Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
III.ÚS 4920/12 ECLI:CZ:US:2013:3.US.4920.12.1 KI-generiert

Constitutional Court dismisses constitutional complaint as inadmissible because ordinary appeal remedies were not exhausted.

Geschäftsnummer III.ÚS 4920/12
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court of the Czech Republic rejected Bohumil Douba's constitutional complaint against a payment order issued by the Municipal Court in Prague. Douba argued that the court failed to serve him the claim and payment order, citing his fifteen-year absence from the country and specific procedural statutes. The Court ruled the complaint inadmissible because Douba had not exhausted ordinary legal remedies, specifically objections and appeals, which must be completed before constitutional review can proceed.

Legislator-Regeste

KI-generiert

§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu; § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu: A constitutional complaint is inadmissible if the applicant has not exhausted all ordinary legal remedies provided by law for the protection of their rights.

Schlagwörter

KI-generiert
exhaustion of remedies constitutional complaint inadmissibility payment order procedure ordinary appeal remedies subsidiarity of constitutional review

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
Art. 83 of the Constitution of the Czech Republic
Art. 87 para. 1 lit. d) of the Constitution of the Czech Republic
§ 72 para. 1 lit. a) of the Act on the Constitutional Court
§ 43 para. 1 lit. e) of the Act on the Constitutional Court
§ 75 para. 1 of the Act on the Constitutional Court
§ 72 para. 3 of the Act on the Constitutional Court
§ 175 of the Civil Procedure Code
§ 175 para. 6 of the Civil Procedure Code
§ 201 et seq. of the Civil Procedure Code
§ 79 para. 2 of the Act on the Constitutional Court
§ 39 of the Act on the Constitutional Court

Zitierte Rechtsprechung

KI-generiert
III. ÚS 1653/11
Constitutional complaint dismissed as inadmissible because the lower court decision was not final and procedural remedies remained available.
II. ÚS 1652/11
Constitutional Court dismisses appeal due to exhaustion of remedies not being met in ongoing proceedings.
II. ÚS 579/2000
Constitutional Court dismisses constitutional complaint as inadmissible due to failure to exhaust legal remedies and missed one-year deadline.
IV. ÚS 48/04
Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding late objection to payment order due to forged signature.
III. ÚS 402/07
Constitutional Court dismisses constitutional complaint as inadmissible due to exhaustion of legal remedies.
II. ÚS 1905/07
Constitutional Court dismisses constitutional complaint as inadmissible due to failure to exhaust ordinary remedies for missed deadlines.
IV. ÚS 901/09
Constitutional Court dismisses complaint as untimely due to statutory fiction of service and lack of public interest.
III. ÚS 1492/09
Constitutional complaint dismissed as inadmissible due to failure to exhaust ordinary legal remedies against payment order.
III. ÚS 1651/11
Constitutional Court dismisses constitutional complaint as inadmissible due to exhaustion of remedies requirement. Plaintiff failed to exhaust ordinary appeal remedies before filing constitutional challenge.
III. ÚS 2012/08
Constitutional Court dismisses appeal on appeal court's failure to address evidence, ruling it violated fair trial rights.
III. ÚS 1162/09
Constitutional Court dismisses complaint where lower court's verdict contradicts its own reasoning due to clerical errors.
III. ÚS 487/09
Constitutional Court dismisses constitutional complaint as inadmissible due to missed time limits and lack of exhaustion of remedies.
III. ÚS 1371/09
Constitutional Court dismissed appeal on costs ruling, holding mere error lacks constitutional intensity without arbitrary excess.
IV. ÚS 209/94
Ústavní soud ČR rozhodl ve věci ústavní stížnosti MUDr.

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Vladimírem Kůrkou o ústavní stížnosti stěžovatele Bohumila Douby, podle svého vyjádření "bez trvalého pobytu na území ČR", zastoupeného JUDr. Petrem Raschelem, advokátem se sídlem v Praze 3, Čajkovského 4, proti směnečnému platebnímu rozkazu Městského soudu v Praze ze dne 3. 3. 2008 č. j. 47 Sm 35/2008-14, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

V ústavní stížnosti stěžovatel navrhl, aby pro porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod Ústavní soud zrušil v záhlaví označený směnečný platební rozkaz, kterým mu (a dalšímu žalovanému Ing. Petru Hejtmánkovi) bylo uloženo, aby do tří dnů ode dne jeho doručení zaplatil žalobci (společnosti CDV-2, LTD.) směnečný peníz 6 000 000 Kč spolu s úrokem 6 % p. a. ode dne 16. 1. 2005 do zaplacení, směnečnou odměnu ve výši 20 000 Kč a náhradu nákladů řízení v částce 399 100 Kč nebo aby v téže lhůtě "podali proti platebnímu rozkazu námitky, v nichž musí uvést vše, co proti tomuto směnečnému platebnímu rozkazu namítají".

Stěžovatel v ústavní stížnosti poukazuje na to, že Městský soud v Praze mu nedoručil "žalobu - návrh na vydání směnečného platebního rozkazu", nevyrozuměl jej o nařízeném jednání a následně mu ani nedoručil oponovaný směnečný platební rozkaz. Soud podle jeho názoru pochybil, jestliže pominul, že "se po dobu patnácti let nezdržuje na území České republiky", a dále nerespektoval ani úpravu obsaženou v § 50c odst. 4 a § 173 o. s. ř. v rozhodném znění (účinném ke dni doručování, tj. 26. 5. 2008), jež doručení směnečného platebního rozkazu náhradním způsobem vylučovala. Stěžovatel na tomto základě dovozuje, že směnečný platební rozkaz právní moci nabýt nemohl a k vyznačení odpovídající doložky došlo nezákonně.

Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy České republiky soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")].

Podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne mimo jiné tehdy, jde-li o návrh nepřípustný, nestanoví-li tento zákon jinak.

Návrh, jímž je ústavní stížnost, je podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nepřípustný, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje; těmi jsou i opravné prostředky mimořádné, s výjimkou návrhu na obnovu řízení (srov. § 72 odst. 3 téhož předpisu).

Ústavní stížnost se vyznačuje mimo jiné tím, že je k standardním procesním ("ne-ústavním") institutům prostředkem subsidiárním; nastupuje coby přípustná až teprve tehdy, když prostředky stanovené obecným právem byly vyčerpány. Je tomu tak proto, že především obecné soudy jsou povolány k ochraně práv fyzických a právnických osob, a teprve, není-li zjednána náprava v rámci režimu obecného soudnictví, může se uplatnit ochrana poskytovaná přezkumem Ústavního soudu, však v rozsahu omezeném na hlediska ústavnosti.

Právě z hlediska zásady subsidiarity ústavněprávního přezkumu pak nelze opomenout existenci prostředků ochrany tvrzeně dotčených práv již v řízení před obecnými soudy, jež stěžovateli poskytuje ve vztahu k přiznané směnečné pohledávce, úrokům a směnečné odměně institut námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu, upravený v ustanovení § 175 o. s. ř., a vůči náhradě nákladů řízení pak odvolání podle § 175 odst. 6 o. s. ř. ve spojení s § 201 a násl. o. s. ř.

Z toho plyne, že ústavní stížnost lze projednat až poté, co řízení o těchto námitkách (resp. odvolání) bude skončeno, a naopak, do tohoto okamžiku, je tudíž nutné ústavní stížnost považovat za nepřípustnou. Ústavní stížnost ostatně nemůže rozhodnutí o posledním opravném prostředku pominout; platí, že zásadně proti němu musí (též) směřovat.

Řízení směřující proti rozhodnutí, jež bylo napadeno posuzovanou ústavní stížností, dosud skončeno nebylo, resp. stěžovatel nedoložil opak a petit ústavní stížnosti odpovídajícím způsobem nerozšířil.

Nelze tudíž než uzavřít, že i v dané věci je ústavní stížnost ve smyslu § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nepřípustná, a proto ji podle citovaného § 43 odst. 1 písm. e) téhož zákona Ústavní soud soudcem zpravodajem odmítl.

K obdobným závěrům dospěl Ústavní soud v dalších věcech vycházejících ze srovnatelného skutkového a právního základu, konkrétně v usneseních ze dne 21. 7. 2011

sp. zn. III. ÚS 1653/11

, a ze dne 28. 7. 2011

sp. zn. II. ÚS 1652/11

, jakož i usneseních ze dne 15. 1. 2001

sp. zn. II. ÚS 579/2000

, ze dne 7. 9. 2004

sp. zn. IV. ÚS 48/04

, ze dne 2. 3. 2007

sp. zn. III. ÚS 402/07

, ze dne 25. 9. 2007

sp. zn. II. ÚS 1905/07

, ze dne 28. 5. 2009

sp. zn. IV. ÚS 901/09

, ze dne 14. 7. 2009

sp. zn. III. ÚS 1492/09

a ze dne 18. 8. 2011

sp. zn. III. ÚS 1651/11

. Stěžovatele lze upozornit též na nález ze dne 3. 9. 2009

sp. zn. III. ÚS 2012/08

a usnesení ze dne 18. 6. 2009

sp. zn. III. ÚS 1162/09

, ze dne 15. 1. 2010

sp. zn. III. ÚS 487/09

, a ze dne 18. 3. 2010

sp. zn. III. ÚS 1371/09

.

Důsledek v podobě nepřípustnosti ústavní stížnosti nastává bez ohledu na to, zda byl stěžovateli směnečný platební rozkaz doručen řádně či nikoli. Pakliže se ukáže, že byl doručen v souladu s procesními předpisy (což stěžovatel zpochybňuje), platí, co řečeno shora s tím, že je zde důvod pro odmítnutí ústavní stížnosti též podle § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu, jakožto opožděně podané. Nestalo-li se tak, lhůta pro podání námitek (resp. odvolání) proti ústavní stížností napadenému směnečnému platebnímu rozkazu zůstává stěžovateli zachována, neboť účinky doručení nemohly nastat (srov. též usnesení Ústavního soudu ze dne 2. 3. 2007

sp. zn. III. ÚS 402/07

, a usnesení ze dne 14. 7. 2009

sp. zn. III. ÚS 1492/09

).

K návrhu, aby Ústavní soud odložil vykonatelnost napadeného rozhodnutí podle § 79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu, se poznamenává, že by takový postup byl možný pouze tehdy, jestliže by Ústavní soud ústavní stížnost přijal; předmětný návrh má ve vztahu k ústavní stížnosti akcesorickou povahu, a nelze jej od ústavní stížnosti oddělit [viz např. usnesení ze dne 13. 1. 1995

sp. zn. IV. ÚS 209/94

(U 2/3 SbNU 313)]; pakliže je ústavní stížnost odmítnuta, sdílí takový návrh procesně její osud, a zvláštního výroku zde netřeba.

O žádosti o přednostní projednání ústavní stížnosti (dle § 39 zákona o Ústavním soudu) Ústavní soud pak již (výslovně) nerozhodoval, jelikož jí vyhověl fakticky.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu se nelze odvolat.

V Brně dne 14. března 2013

Vladimír Kůrka v. r.

soudce zpravodaj