Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
II.ÚS 579/2000 ECLI:CZ:US:2001:2.US.579.2000 KI-generiert

Constitutional Court dismisses constitutional complaint as inadmissible due to failure to exhaust legal remedies and missed one-year deadline.

Geschäftsnummer II.ÚS 579/2000
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the applicant's constitutional complaint against three payment order rulings issued by the Regional Commercial Court in Brno. The applicant argued that the rulings lacked legal force because they were not personally served, citing the requirement for direct delivery under civil procedure law. However, the Court found that valid substitute service had occurred, triggering the statute of limitations for objections and granting the rulings legal force. Consequently, the Court ruled the complaint inadmissible because the applicant failed to exhaust available legal remedies and filed the complaint after the mandatory one-year deadline had expired.

Legislator-Regeste

KI-generiert

§ 75 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb.; § 43 odst. 1 písm. e) zák. č. 182/1993 Sb.: A constitutional complaint is inadmissible if the applicant has not exhausted all legal remedies or if the complaint is filed after the one-year limitation period from the occurrence of the facts.

Schlagwörter

KI-generiert
constitutional complaint exhaustion of remedies statute of limitations payment order substitute service legal force inadmissible

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
Art. 90 of the Constitution of the Czech Republic
Act No. 99/1963 Coll., Civil Procedure Code
Act No. 182/1993 Coll., on the Constitutional Court

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl v právní věci navrhovatele ing. M. F., zastoupeného advokátem JUDr. M. Z., o ústavní stížnosti proti směnečnému platebnímu rozkazu Krajského obchodního soudu v Brně ze dne 29. 9. 1998, čj. 5 Sm 420/98-80, směnečnému platebnímu rozkazu Krajského obchodního soudu v Brně ze dne 29. 9. 1998, čj. 5 Sm 425/98-74, a směnečnému platebnímu rozkazu Krajského obchodního soudu v Brně ze dne 29. 9. 1998, čj. 5 Sm 426/98-71, t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Navrhovatel se, s odvoláním na porušení čl. 90 Ústavy ČR a porušení zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.), domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí Krajského obchodního soudu v Brně a odložení jejich vykonatelnosti podle ustanovení § 79 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Ke zmíněným porušením údajně došlo vyznačením právní moci platebních rozkazů a jejich vykonatelnosti bez toho, že by předmětná rozhodnutí byla navrhovateli doručena. V této souvislosti navrhovatel upozornil na ustanovení § 175 odst. 1 o.s.ř., dle kterého musí být směnečný platební rozkaz doručen do vlastních rukou odpůrce.

Ústavní soud si ke svému rozhodnutí vyžádal spisový materiál Krajského obchodního soudu v Brně, jehož rozhodnutí byla napadena (sp. zn. 5 Sm 420/98, 5 Sm 425/98 a 5 Sm 426/98-71), z nichž zjistil následující:

K návrhům Banky H., a.s., Brno (v původním řízení navrhovatele), projednávaným u Krajského obchodního soudu v Brně pod sp. zn. 5 Sm 420/98, sp. zn. 5 Sm 425/98 a sp. zn. 5 Sm 426/98 byly dne 29. 9. 1998 vydány tři směnečné platební rozkazy na zaplacení částky 3.256.787,- Kč s postižními právy (čj. 5 Sm 420/98-80), částky 5.412.658,- Kč s postižními právy (čj. 5 Sm 425/98-74) a částky 3.529.814,- Kč s postižními právy (čj. 5 Sm 426/98-71). Uvedená rozhodnutí byla doručena prvnímu žalovanému, M., a.s., dne 22. 10. 1998. Navrhovatel (v původním řízení druhý žalovaný) nebyl podle doručenek, založených ve spisech, zastižen v místě doručení, a to přes výzvy, zanechané mu ve všech případech dne 22. 10. 1998. Zásilka byla po novém pokusu o doručení dne 23. 10. 1998 uložena na poště. Po marném uplynutí lhůty určené k vyzvednutí byly zásilky vráceny zpět odesílateli - Krajskému obchodnímu soudu v Brně. Jak Ústavní soud dále ze spisů zjistil, soud poté, co uplynula i lhůta k podání námitek (§ 175 odst. 1, věta prvá, o.s.ř.), vyznačil na napadených rozhodnutích doložku právní moci s datem 11. 11. 1998.

Podle ustanovení § 175 odst. 1 o.s.ř. musí být směnečný platební rozkaz doručen do vlastních rukou odpůrce. Náhradní doručení není ovšem vyloučeno, a to na rozdíl od případu platebního rozkazu ve smyslu § 173 odst. 1 o.s.ř. Z doručenek založených ve spisovém materiálu se podává, že v projednávaném případě proběhlo řádné náhradní doručení podle ustanovení § 47 odst. 2 o.s.ř. a třetím dnem následujícím po dni uložení (26. 10. 1998) nastala fikce doručení. Od tohoto dne navrhovateli běžela lhůta pro případné uplatnění námitek a po marném uplynutí této lhůty nabyla napadená rozhodnutí právní moci.

Protože tedy došlo k řádnému doručení napadených rozhodnutí, Ústavní soud byl nucen konstatovat, že navrhovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (zde podání námitek podle § 175 odst. 1 o.s.ř.) a podle ustanovení § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, je tak návrh nepřípustný.

S ohledem na skutečnost, že navrhovatel dále ve svém podání poukázal na to, že napadená rozhodnutí "přesahují jeho zájmy", neboť zasahují i do práv jiných osob, Ústavní soud se zabýval i eventuální možností aplikace ustanovení § 75 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Podle tohoto ustanovení Ústavní soud neodmítne přijetí ústavní stížnosti, i když navrhovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, jestliže stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele a byla podána do jednoho roku ode dne, kdy ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti, došlo. Použití uvedeného ustanovení v projednávaném případě nepřichází v úvahu, neboť navrhovatel ústavní stížnost podal až dne 29. 9. 2000, tedy po uplynutí lhůty jednoho roku od doručení napadených rozhodnutí.

Pokud jde o návrh na odložení vykonatelnosti napadených rozhodnutí, Ústavní soud má za to, že rozhodnutím ve věci odpadl k vydání rozhodnutí o odložení vykonatelnosti důvod.

S ohledem na výše uvedené byl Ústavní soud nucen návrh jako nepřípustný podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnout.

P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 15. ledna 2001 JUDr. Jiří Malenovský

soudce zpravodaj