Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
III.ÚS 3986/12 ECLI:CZ:US:2013:3.US.3986.12.1 KI-generiert

Constitutional Court dismisses appeal claiming excessive trial length violated fair trial rights under Charter.

Geschäftsnummer III.ÚS 3986/12
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court of the Czech Republic rejected the constitutional complaint filed by a prisoner against a four-year prison sentence. The petitioner argued that an eight-and-a-half-year criminal investigation violated his right to a trial within a reasonable time under Article 6 of the ECHR and Articles 36 and 38 of the Charter of Fundamental Rights and Freedoms. The court determined that the Supreme Court's assessment of the sentence considering the prolonged proceedings was reasonable and did not constitute an unconstitutional violation of fundamental rights.

Legislator-Regeste

KI-generiert

§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu; Ústavní soud odmítá ústavní stížnost proti rozhodnutí obecných soudů, pokud není zjevně neopodstatněná, zejména když nebylo porušeno právo na projednání věci v přiměřené lhůtě.

Schlagwörter

KI-generiert
constitutional complaint reasonable time fair trial rights criminal proceedings length unconstitutional violation Supreme Court review ECHR Article 6

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu
Ústavní soud tudíž posoudil ústavní stížnost jako návrh zjevně neopodstatněný, který podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu senát (bez jednání) usnesením odmítl.
čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod
čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod
1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a v čl.
čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod
2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").
čl. 83 Ústavy České republiky
Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu jejího čl.
čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky

Zitierte Rechtsprechung

KI-generiert

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Kůrky (soudce zpravodaje) a soudců Jana Musila a Pavla Rychetského ve věci ústavní stížnosti stěžovatele V. P., t. č. Věznice P. O. BOX 2, Ostrava-Heřmanice, zastoupeného JUDr. Josefem Fojtíkem, advokátem se sídlem Kopřivnice, Štefánikova 1516, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2012 č. j. 3 Tdo 631/2012-42, rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 20. 10. 2011 č. j. 55 To 24/2011-1088 a rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 28. 7. 2010 č. j. 7 T 133/2004-952, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností, jež splňuje formální i obsahové náležitosti zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá, aby byla zrušena v záhlaví označená rozhodnutí obecných soudů, neboť je názoru, že jimi byla porušena ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").

Rozhodné závěry rozhodujících soudů jsou stěžovateli známy, pročež je netřeba rekapitulovat.

V ústavní stížnosti stěžovatel namítá, že trestní stíhání trvalo přibližně osm a půl roku, čímž se zákonné právo a povinnost státu na stíhání a potrestání "eventuálního pachatele" dostalo do zásadního rozporu s jeho právem na projednání jeho věci v přiměřené lhůtě, garantovaného v čl. 6 Úmluvy, přičemž svým chováním k prodloužení řízení nepřispěl ani nezpůsobil jeho průtahy. Stěžovatel především nesouhlasí se závěrem Nejvyššího soudu, že délka trestního řízení byla sice "delší než standardní", ale že uložený trest odpovídá i této skutečnosti, jestliže v rámci zákonné sazby dvou až osmi let mu byl uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání čtyř let, současně však za sbíhající se trestnou činnost; je naopak přesvědčen, že při stanovení výše trestu délka trestního stíhání adekvátně zohledněna nebyla.

Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu jejího čl. 87 odst. 1 písm. d) rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu].

Jestliže ústavní stížnost směřuje proti rozhodnutí vydanému v soudním řízení, není samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost; Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Jeho pravomoc je založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyly dotčeny předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníka, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy, a zda lze řízení jako celek pokládat za spravedlivé.

Ve stížností napadených rozhodnutích zásah do práv, kterých se stěžovatel dovolává, shledán nebyl.

Ústavní soud předesílá, že o ústavní stížnosti jiného stěžovatele proti týmž rozhodnutím, již rozhodoval v řízení vedeném pod

sp. zn. I. ÚS 3832/12

, a usnesením ze dne 17. 10. 2012 ji odmítl jako zjevně neopodstatněnou; tamní stěžovatel - obdobně jako v případě nyní projednávaném - argumentoval porušením práva na spravedlivý proces v důsledku nepřiměřené délky řízení.

I v dané věci je pak namístě konstatovat, že Nejvyššímu soudu v jeho úsudku, že výše stěžovateli uloženého trestu zohledňuje i "delší než standardní" délku trestního stíhání, nelze z ústavněprávních hledisek ničeho vytknout. Je adekvátně odůvodněn, má racionální základnu a lze jej efektivně zastávat; naopak o exces, vybočení z ustálených výkladových zásad, opomenutí relevantních kritérií apod., což jediné by mohlo mít význam v rámci ústavněprávního přezkumu, evidentně nejde. V podrobnostech na odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu lze odkázat.

Ústavní soud tudíž posoudil ústavní stížnost jako návrh zjevně neopodstatněný, který podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu senát (bez jednání) usnesením odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 28. února 2013

Vladimír Kůrka v. r.

předseda senátu