Constitutional Court dismisses constitutional complaint for failure to meet statutory requirements and lack of legal representation.
Tschechien (CZ)
Legislator-Zusammenfassung
KI-generiertThe Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the applicant's constitutional complaint without a hearing due to non-compliance with statutory filing requirements. The applicant argued that their right to legal assistance was violated because no lawyer was assigned for the oral proceedings, yet they failed to submit a formal request for representation through the Bar Association. The court rejected the claim because the applicant did not cure the formal defect of lacking legal representation within the prescribed deadline, and the court lacks the authority to unilaterally assign counsel.
Legislator-Regeste
KI-generiertZákon o Ústavním soudu § 30 odst. 1; § 43 odst. 1 písm. a): A constitutional complaint must be filed through a lawyer; failure to provide proof of representation or correct formal defects within the deadline results in dismissal.
Schlagwörter
KI-generiertZitierte Gesetzesbestimmungen
KI-generiertVolltext
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání, bez přítomnosti účastníků řízení, soudcem zpravodajem Pavlem Rychetským ve věci návrhu Ing. Ing. arch. Marko Solmoši, bez právního zastoupení, proti usnesení Nejvyššího správního soudu č. j. 1 As 90/2013-27, 1 As 86/2013-31, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel podáním dne 9. 11. 2013, doplněným dne 25. 12. 2013, označeným jako "Doplnění a rozšíření ústavní stížnosti" III. ÚS 3265/13, brojil proti usnesením Nejvyššího správního soudu č. j. 1 As 90/2013-27, 1 As 86/2013-31. Stěžovatel uvedl, že v řízení před Nejvyšším správním soudem byla porušena jeho základní, Ústavou České republiky a mezinárodními dohodami zaručená lidská práva.
Návrh směřuje proti usnesením, souvisejícím písemnostem Nejvyššího správního soudu a jeho postupu, kdy stěžovatel tvrdil, že bylo porušeno jeho právo na právní pomoc. Advokát mu nebyl určen pro ústní jednání, nemohl se s ním poradit a podání řádně doplnit. Současně požádal o přidělení zástupce, úhradu nákladů zastoupení, nařízení ústního jednání před Ústavním soudem a navrhl zrušit blíže nespecifikované právní předpisy.
Stěžovateli bylo sděleno, že podání bude vedeno pod
sp. zn. III. ÚS 3401/13
, (označil podání k
sp. zn. III. ÚS 3265/13
), dále že zákonem stanovené podmínky k podání ústavní stížnosti nesplňuje.
Podání neodpovídalo požadavkům zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), které jsou na ústavní stížnost kladeny. Stěžovatel především nepodal návrh prostřednictvím advokáta a Ústavnímu soudu nedoložil, že by jej v řízení advokát zastupoval, jak to bezpodmínečně vyžaduje ustanovení § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. Krom toho návrh vykazoval i další formální nedostatky.
Soudce zpravodaj proto stěžovatele vyzval dopisem ze dne 27. listopadu 2013 k odstranění uvedených nedostatků ve stanovené 20denní lhůtě. Stěžovateli se dostalo poučení o následcích nesplnění výzvy. Přílohou výzvy byl též stručný přehled nezbytných náležitostí ústavní stížnosti, jakož i poučení o tom, že Ústavní soud navrhovatelům ani jiným účastníkům sice advokáty neustanovuje, mají však možnost žádat o určení advokáta k poskytnutí právní služby Českou advokátní komoru; kontakt na ni byl uveden v přehledu. Jak vyplývá z údajů na doručence, převzal stěžovatel výzvu dne 5. prosince 2013.
Stěžovatel reagoval dne 25. 12. 2013 přípisem označeným jako "Doplnění a rozšíření ústavní stížnosti, opakování žádosti o přidělení zástupce". Uvedl, že Česká advokátní komora jeho žádosti o přidělení advokáta dlouhodobě ignoruje a Ústavní soud by mu jej měl přidělit na základě stěžovatelova práva na právní pomoc, když takový krok je plně v kompetenci Ústavního soudu. Pokud mu v ustanovení nějaké předpisy brání, měl by iniciovat jejich zrušení. Současně rozšířil původní návrh ještě o další návrhy.
Vytčené vady, v prvé řadě absenci zastoupení advokátem, však nenapravil. Lhůta poskytnutá stěžovateli proto uplynula marně a bylo nutno postupovat ve smyslu již zmíněného poučení. Polemika stěžovatele na téma pravomoci Ústavního soudu "přidělovat" stěžovatelům advokáty je irelevantní. Jen pro úplnost soudce zpravodaj dodává, že Ústavní soud nikomu právní zastoupení nezajišťuje. Ustálenou judikaturou nepřipustil přiměřené použití § 30 o. s. ř. (ustanovení advokáta soudem), když neshledal podmínky pro takový postup podle § 63 zákona o Ústavním soudu. Právní řád totiž připouští určení advokáta i pro řízení před Ústavním soudem rozhodnutím České advokátní komory [§ 18 odst. 2, § 45 odst. 2 písm. a) zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů], čímž je vytvořen procesní nástroj k zajištění kvalifikovaného právního zastoupení, a tedy i přístupu k Ústavnímu soudu. V praxi tato úprava nevyvolává u stěžovatelů obtíže.
Soudce zpravodaj, s ohledem na uvedené skutečnosti, návrh dle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu bez jednání odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 7. ledna 2014
Pavel Rychetský v. r.
soudce zpravodaj