Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
I.ÚS 3832/12 ECLI:CZ:US:2012:1.US.3832.12.1 KI-generiert

I.ÚS 3832/12 · Ústavní soud České republiky

Geschäftsnummer I.ÚS 3832/12
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

Ústavní soud rozhodl dne 17. října 2012 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Vojena Gütlera, soudců Pavla Holländera a Ivany Janů ve věci navrhovatele M. D., zastoupeného JUDr. Josefem Fojtíkem, advokátem se sídlem Kopřivnice, Štefánikova 1516, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. července 2012 č. j. 3 Tdo 631/2012-42, rozsudkům Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 20. října 2011 č. j. 55 To 24/2011-1088 a Okresního soudu v Olomouci ze dne 28. července 2010 č. j. 7 T 133/2004-952, takto:

Legislator-Regeste

KI-generiert

I.ÚS 3832/12 · Ústavní soud České republiky: Navrhovatel se domáhal zrušení výše citovaných rozhodnutí s tím, že se jimi cítí dotčen v právech, zakotvených v čl. 6 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Uvedl, že byl odsouzen pro údajně protiprávní jednání, kterého se měl dopustit zhruba v polovině roku 2003, když následně mu bylo v témže roce sděleno obvinění a došlo k zahájení přípravného řízení. Po podání obžaloby dne 20. srpna 2004 probíhalo trestní řízení v Olomouci a před Krajským soudem v Ostravě, pobočkou v Olomouci a bylo pravomocně skončeno až dne 20.

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl dne 17. října 2012 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Vojena Gütlera, soudců Pavla Holländera a Ivany Janů ve věci navrhovatele M. D., zastoupeného JUDr. Josefem Fojtíkem, advokátem se sídlem Kopřivnice, Štefánikova 1516, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. července 2012 č. j. 3 Tdo 631/2012-42, rozsudkům Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 20. října 2011 č. j. 55 To 24/2011-1088 a Okresního soudu v Olomouci ze dne 28. července 2010 č. j. 7 T 133/2004-952, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

Navrhovatel se domáhal zrušení výše citovaných rozhodnutí s tím, že se jimi cítí dotčen v právech, zakotvených v čl. 6 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Uvedl, že byl odsouzen pro údajně protiprávní jednání, kterého se měl dopustit zhruba v polovině roku 2003, když následně mu bylo v témže roce sděleno obvinění a došlo k zahájení přípravného řízení. Po podání obžaloby dne 20. srpna 2004 probíhalo trestní řízení v Olomouci a před Krajským soudem v Ostravě, pobočkou v Olomouci a bylo pravomocně skončeno až dne 20. října 2011, tedy po uplynutí více než osmi let. Takovou lhůtu nelze považovat za přiměřenou, když on sám v průběhu řízení průtahy nezpůsobil. Proti rozsudku odvolacího soudu podal dovolání, které bylo odmítnuto, přestože Nejvyšší soud délku řízení shledal nestandardní. V odůvodnění svého usnesení vyslovil, že délka trestu uloženého při spodní hranici odpovídá i uvedené skutečnosti, přičemž takovou úvahu odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu neobsahuje. Proto je přesvědčen, že při stanovení trestu k délce řízení přihlédnuto nebylo.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu stížností napadených rozhodnutí zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, shledán nebyl. Nejvyšší soud s poukazem na obsah rozsudků soudu I. a II. stupně, na svou judikaturu i judikaturu Ústavního soudu důvodně dospěl k závěru, že dovolání odsouzeného, nyní stěžovatele, je zjevně neopodstatněné, a proto je podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu odmítl. V odůvodnění svého rozhodnutí se vypořádal se všemi odvolacími námitkami a vyčerpávajícím způsobem vyložil, proč trest uložený za spáchání trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1 a 3 písm. b) trestního zákona v délce 2 roků, podmíněně odložený na zkušební dobu v trvání 2 let, nutno považovat za zcela přiměřený všem okolnostem případu a tedy i délce vedeného trestního řízení. Lze dodat, že ke snížení zkušební doby (ze 4 let na 2 roky) soudem II. stupně, jak vyplývá z odůvodnění jeho rozsudku, vedl odvolací soud i obsah aktualizovaného výpisu z rejstříku trestů obžalovaného, na kterého právě uplynutím doby (v průběhu stávajícího trestního řízení) bylo nutno hledět, jakoby nebyl souzen - tato skutečnost se pak nepochybně odrazila v pro něj příznivějším výsledku odvolacího řízení.

Pro výše uvedené byl návrh v souladu s § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnut.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 17. října 2012

Vojen Güttler

předseda senátu Ústavního soudu