Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
III.ÚS 3797/14 ECLI:CZ:US:2014:3.US.3797.14.1 KI-generiert

Constitutional Court dismisses petition for non-compliance with procedural rules and lack of lawyer representation.

Geschäftsnummer III.ÚS 3797/14
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court rejected the petitioner's request to annul previous rulings due to alleged procedural violations and lack of legal counsel. The petitioner repeatedly filed petitions without a lawyer and without meeting formal requirements despite prior warnings from the Court. The Court dismissed the petition because the petitioner failed to correct these defects and because challenging the Court's own procedural decisions is inadmissible.

Legislator-Regeste

KI-generiert

§ 30, § 31, § 34, § 43 odst. 1 písm. a) a e) zákona o Ústavním soudu: The Constitutional Court may reject a petition for non-compliance if the petitioner repeatedly fails to correct formal defects or lack of legal representation after warnings, and if challenging the Court's procedural decisions is inadmissible.

Schlagwörter

KI-generiert
Constitutional Court procedure legal representation requirement formal defects in petition inadmissibility of challenge repeated procedural violations

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
§ 30, § 31 of the Act on the Constitutional Court
§ 34 of the Act on the Constitutional Court
§ 72 para. 6 of the Act on the Constitutional Court
§ 43 para. 1 letter a) of the Act on the Constitutional Court
§ 43 para. 1 letter e) of the Act on the Constitutional Court

Zitierte Rechtsprechung

KI-generiert
II. ÚS 133/13
Constitutional Court dismisses constitutional complaint for failure to meet statutory requirements and lack of legal representation.
III. ÚS 3265/13
Návrhem (doručeným elektronicky dne 25.
IV. ÚS 2092/13
Constitutional Court dismisses constitutional complaint due to failure to comply with mandatory lawyer representation requirements.
III. ÚS 3401/13
Constitutional Court dismisses constitutional complaint for failure to meet statutory requirements and lack of legal representation.
III. ÚS 5/06
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Vladimírem Kůrkou ve věci ústavní stížnosti Ing.
I. ÚS 987/09
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Františkem Duchoněm o ústavní stížnosti stěžovatele P.
II. ÚS 1361/10
Ústavní soud České republiky rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatele P.
IV. ÚS 1273/10
Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Vlastou Formánkovou o ústavní stížnosti stěžovatele J.
III. ÚS 3359/11
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Vladimírem Kůrkou ve věci ústavní stížnosti J.
I. ÚS 2346/09
Ústavní soud České republiky rozhodl o ústavní stížnosti stěžovatele Mgr.
II. ÚS 625/11
Dne 1. března 2011 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost, kterou se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedených usnesení obecných soudů, jimiž bylo v průběhu zkušební doby rozhodnuto o přeměně jeho podmíněného trestu na trest nepodmíněný. Současně stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud odložil vykonatelnost těchto usnesení podle § 79 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu. Návrh splňoval všechny formální náležitosti ve smyslu uvedeného zákona.

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem ve věci návrhu Ing. Ing. arch. Marka Solmošiho, proti usnesením Nejvyššího správního soudu "č. j. 7 As 139/2014-337, č. j. 4 As 173/2014-75, č. j. 4 As 175/2014-75, č. j. 4 As 176/2014-75, č. j. 6 As 235/2014-107 a č. j. 2 As 182/2014-120" a proti "vydání písemnosti II. ÚS 3031/14 i proti postupu Ústavního soudu", takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Dne 2. 12. 2014 bylo Ústavnímu soudu doručeno podání, v němž navrhovatel oponoval postupu Ústavního soudu ve věci

sp. zn. II. ÚS 3031/14

a též žádal, aby Ústavní soud pro porušení "jeho lidských práv" zrušil v záhlaví označená rozhodnutí Nejvyššího správního soudu.

Podání navrhovatele nebylo možno považovat za řádný návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem, jelikož trpělo řadou formálních a obsahových nedostatků (§ 34, § 72 odst. 6 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů) a pro řízení před Ústavním soudem nebyl navrhovatel zastoupen advokátem (§ 30, § 31 zákona o Ústavním soudu).

Z dalších řízení o ústavních stížnostech, jež navrhovatel u Ústavního soudu vedl a vede, se podává, že tento postup (jímž ignoruje povinné zastoupení advokátem a formální náležitosti ústavní stížnosti) volí opakovaně, ačkoli byl Ústavním soudem opakovaně poučen, jaké náležitosti vyžaduje zákon pro podání řádné ústavní stížnosti a vyzýván k odstranění uvedeného nedostatku podání (viz kupříkladu ve věci

sp. zn. II. ÚS 133/13

,

sp. zn. III. ÚS 3265/13

,

sp. zn. IV. ÚS 2092/13

,

sp. zn. III. ÚS 3401/13

), aniž tak učinil.

Obecně platí, že je na soudu, aby učinil opatření k odstranění tohoto nedostatku (vady); vyvodit vůči navrhovateli nepříznivé procesní důsledky (odmítnutí návrhu) pak lze tehdy, jestliže se uvedený nedostatek odstranit nezdaří.

Ústavní soud je však toho názoru (který vyjádřil ve své judikatuře opakovaně, srov. kupř. usnesení ze dne 26. 1. 2006,

sp. zn. III. ÚS 5/06

, ze dne 28. 4. 2009,

sp. zn. I. ÚS 987/09

, ze dne 18. 5. 2010,

sp. zn. II. ÚS 1361/10

, ze dne 18. 5. 2010,

sp. zn. IV. ÚS 1273/10

, a ze dne 29. 11. 2011 sp. zn. III ÚS 3359/11 a mnohá další, dostupná na http://nalus.usoud.cz), že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo navrhovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo ve zcela identických případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly navrhovateli objektivně způsobilé zprostředkovat zásadu, že na Ústavní soud se (s ústavní stížností) nelze obracet jinak než řádným podáním a v zastoupení advokátem, jeví se pak setrvání na požadavku poučení dalšího, pro konkrétní řízení, neefektivním a formalistickým.

I v této věci se Ústavní soud v souladu s tradičním hodnocením nedostatku zastoupení navrhovatele (a ve shodě s mnoha z výše označených usnesení) tudíž uchýlil i zde k přiměřenému použití ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a soudcem zpravodajem návrh navrhovatele bez jednání odmítl.

Shodný názor a postup zaujal Ústavní soud i v navrhovatelem kritizované věci

sp. zn. II. ÚS 3031/14

; směřuje-li nyní návrh též oproti tomuto usnesení Ústavního soudu, jde zjevně o návrh, jenž přípustný (v této části) není (srov.

sp. zn. I. ÚS 2346/09

,

sp. zn. II. ÚS 625/11

), což zakládá důvod pro jeho odmítnutí rovněž [§ 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 10. prosince 2014

Vladimír Kůrka v. r.

soudce zpravodaj