Constitutional Court dismisses constitutional complaint due to failure to meet mandatory lawyer representation requirements.

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Vladimírem Kůrkou ve věci ústavní stížnosti Ing. Pavla Radoně, proti usnesení Vrchního soudu Praze ze dne 13. 5. 2015 sp. zn. Ncp 3078/2014, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Podáním, vycházející z ustanovení § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud - pro porušení ustanovení čl. 2 odst. 2 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, ustanovení čl. 90 Ústavy České republiky a ustanovení čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod - zrušil shora označené rozhodnutí Vrchního soudu v Praze, jímž bylo rozhodnuto o věcné (a místní) příslušnosti jeho občanskoprávní věci.

Ústavní soud nejdříve posuzoval, zda návrh na zahájení řízení splňuje zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány formální podmínky jeho věcného projednání, stanovené zákonem o Ústavním soudu, přičemž dospěl k závěru, že stěžovatelův návrh tyto požadavky z níže uvedených důvodů nesplňuje.

Třebaže byl stěžovatel dosud opakovaně a podrobně Ústavním soudem poučován o formálních požadavcích kladených na ústavní stížnost zákonem o Ústavním soudu (srov. kupř. řízení ve věcech

sp. zn. IV. ÚS 348/10

,

IV. ÚS 1866/14

aj.), je zjevné, že ani nyní podaný návrh tyto náležitosti nesplňuje, jelikož - v prvé řadě - nebyl naplněn požadavek povinného zastoupení advokátem v řízení před Ústavním soudem ve smyslu ustanovení § 30 a § 31 zákona o Ústavním soudu. Vyzývat stěžovatele k odstranění vad návrhu by za takové situace bylo neefektivní; s právními následky vadné ústavní stížnosti byl stěžovatel dostatečně seznámen již dříve, v době jejího podání.

V usnesení ze dne 18. 6. 2015

sp. zn. III. ÚS 1673/15

Ústavní soud výslovně uvedl, že "navrhovatel se před podáním projednávaného návrhu obrátil se svými návrhy na Ústavní soud celkem v 18 případech, přičemž se mu v šesti z nich dostalo poučení o náležitostech a podmínkách ústavní stížnosti stanovených zákonem o Ústavním soudu, v ostatních případech podaná ústavní stížnost náležitosti spojené především s povinným zastoupením stěžovatele advokátem na základě speciální plné moci splňovala. Z výše uvedeného shrnutí je tedy zřejmé, že navrhovateli jsou dostatečně známy podmínky uvedené v ustanovení § 29 a § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, přesto se je navrhovatel bez zjevného důvodu rozhodl v nyní projednávaném návrhu nerespektovat. Ústavní soud na základě výše uvedených skutečností a také z dalších důvodů, které budou dále vyloženy, nevyzval navrhovatele k odstranění vady předmětného návrhu".

Pro úplnost Ústavní soud připomíná, že mu zákon o Ústavním soudu ustanovovat účastníkům řízení právní zástupce neumožňuje.

Vzhledem k řečenému postupoval Ústavní soud obdobně jako v případě stěžovatelova podání, jež bylo odmítnuto usnesením ze dne 8. 7. 2015 sp. zn. IV. 1469/15 (toto usnesení bylo stěžovateli doručeno cca měsíc před podáním posuzovaného návrhu, pročež mu musel být "rigorózní" postoj Ústavního soudu v době podání projednávané věci již dostatečně znám).

V souladu s výše uvedeným se tudíž Ústavní soud uchýlil k analogickému použití ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu, a soudcem zpravodajem projednávaný návrh bez jednání odmítl.

Z povahy věci musel být rovněž odmítnut návrh na odložení vykonatelnosti napadeného usnesení vrchního soudu.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 28. srpna 2015

Vladimír Kůrka v. r.

soudce zpravodaj