Constitutional Court dismisses appeal for full cost reimbursement in a trivial case based on established precedent.
Legislator-Zusammenfassung
KI-generiertThe Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by Mostecká Bytová a.s. against a district court ruling that awarded only partial litigation costs. The company argued that Article 6 of the ECHR and domestic constitutional provisions were violated by not granting full cost reimbursement despite its procedural success. The court dismissed the appeal because the lower court's decision was justified by citing relevant statutory provisions and binding precedents regarding trivial cases.
Legislator-Regeste
KI-generiert§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; The Constitutional Court may reject a constitutional complaint by referring to the relevant statutory provisions of the Act on the Constitutional Court, provided the reasons are derivable from established case law.
Schlagwörter
KI-generiertZitierte Gesetzesbestimmungen
KI-generiertZitierte Rechtsprechung
KI-generiertVolltext
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Kůrky (soudce zpravodaje) a soudců Pavla Rychetského a Jana Musila ve věci ústavní stížnosti stěžovatele MOSTECKÁ BYTOVÁ a. s., se sídlem v Mostě, Josefa Skupy 2522, zastoupeného JUDr. Janem Růžkem, advokátem se sídlem v Lounech, Poděbradova 751, proti rozsudku Okresního soudu v Mostě ze dne 27. 11. 2012 č. j. 13 C 129/2012-16, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností napadeným rozsudkem Okresní soud v Mostě zavázal žalovanou Evu Horvátovou zaplatit stěžovateli 1 017 Kč s příslušenstvím z titulu pohledávky na zaplacení jízdného a přirážky k němu, nabyté postoupením, a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit stěžovateli na nákladech řízení 3 301 Kč. Ve vztahu k výši přiznaných nákladů soud uvedl, že při svém rozhodování vyšel z toho, že šlo o řízení v bagatelní věci zahájené "formulářovou žalobou", a přihlédl i k nálezu Ústavního soudu ze dne 29. 3. 2012
sp. zn. I. ÚS 3923/11
.
V ústavní stížnosti stěžovatel s poukazem na porušení čl. 4 ve spojení s čl. 90 a čl. 95 Ústavy České republiky, čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 2, 3 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod oponuje závěru soudu, který mu jako procesně úspěšnému účastníku řízení nepřiznal náhradu jeho nákladů v plné výši.
Podle ustanovení § 43 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 404/2012 Sb., lze usnesení o odmítnutí ústavní stížnosti odůvodnit jen odkazem na příslušné (rozhodné) ustanovení tohoto zákona. Ústavní soud tak v dané věci činí; rozhodným ustanovením je jeho § 43 odst. 2 písm. a) a důvody jeho užití jsou stěžovateli dovoditelné jak z nálezu Ústavního soudu
sp. zn. I. ÚS 3923/11
ze dne 29. 3. 2012 a
sp. zn. I. ÚS 988/12
ze dne 25. 7. 2012, tak z usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2013
sp. zn. I. ÚS 394/13
, jímž byla jeho (shodná) ústavní stížnost odmítnuta jako zjevně neopodstatněná.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 28. února 2013
Vladimír Kůrka v. r.
předseda senátu