Constitutional complaint dismissed as premature due to pending confusion lawsuit in same case.

Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Kateřinou Šimáčkovou o ústavní stížnosti stěžovatele o ústavní stížnosti Martina Bíny, zastoupeného Mgr. Václavem Bubeníkem, advokátem se sídlem Cihlářova 4, Moravská Třebová, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka Pardubice ze dne 18. 2. 2016, č. j. 22 Co 327/2015-224, usnesení Okresního soudu ve Svitavách ze dne 18. 11. 2014, č. j. 7 Nc 3886/2009-197, a příkazu soudního exekutora JUDr. Ivana Erbena k úhradě nákladů exekuce ze dne 16. 3. 2011, č. j. 021 EX 3301/09-34, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Stěžovatel se ústavní stížností domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, protože jimi bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na spravedlivý proces, plynoucí z čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Dále namítá rozpor s čl. 2 odst. 2 Listiny a čl. 96 odst. 1 Ústavy.

2. Stěžovatel shledává porušení svého práva na spravedlivý proces v tom, že v příslušném exekučním řízení došlo k nesprávnému postupu, neboť soud jednal jako se zástupcem nezletilého s osobou, která jeho zástupcem nebyla. Nad to bylo stěžovateli upřeno vznést námitku podjatosti a zjistit, který soudní senát a v jakém personálním složení bude o jeho věci rozhodovat.

3. Ústavní soud zjistil z veřejně dostupné evidence (http://infosoud.justice.cz), že ve věci byla dne 11. 5. 2016 podána žaloba pro zmatečnost, o které dosud nebylo rozhodnuto. Obdobně též srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 10. 8. 2016 v obdobné věci stěžovatele, vedené pod

sp. zn. IV. ÚS 1185/16

.

4. Ústavní soud se nejprve zabýval tím, zda jsou splněny předpoklady meritorního projednání ústavní stížnosti dle § 42 odst. 1 a 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), přičemž dospěl k závěru, že tomu tak není. Stěžovatel totiž podal dne 11. 5. 2016 v totožné věci žalobu pro zmatečnost.

5. Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které jim zákon k ochraně jejich práv poskytuje (§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu). Ústavní soud konstantně vychází z toho, že pojmovým znakem procesního institutu ústavní stížnosti je její subsidiarita; ta se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon stěžovatelům k ochraně jejich práv poskytuje. Po stránce materiální je Ústavní soud oprávněn zasahovat až v okamžiku, kdy ostatní orgány veřejné moci nejsou schopny samy protiústavní stav napravit.

6. Vzhledem k tomu, že stěžovatelem namítané vady postupu obecných soudů mohou být napraveny v řízení o stěžovatelově žalobě pro zmatečnost, je zřejmé, že doposud nebyly vyčerpány všechny možnosti, které stěžovateli český právní řád nabízí. Kdyby nyní Ústavní soud rozhodoval o ústavní stížnosti stěžovatele, bránil by jednak realizaci kompetence obecných soudů v řízení o jeho žalobě pro zmatečnost a současně by riskoval, že jeho případný zrušující nález se stane v případě úspěšné žaloby pro zmatečnost zcela bezpředmětným. S ohledem na tuto skutečnost nutno považovat ústavní stížnost za "předčasnou", resp. za nepřípustnou ve smyslu § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu.

7. Z tohoto důvodu Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost jako nepřípustný návrh mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 22. srpna 2016

Kateřina Šimáčková

soudkyně zpravodajka