Constitutional Court dismisses appeal for lack of jurisdiction over its own prior decisions.
Tschechien (CZ)
Legislator-Zusammenfassung
KI-generiertThe Constitutional Court rejected the applicant's request to annul its own previous rulings without a hearing. The applicant repeatedly failed to correct procedural defects regarding legal representation and notification requirements despite prior warnings. The Court determined it lacked jurisdiction to review its own decisions and dismissed the appeal as procedurally inadmissible.
Legislator-Regeste
KI-generiert§ 72 of the Act on the Constitutional Court; The Constitutional Court is not competent to examine the annulment of its own decisions and must reject such appeals on procedural grounds.
Schlagwörter
KI-generiertZitierte Gesetzesbestimmungen
KI-generiertZitierte Rechtsprechung
KI-generiertVolltext
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení soudkyní zpravodajkou Michaelou Židlickou, ve věci stěžovatele Ing. Ing. arch. Marka Solmošiho, bez právního zastoupení, proti usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2014
sp. zn. III. ÚS 3401/13
, ze dne 11. 2. 2014
sp. zn. III. ÚS 3265/13
, usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 12. 2013 sp. zn. 1 As 91/2013 a 1 As 92/2013, rozsudku téhož soudu ze dne 21. 1. 2014 sp. zn. 1 Ans 22/2013, 1 Ans 23/2013, 1 Ans 24/2013, 1 Aps 17/2013, ze dne 5. 2. 2014 sp. zn. 1 Aps 21/2013, 1 Aps 22/2013, 1 Ans 25/2013, 1 Ans 26/2013 a usnesení téhož soudu ze dne 5. 2. 2014 sp. zn. Nao 78/2013 a přípisu Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 1. 2014 sp. zn. Na 4/2014, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I. Ústavnímu soudu byl dne 11. 3. 2014 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí Nejvyššího správního soudu a Ústavního soudu.
Předtím, než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda návrh splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jeho projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Z úřední činnosti je Ústavnímu soudu známo, že stěžovatel byl v minulosti informován o zákonem požadovaných náležitostech ústavní stížnosti (srov. ústavní stížnost III. ÚS 3265/13 a
III. ÚS 3401/13
), přičemž ani v jednom z případů vady řízení neodstranil. Stěžovatel byl opakovaně poučen o tom, že Ústavní soud advokáta nezajišťuje, přesto se jeho určení Ústavním soudem stěžovatel domáhá. Ústavní soud již v minulosti judikoval, že není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o náležitostech ústavní stížnosti dostávalo konkrétnímu stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v předchozích identických případech, protože by se jednalo jen o neefektivní a formalistický postup (srov. usnesení sp. zn. ÚS 3034/11 ze dne 1. 11. 2011). Domáhá--li se stěžovatel zrušení usnesení Ústavního soudu, není tento k projednání takového návrhu příslušný.
Z takto vyložených důvodů byla ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnuta podle § 43 odst. 1 písm. a) a § 43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 24. března 2014
Michaela Židlická, v. r.
soudce zpravodaj