Constitutional complaint dismissed as inadmissible because constitutional review is premature against a cassation decision.
Legislator-Zusammenfassung
KI-generiertThe Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by Jaroslav Mráz against a cassation decision of the Supreme Administrative Court. The applicant argued that his right to a fair process was violated, but the Court found the complaint procedurally inadmissible. Since the cassation decision had already overturned the lower court's ruling and returned the case for further proceedings, the applicant had not exhausted all available legal remedies required by law.
Legislator-Regeste
KI-generiert§ 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu; Constitutional complaints are inadmissible if they are directed against a cassation decision that has already resolved the case in its entirety, as such decisions do not require constitutional review at that stage.
Schlagwörter
KI-generiertZitierte Gesetzesbestimmungen
KI-generiertZitierte Rechtsprechung
KI-generiertVolltext
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Tomášem Lichovníkem ve věci ústavní stížnosti Jaroslava Mráze, zastoupeného JUDr. Janem Mandátem, advokátem se sídlem Elgartova 29, 614 00 Brno, na zrušení rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 5 As 161/2012-36 ze dne 16. 7. 2014, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného soudního rozhodnutí, jímž mělo být porušeno zejména jeho právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 a násl. Listiny základních práv a svobod. Ústavní soud se podaným návrhem zabýval nejprve z hlediska procesních podmínek jeho přijatelnosti, tedy zda vyhovuje požadavkům zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), na takový návrh kladeným, a dospěl k závěru, že ústavní stížnost směřuje proti kasačnímu rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, proti němuž není ze své podstaty zásadně přípustná (obdobně srov. např. usnesení ve věcech
sp. zn. III. ÚS 241/97
,
II. ÚS 2492/12
aj.), neboť jeho prvním výrokem byla rozhodnutí Krajského soudu v Brně a rozhodnutí správního orgánu, původně napadené správní žalobou, v celém rozsahu zrušena a věc byla správnímu orgánu vrácena k dalšímu řízení.
Z uvedeného je tak zřejmé, že v posuzované věci není splněna podmínka vyčerpání všech relevantních procesních prostředků, které stěžovateli právní řád k ochraně jeho práv poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Právní moc rozhodnutí krajského soudu a předchozího rozhodnutí správního orgánu byla prolomena kasačním zásahem Nejvyššího správního soudu, a proto je v tomto stádiu ústavní stížnost předčasná (srov. shodně usnesení Ústavního soudu
sp. zn. II. ÚS 2492/12
ze dne 2. 4. 2013, dostupné na http://nalus.usoud.cz). Z toho důvodu by rozhodnutí o ústavní stížnosti bylo v kontrapozici s formální i materiální dimenzí její subsidiarity.
Za daných okolností tudíž Ústavnímu soudu nezbylo, než aby ústavní stížnost odmítl podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako návrh nepřípustný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
V Brně dne 8. října 2014
Tomáš Lichovník v. r.
soudce zpravodaj