Constitutional Court dismisses constitutional complaint for failure to meet formal requirements and lack of legal representation.
Legislator-Zusammenfassung
KI-generiertThe Constitutional Court rejected the applicant's constitutional complaint due to non-compliance with statutory formalities and the absence of mandatory legal counsel. The applicant had filed over 250 prior complaints and was previously notified of procedural requirements, yet failed to provide representation for this instance. The court ruled that repeated individual notifications would be a formalistic and inefficient practice, applying § 43(1)(a) of the Constitutional Court Act to dismiss the request.
Legislator-Regeste
KI-generiert§ 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu; The Constitutional Court may dismiss a constitutional complaint if the applicant fails to comply with formal requirements, particularly the obligation to provide legal representation, especially when the applicant has been repeatedly notified of such requirements in prior proceedings.
Schlagwörter
KI-generiertZitierte Gesetzesbestimmungen
KI-generiertZitierte Rechtsprechung
KI-generiertVolltext
Ústavní soud rozhodl o návrhu Pavla Černoty, proti rozhodnutí Nejvyššího správního soudu sp. zn. 7 As 157/2012, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Navrhovatel se, s odvoláním na porušení práva na spravedlivý proces, domáhá zrušení všech rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. 7 As 157/2012, neboť soud vykládá vlastní judikaturu i právní předpisy neracionálně a nekvalifikovaně a veřejnou moc vykonává nedbale a nezákonně.
Ústavní soud nejdříve posuzoval, zda ústavní stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány formální podmínky jejího věcného projednání, stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
Ústavní soud po seznámení se s návrhem konstatuje, že nesplňuje náležitosti stanovené zákonem o Ústavním soudu. Z evidence Ústavního soudu bylo přitom zjištěno, že navrhovatel podal od roku 2007 již více než 250 ústavních stížností, přičemž v řadě z nich byl vyzýván k odstranění jejich vad s vyrozuměním o náležitostech návrhu. Navrhovateli, který byl Ústavním soudem v nedávné době opakovaně obeznámen s podmínkou povinného právního zastoupení a dalšími náležitostmi ústavní stížnosti, je tedy dobře známo, jaké náležitosti zákon o Ústavním soudu pro podání řádné ústavní stížnosti vyžaduje. Ústavní soud zastává názor, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení a náležitostech návrhu dostávalo navrhovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo ve více případech předchozích (ostatně i s tímto postojem Ústavního soudu již byl navrhovatel seznámen např. v usnesení
sp. zn. I. ÚS 1639/12
,
sp. zn. IV. ÚS 1640/12
,
II. ÚS 1045/13
a další). Setrvání na požadavku dalšího vždy nového a totožného poučování stěžovatelů by totiž bylo jen postupem formalistickým a neefektivním. Ostatně navrhovatel přímo uvádí, že zastoupen nebude.
Ústavní soud proto v posuzované věci shledal důvody pro přiměřenou aplikaci ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a návrh odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 24. dubna 2013
Dagmar Lastovecká
soudce zpravodaj