Constitutional Court dismisses constitutional complaint as inadmissible due to exhaustion of legal remedies.

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudkyní zpravodajkou JUDr. Vlastou Formánkovou ve věci návrhu Mgr. Miroslava Krutiny, advokáta, právně zastoupeného Mgr. Ondřejem Múkou, advokátem se sídlem advokátní kanceláře Praha 2, Vyšehradská 423/27, směřující proti příkazu k odnětí věci Policií ČR, Útvaru pro odhalování korupce a finanční kriminality, Služby kriminální policie a vyšetřování, expozitury Ústí nad Labem, ze dne 25. července 2013, č.j. OKFK-257/TČ-2009-252201, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Návrhem podaným dle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se navrhovatel domáhal zrušení shora uvedeného usnesení, jimž mělo být zasaženo do jeho ústavně zaručených práv, zakotvených v čl. 2 odstavci 3 Ústavy, v čl. 2 odstavci 2; v čl. 4 odstavců 1 a 4; v čl. 11 odstavcích 1 a 4 a v čl. 36 odstavci 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), a v čl. 6 odstavci 1 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, a v čl. 1 odstavci 1 Protokolu č. 1 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod.

Navrhovatel ve svém podání uvedl, že napadeným příkazem byly odejmuty v něm uvedené věci, k čemuž došlo bezprostředně poté, co mu byly tyto věci protokolárně, nikoliv však fakticky, vráceny. K předchozímu odnětí došlo při prohlídkách jiných prostor a pozemků dle ustanovení § 83a trestního řádu, které byly nařízeny příkazy Okresního soudu v Lounech ze dne 11. října 2010, č.j. 0 Nt 1006/2010-5 a č.j. 0 Nt 1007/2010-5, zrušenými nálezem Ústavního soudu ze dne 29. března 2012,

sp. zn. II. ÚS 2979/10

; a příkazem Okresního soudu v Lounech ze dne 13. října 2010, č.j. 0 Nt 1019/2010-9, zrušeným nálezem Ústavního soudu ze dne 23. dubna 2012,

sp. zn. IV. ÚS 3370/10

.

Ústavní soud v minulosti ve své judikatuře (např. v nálezu

III. ÚS 62/95

, N 78 SbNU 4/243) opakovaně vyslovil, že ústavní soudnictví je vybudováno především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž protiústavnost nelze napravit jiným způsobem, tedy především procesními prostředky, které vyplývají z příslušných právních norem upravujících to které řízení. Pokud orgány činné v trestním řízení postupují v souladu s obsahem hlavy páté Listiny, nemůže na sebe Ústavní soud atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností. Podle § 75 odstavce 1 zákona o Ústavním soudu (čl. 87 odstavec 1 písmeno d) Ústavy ČR), to tedy znamená, že ústavní stížnost představuje zvláštní procesní prostředek k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod, který je vůči ostatním prostředkům, jež jednotlivci slouží k ochraně jeho práv a svobod, ve vztahu subsidiarity. Ochrana ústavnosti není a ani z povahy věci nemůže být úkolem pouze Ústavního soudu, nýbrž je úkolem všech orgánů veřejné moci, v tom rámci zejména obecné justice viz nález

sp. zn. III. ÚS 117/2000

(publ. in: N 111/19 SbNU 79). Ústavní soud tak představuje v této souvislosti ultima ratio, institucionální mechanismus, jenž nastupuje v případě selhání všech ostatních. Řízení o ústavních stížnostech, tedy významně ovládá zásada subsidiarity, dle níž je podmínkou podání ústavní stížnosti vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon k ochraně práva poskytuje (§ 75 odstavec 1 ve spojení s § 72 odstavci 3 a 4 zákona o Ústavním soudu), nejsou-li dány (zvláštní) důvody přijetí ústavní stížnosti i bez splnění této podmínky dle ustanovení § 75 odstavce 2 zákona o Ústavním soudu.

Přípustné opravné prostředky není přitom možno chápat výhradně v kontextu existence možnosti nápravy příslušeného rozhodnutí (existence konkrétního opravného prostředku), ale v souvislostech pokračujícího soudního (trestního) řízení, které samou svou existencí zaručuje, až do vydání meritorního rozhodnutí, průběžnou kontrolu danou trestním řádem, v němž účastníku přísluší celá řada konkrétních nástrojů, včetně (případného) následného řízení v rámci obecného soudnictví. V projednávaném případě přísluší stěžovateli nástroj spočívající v dozoru státního zástupce upravený v ustanovení § 174 a násl. trestního řádu. Teprve poté bude prostor pro rozhodovací činnost Ústavního soudu.

V této souvislosti lze odkázat i na obdobná rozhodnutí Ústavního soudu k téže věci

sp. zn. II. ÚS 2912/13

;

sp. zn. III. ÚS 2928/13

;

sp. zn. IV. ÚS 2931/13

a

sp. zn. II. ÚS 2934/13

.

Podle ustanovení § 43 odstavce 1 písmeno e) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, je-li podaný návrh nepřípustný, nestanoví-li zákon jinak. V projednávaném případě tato situace nastala, a proto Ústavní soud návrh odmítl.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 16. prosince 2013

Vlasta Formánková v.r.

soudkyně zpravodajka