Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
I.ÚS 543/16 ECLI:CZ:US:2016:1.US.543.16.1 KI-generiert

Constitutional Court dismisses premature constitutional complaint against Supreme Court's cassation judgment pending further trial.

Geschäftsnummer I.ÚS 543/16
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by CREAM Investment Fund against a Supreme Court judgment. The complainant argued that the Supreme Court's decision violated their fundamental rights, but the Court found the complaint premature because the case was still pending before the district court. The Court ruled that constitutional review is a last resort and cannot bypass the ordinary judicial process when the matter has not yet reached a final conclusion.

Legislator-Regeste

KI-generiert

§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu; § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu: Constitutional complaints are inadmissible if the case is not yet final or if the ordinary courts are still to decide on the merits, as the principle of subsidiarity requires exhausting all effective remedies first.

Schlagwörter

KI-generiert
premature constitutional complaint principle of subsidiarity finality of judgment ordinary judicial process last resort remedy cassation review exhaustion of remedies

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
§ 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
§ 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu

Zitierte Rechtsprechung

KI-generiert

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení samosoudcem Tomášem Lichovníkem ve věci ústavní stížnosti společnosti CREAM uzavřený investiční fond, a. s., Řehořova 908/4, Praha 3 - Žižkov, zastoupené JUDr. Petrem Svatošem, advokátem se sídlem Sadová 1585/7, Ostrava - Moravská Ostrava, proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2015 sp. zn. 30 Cdo 3214/2013, t a k t o :

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I. Ústavnímu soudu byl dne 16. 2. 2016 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku Nejvyššího soudu.

Předtím, než se Ústavní soud začal věcí meritorně zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu.

II. Stěžovatelka, resp. její právní předchůdce, se v řízení před obecnými soudy domáhala náhrady za omezení vlastnického práva způsobeného regulací nájemních vztahů ve vztahu k 8 bytům ve vlastnictví stěžovatelky. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 č. j. 24 C 354/2006-255 ze dne 23. 9. 2011, doplněného doplňujícím rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 č. j. 24 C 354/2006-286 ze dne 20. 7. 2012, bylo vedlejšímu účastníkovi jako žalované uloženo zaplatit stěžovatelce na náhradě za omezení vlastnického práva částku 1.008.007,- Kč s příslušenstvím.

Rozsudkem Městského soudu v Praze č. j. 53 Co 33, 483/2012-310 ze dne 25. 2. 2013 byl k dovolání vedlejšího účastníka napadaný rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 v napadaných výrocích potvrzen.

Proti tomuto rozsudku vedlejší účastník podal dovolání. Rozsudkem Nejvyššího soudu České republiky č. j. 30 Cdo 3214/2013-331 ze dne 25. 11. 2015 byly předchozí výše uvedené rozsudky Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 1 zrušeny a věc byla vrácena Obvodnímu soudu pro Prahu 1 k dalšímu řízení.

S uvedeným rozsudkem Nejvyššího soudu stěžovatelka nesouhlasí a brojí proti němu předmětnou ústavní stížností, neboť je toho názoru, že jím došlo k zásahu do jejích základních práv a svobod.

III. Ústavní stížnost je nepřípustná.

V ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu má svůj právní základ zásada subsidiarity ústavní stížnosti, z níž plyne též princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti orgánů veřejné moci, což znamená, že ústavní stížnost je krajním prostředkem k ochraně práva, nastupujícím tehdy, kdy náprava před těmito orgány již není standardním postupem možná. Ústavní soudnictví je především vybudováno na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž případná protiústavnost již není napravitelná jiným způsobem, tj. procesními prostředky, jež se podávají z právních předpisů, jež upravují příslušné (soudní) řízení. Ústavnímu soudu nepatří obcházet pořad práva, protože není součástí soustavy obecných soudů (usnesení

sp. zn. III. ÚS 3507/10

, ze dne 12. 9. 2012). Především obecným soudům a priori je totiž adresován imperativ formulovaný v čl. 4 Ústavy. Ochrana ústavnosti v právním státě tak nemůže být pouze úkolem Ústavního soudu, nýbrž musí být úkolem celé justice. Ústavní stížnost tedy představuje prostředek ultima ratio (viz např. nález

sp. zn. III. ÚS 117/2000

ze dne 13. 7. 2000) a je nástrojem ochrany základních práv, nastupujícím po vyčerpání všech dostupných efektivních prostředků k ochraně práv uplatnitelných ve shodě se zákonem v systému orgánů veřejné moci (usnesení

sp. zn. IV. ÚS 2891/08

ze dne 3. 4. 2009).

V předmětném případě nastala situace, kdy stěžovatelka brojí proti zrušujícímu rozsudku Nejvyššího soudu. Je zřejmé, že obecné soudy se budou danou věcí ještě zabývat a ústavní stížnost je tak třeba s ohledem na shora řečené, považovat za předčasnou.

Ústavní soud proto ústavní stížnost odmítl v souladu s ustanovením § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu pro nepřípustnost.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 27. července 2016

Tomáš Lichovník v. r.

soudce zpravodaj