IV.ÚS 348/10 · Ústavní soud České republiky

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného, soudkyně Vlasty Formánkové a soudkyně Michaely Židlické o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. P. R., zastoupeného JUDr. Danielem Novotným, PhD., advokátem advokátní kanceláře se sídlem v Jičíně, Husova 820, směřující proti rozsudku Okresního soudu v Nymburce č. j. 6 C 211/2009-69 ze dne 22. října 2009 takto:

Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.

Odůvodnění:

Podáním učiněným podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel s odkazem na porušení zásady rovnosti účastníků řízení, práva na spravedlivý proces a práva vlastnit majetek zaručených v Listině základních práv a svobod domáhal zrušení v záhlaví citovaného rozhodnutí a odkladu jeho vykonatelnosti.

Z předložené ústavní stížnosti, z připojených příloh a ze spisu Okresního soudu v Nymburce sp. zn. 6 C 211/2009 Ústavní soud mimo jiné zjistil, že Okresní soud v Nymburce rozsudkem č. j. 6 C 211/2009-69 ze dne 22. října 2009 uložil stěžovateli zaplatit žalobci Společenství vlastníků jednotek pro dům č.p. 1145, ulice Wassermanova, Werichova, Kovaříkova, Praha 5-Kaskády Barrandov III (dále jen "žalobce") částku 2.288,61 Kč s poplatkem z prodlení ve výši 2,5 promile z dlužné částky za každý den prodlení, nejméně však 25,- Kč za každý i započatý měsíc prodlení, a to od 1. 8. 2006 do zaplacení a dále uložil stěžovateli zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 38,- Kč.

Aniž by bylo zapotřebí rekapitulovat odůvodnění v záhlaví citovaného rozhodnutí a obsah ústavní stížnosti (neboť pro vyložení důvodů vedoucích k přijatému rozhodnutí Ústavního soudu toto opakování v projednávané věci nemá žádný význam), může Ústavní soud konstatovat, že se jedná o návrh zjevně neopodstatněný.

Ústavní soud připomíná, že není vrcholem soustavy obecných soudů (čl. 81 a čl. 91 Ústavy ČR), tudíž ani řádnou další odvolací instancí, a proto není v zásadě oprávněn zasahovat bez dalšího do rozhodování těchto soudů. Tato maxima je prolomena pouze tehdy, pokud by obecné soudy na úkor stěžovatele ústavní stížností napadenými rozhodnutími vykročily z mezí daných rámcem ústavně zaručených základních lidských práv [čl. 83, čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR]. Postup v soudním řízení, včetně provádění a hodnocení důkazů či interpretace a aplikace právních předpisů, je záležitostí obecných soudů. Tomu odpovídá i dosavadní judikatura Ústavního soudu, podle níž není jeho úkolem nahrazovat skutkové a právní posouzení věci obecnými soudy svým vlastním. Úkolem Ústavního soudu není zabývat se porušením "běžných" práv fyzických nebo právnických osob, chráněných "běžnými" zákony, pokud porušení některé z norem jednoduchého práva v důsledku svévole anebo v důsledku aplikace, jež je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti, nezakládá porušení základního práva nebo svobody.

V projednávaném případě je podstatnou ta skutečnost, že předmětem řízení bylo rozhodnutí o částce 2.288,61 Kč, kterou lze označit za naprosto bagatelní. Ústavní soud ve své rozhodovací praxi (viz např. usnesení

sp. zn. III. ÚS 602/05

,

sp. zn. III. ÚS 748/07

,

sp. zn. I. ÚS 931/08

,

sp. zn. IV. ÚS 697/09

a další) přitom dal již v minulosti opakovaně najevo, že v takových případech (s výjimkou zcela extrémních rozhodnutí) je úspěšnost ústavní stížnosti pro její zjevnou neopodstatněnost vyloučena.

Ústavní soud po přezkoumání řízení před Okresním soudem v Nymburce a jeho v záhlaví citovaného rozhodnutí dospěl k závěru, že situace, která by vyžadovala jeho kasační zásah, v případě stěžovatele nenastala. Ačkoli došlo k určitým pochybením, žádné nelze hodnotit jako zcela extrémní či jinak dosahující ústavněprávní roviny a mající za následek zásah do ústavně zaručených práv stěžovatele. S ohledem na tuto skutečnost Ústavnímu soudu nezbylo, než mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou odmítnout.

K návrhu stěžovatele na odklad vykonatelnosti ústavní stížností napadeného rozhodnutí podle ustanovení § 79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu Ústavní soud konstatuje, že užití tohoto institutu přichází v úvahu za situace, lze-li očekávat delší čas do vydání konečného rozhodnutí. V daném případě taková situace nenastala a návrh na odklad vykonatelnosti sdílí osud odmítané ústavní stížnosti.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 15. dubna 2010

Miloslav Výborný

předseda IV. senátu Ústavního soudu