Constitutional Court voids lower court ruling for failing to verify evidence on service date, violating fair trial principles.
Legislator summary
AI generatedThe Constitutional Court of the Czech Republic voided the District Court's decision to suspend proceedings due to a procedural error regarding the service date of a legal remedy. The applicant argued the document was served before the deadline, citing a postmark and registry records, while the lower court incorrectly determined the service date after the deadline expired. The Court ruled that the lower court's finding was in extreme contradiction with the physical evidence in the file, constituting a violation of the right to a fair trial under the Constitution.
Legislator headnote
AI generated§ 90 of the Constitution of the Czech Republic; § 36 of the Charter of Fundamental Rights and Freedoms: A court decision violates the right to a fair trial when factual findings are in extreme contradiction with the evidence presented in the case file.
Keywords
AI generatedCited Legislation
AI generatedCited Case Law
AI generatedFull text
Soulad skutkových zjištění s provedenými důkazy jako podmínka spravedlivého procesu
Ústavní soud České republiky
rozhodl po ústním jednání dne
30. listopadu 1995, v senátě ve věci ústavní stížnosti obchodní
společnosti Š., s. r. o., o zrušení usnesení Městského soudu
v Praze ze dne 5. dubna 1995, sp. zn. 28 Ca 269/94, kterým bylo
zastaveno řízení o žalobě proti rozhodnutí České správy sociálního
zabezpečení ze dne 4. května 1994, čj. ČSSZ-800-St-6003/20.4,
t a k t o :
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. dubna 1995, sp.
zn. 28 Ca 269/94, se z r u š u j e .
O d ů v o d n ě n í
I. Návrhem, podaným Ústavnímu soudu České republiky ve lhůtě
stanovené v § 72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., se stěžovatel
domáhá zrušení usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. dubna
1995, sp. zn. 28 Ca 269/94, kterým bylo zastaveno řízení o žalobě
proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 4.
května 1994, čj. ČSSZ-800-St-6003/20.4.
Uvedeným rozhodnutím Městského soudu v Praze se stěžovatel
cítí být dotčen na svých základních právech a svobodách,
vyplývajících z čl. 4 a 90 Ústavy České republiky. V ústavní
stížnosti se ztotožňuje se závěrem Městského soudu v Praze, podle
kterého se v případě procesního návrhu, směřujícího proti
rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení, jedná o opravný
prostředek proti rozhodnutí správního orgánu (§ 250l o. s. ř., §
104e zákona č. 582/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů), jenž
lze podle § 250m odst. 2 o. s. ř. podat ve lhůtě třiceti dnů.
Shodně s názorem Městského soudu v Praze konstatuje, že konec
lhůty pro podání opravného prostředku k soudu v daném případě
připadl na den 14. června 1994. Pochybení soudu však spatřuje ve
skutečnosti, že jím byly nedostatečně zhodnoceny důkazy, týkající
se stanovení dne doručení opravného prostředku Městskému soudu
v Praze. V rozhodnutí soud určil datum doručení opravného
prostředku Městskému soudu v Praze dnem 26. června 1994, ačkoli
byl podle navrhovatele soudu doručen dne 6. června 1994. Na důkaz
uvedeného tvrzení uvádí, že podací razítko v podatelně Městského
soudu v Praze obsahuje údaj o datu podání 6. června 1994 a dále,
že po obdržení napadeného usnesení navrhovatel nahlédnutím do
rejstříku senátu Městského soudu v Praze 28 Ca zjistil, že žaloba
byla tomuto senátu doručena dne 8. června 1994, tj. před termínem
nabytí právní moci rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení,
a tudíž i před uplynutím zákonné lhůty k podání opravného
prostředku soudu.
Ústavní soud si podle § 42 odst. 3 a § 76 odst. 1 zákona č.
182/1993 Sb. vyžádal od Městského soudu v Praze k předmětné
ústavní stížnosti vyjádření a spis sp. zn. 28 Ca 269/94.
Ve svém vyjádření ze dne 1. listopadu 1995 JUDr. Eva Pechová,
předsedkyně senátu 28 Ca Městského soudu v Praze, akceptuje
stěžovatelovu námitku, týkající se určení data doručení opravného
prostředku Městskému soudu v Praze. Podle jejího názoru tím došlo
v dané věci skutečně k porušení práva stěžovatele na soudní
ochranu (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod),
v důsledku čehož rovněž navrhuje, aby napadené usnesení bylo
zrušeno.
II. Podle § 48 a § 42 zákona č. 182/1993 Sb. provádí Ústavní soud
důkazy, potřebné ke zjištění skutkového stavu. Z obsahu spisu sp.
zn. 28 Ca 269/94 Ústavní soud zjistil následující skutečnosti:
Procesní návrh "Žaloba proti rozhodnutí České správy sociálního
zabezpečení" (č. l. 1) je označen otiskem razítka s textem
"Lustrum", datem 8. června 1994 a nečitelným podpisem. Obsahem č.
l. 11 je pokyn k zaslání kopie opravného prostředku odpůrci
v řízení před obecným soudem a vyžádání správního spisu čj.
ČSSZ-800-St-6003/20.4, který je datován dnem 9. 6. 1994, podepsán
nečitelným podpisem, a je opatřen údajem o vypravení originálu
tohoto dokumentu dne 14. června 1994. Rovněž je k tomuto č. l.
připojena doručenka, obsahující otisk podacího razítka České
správy sociálního zabezpečení s datem 15. června 1994.
Všechny uvedené skutečnosti byly obsaženy v soudním spise.
Jejich zjištění nevyžadovalo z tohoto důvodu vykonání dalších
důkazů.
Uvedenými zjištěními, spolu s vyjádřením Městského soudu
v Praze, má tedy Ústavní soud za prokázané datum doručení
opravného prostředku stěžovatele proti rozhodnutí České správy
sociálního zabezpečení Městskému soudu v Praze ve lhůtě, určené
v § 250m odst. 2 o. s. ř.
Městský soud v Praze v dané věci tudíž porušil svou povinnost
pečlivě přihlížet ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, zakotvenou
v § 132 o. s. ř. Z hlediska posouzení ústavního nutno zodpovědět
otázku, zdali uvedené porušení o. s. ř. lze podřadit pod pojem
porušení principů řádného procesu, obsažených v čl. 90 Ústavy
České republiky a v čl. 36 a násl. Listiny základních práv
a svobod.
Nezávislost rozhodování obecných soudů se uskutečňuje
v ústavním a zákonném procesněprávním a hmotněprávním rámci.
Procesněprávní rámec představují především principy řádného
a spravedlivého procesu, jak vyplývají z čl. 90 Ústavy České
republiky a čl. 36 a násl. Listiny základních práv a svobod.
Jedním z těchto principů, představujícím součást práva na
řádný proces, jakož i pojmu právního státu (čl. 36 odst. 1 Listiny
základních práv a svobod, čl. 1 Ústavy České republiky)
a vylučujícím libovůli při rozhodování, je nezbytná návaznost mezi
skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně
jedné a právními závěry na straně druhé. V případě, kdy jsou
právní závěry soudu v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými
zjištěními anebo z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění
soudního rozhodnutí nevyplývají, nutno takovéto rozhodnutí
považovat za stojící v rozporu s čl. 90 Ústavy České republiky
a s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (viz nález
Ústavního soudu
sp. zn. III. ÚS 84/94
). Stejně tak nutno považovat
za rozpor s principy řádného a spravedlivého procesu situaci,
jestliže v soudním rozhodování jsou skutková zjištění v extrémním
nesouladu s vykonanými důkazy.
V posuzované věci obecný soud zjištěními dospěl k závěru,
podle něhož se za prokázané datum doručení opravného prostředku
stěžovatele proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení
Městskému soudu v Praze považuje datum, následující po uplynutí
lhůty, určené v § 250m odst. 2 o. s. ř., což je v extrémním
nesouladu s obsahem spisu sp. zn. 28 Ca 269/94. Tímto došlo
k porušení čl. 90 Ústavy České republiky a čl. 36 odst. 1 Listiny
základních práv a svobod, v důsledku čehož Ústavní soud České
republiky usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. dubna 1995,
sp. zn. 28 Ca 269/94, zrušil.
Poučení: Proti tomuto nálezu není odvolání přípustné.
V Brně 30. listopadu 1995