Constitutional Court dismisses constitutional complaint due to lack of mandatory lawyer representation and missing required documents.
Legislator-Zusammenfassung
KI-generiertThe Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by Mr. Ladislav Regnard without a hearing. The applicant failed to meet statutory requirements, specifically lacking mandatory legal representation and failing to attach the required copy of the final procedural decision. The court rejected the request for repeated individual warnings, noting the applicant had previously filed 30 similar defective complaints and was repeatedly informed of the formal defects.
Legislator-Regeste
KI-generiertLaw No. 182/1993 Coll., on the Constitutional Court; Law No. 182/1993 Coll., on the Constitutional Court, § 30 para. 1; Law No. 182/1993 Coll., on the Constitutional Court, § 72 para. 6; Law No. 182/1993 Coll., on the Constitutional Court, § 43 para. 1 lit. a): A constitutional complaint is inadmissible if it lacks mandatory legal representation or required attachments, and the applicant has been repeatedly warned of these defects without correction.
Schlagwörter
KI-generiertZitierte Gesetzesbestimmungen
KI-generiertZitierte Rechtsprechung
KI-generiertVolltext
Ústavní soud rozhodl dne 21. března 2014 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Janem Musilem ve věci návrhu Bc. Ladislava Regnarda, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Dne 14. března 2014 bylo Ústavnímu soudu doručeno podání, navrhovatelem označené jako "ústavní stížnost". Toto podání nesplňovalo náležitosti stanovené pro podání ústavní stížnosti zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, včetně podmínky povinného právního zastoupení v řízení před Ústavním soudem.
Ustanovení § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu fyzickým a právnickým osobám ukládá povinnost, aby byly v řízení před Ústavním soudem zastoupeny advokátem v rozsahu stanoveném zvláštními předpisy, což se vztahuje již na samotné sepsání ústavní stížnosti.
V předmětné věci navrhovatel při podání návrhu nebyl zastoupen advokátem.
Podle ustanovení § 72 odst. 6 zákona o Ústavním soudu musí být k ústavní stížnosti přiložena kopie rozhodnutí o posledním procesním prostředku k ochraně práva. Navrhovatel však ani tuto povinnost nesplnil. Z obsahu podání není zřejmé, v čem konkrétně měla být porušena ústavně garantovaná práva navrhovatele.
Ústavní soud zastává názor, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném advokátním zastoupení a dalších náležitostech ústavní stížnosti dostávalo stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo ve zcela identických případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat navrhovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak, než v zastoupení advokátem, a že ústavní stížnost musí obsahovat též další náležitosti, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a totožného poučování postupem formalistickým a neefektivním.
Ústavní soud lustrací podání k Ústavnímu soudu zjistil, že navrhovatel se již mnohokrát obrátil na Ústavní soud s ústavními stížnostmi trpícími stejnými vadami, tj. neexistencí povinného zastoupení advokátem jakož i dalšími vadami. K dnešnímu dni je u Ústavního soudu evidováno již 30 takových podání. Na tento nedostatek byl navrhovatel opakovaně upozorňován s poučením, že jejich neodstranění ve stanovené lhůtě je důvodem odmítnutí podané ústavní stížnosti (srov. např. řízení evidovaná pod
sp. zn. IV. ÚS 1561/09
,
sp. zn. III. ÚS 2077/10
,
sp. zn. IV. ÚS 2657/11
,
sp. zn. III. ÚS 1615/13
).
Jak je z výše uvedeného patrné, navrhovatel byl v nedávné době opakovaně obeznámen s podmínkou povinného advokátního zastoupení a s dalšími zákonnými náležitostmi ústavní stížnosti. Bylo proto v jeho vlastním zájmu, aby jeho další ústavní stížnost již takové vady neobsahovala. To se však nestalo.
Za těchto okolností Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 21. března 2014
Jan Musil v. r.
soudce zpravodaj