Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
II.ÚS 285/14 ECLI:CZ:US:2014:2.US.285.14.1 KI-generiert

Constitutional Court dismisses constitutional complaint due to lack of mandatory lawyer representation in proceedings.

Geschäftsnummer II.ÚS 285/14
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court rejected the applicant's constitutional complaint because he failed to engage a lawyer with qualified full power of attorney, violating mandatory representation rules. Although the applicant repeatedly ignored prior warnings about this requirement, the Court deemed further individual reminders ineffective given consistent past violations. Consequently, the Court dismissed the complaint without a hearing, establishing that repeated failures to comply with representation mandates justify immediate procedural rejection.

Legislator-Regeste

KI-generiert

§ 29, § 30 odst. 1 a § 31 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb. o Ústavním soudu; The Constitutional Court may dismiss a constitutional complaint without a hearing if the applicant repeatedly fails to comply with the mandatory requirement of lawyer representation despite prior warnings.

Schlagwörter

KI-generiert
mandatory lawyer representation qualified full power of attorney constitutional complaint dismissal procedural inadmissibility repeated violation of rules

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
§ 29, § 30 odst. 1 a § 31 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb. o Ústavním soudu
Stěžovatel tak činí, aniž by byl pro toto řízení zastoupen advokátem na základě kvalifikované plné moci (viz § 29, § 30 odst. 1 a § 31 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb. o Ústavním soudu ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákon o Ústavním soudu").

Zitierte Rechtsprechung

KI-generiert

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Zemánkem o ústavní stížnosti stěžovatele Zdenka Bilka, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 13. 5. 2010 sp. zn. 43 C 570/2003, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 3. 2011 č. j. 18 Co 15/2011-271, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. 4. 2012 č. j. 54 Co 46/2012-62 a usnesením Nejvyššího soudu ze dne 21. 11. 2012 č. j. 20 Cdo 3069/2012-223, ze dne 22. 2. 2013 sp. zn. 22 Nd 9/2013 a ze dne 22. 2. 2013 sp. zn. 22 Nd 55/2013, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. V podání doručeném Ústavnímu soudu dne 22. 1. 2014 se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí obecných soudů a "vrácení k jednání o Otázce zásadního právního významu - místní nepříslušnost soudu ČR pro tento případ k jinému soudu než dnes již vyloučeným podvodným soudům OSP4, MSP (k jednání dle Prvního úkonu MSP z 10. 10. 08; Haagské úmluvy o použitém právu z 1956; ZMPS z 2012, Úmluvy ESLP)". Dále žádá "zaslání všech chybějících dokumentů (žaloba, všechna usnesení z 2003 - 2008, správně usnesení MSP 35 Ul 8/2012-7) dle platné Směrnice EU 1393/2007 o doručování soudních písemností v EU" a také se domáhá odškodnění ve výši 9 000 000 euro.

2. Stěžovatel tak činí, aniž by byl pro toto řízení zastoupen advokátem na základě kvalifikované plné moci (viz § 29, § 30 odst. 1 a § 31 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb. o Ústavním soudu ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákon o Ústavním soudu").

3. Z mnoha dalších řízení o návrzích, jež stěžovatel v minulosti podal, se podává, že tento postup, jímž ignoruje povinné zastoupení advokátem, volí, ačkoli byl o této podmínce řízení a postupu k jejímu splnění opakovaně poučen (viz věci ústavních stížností vedených pod

sp. zn. IV. ÚS 1260/08

,

II. ÚS 1122/12

,

II. ÚS 2129/12

a

I. ÚS 3520/12

).

4. Obecně platí, že je na soudu, aby učinil opatření k odstranění tohoto nedostatku (vady); vyvodit vůči navrhovateli nepříznivé procesní důsledky (odmítnutí návrhu) pak lze tehdy, jestliže se uvedený nedostatek odstranit nezdaří.

5. Ústavní soud je však toho názoru, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo ve zcela identických případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat zásadu, že na Ústavní soud se (s ústavní stížností) nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku poučení dalšího, pro konkrétní řízení, neefektivním a formalistickým.

6. V souladu s tradičním hodnocením nedostatku zastoupení stěžovatele advokátem se tudíž Ústavní soud uchýlil i zde k přiměřenému použití ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a soudcem zpravodajem stěžovatelův návrh bez jednání odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 29. ledna 2014

Jiří Zemánek, v. r.

soudce zpravodaj