezkumu obstojí. Tvrzený zásah do ústavně zaručených základních práv se tedy stěžovateli doložit nezdařilo.

Ústavní stížnost proto byla odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, a to mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 29. listopadu 2016

Tomáš Lichovník v. r.

předseda I. senátu Ústavního soudu