Constitutional Court dismisses constitutional complaint against search warrant citing established precedent and proportionality.
Legislator-Zusammenfassung
KI-generiertThe Constitutional Court of the Czech Republic rejected a constitutional complaint challenging a search warrant issued by a district court. The applicant argued violations of privacy rights due to insufficient factual justification, lack of urgency, and improper identification of the executing authority. The court ruled the complaint clearly unfounded, relying on prior decisions that found no abuse of discretion and deemed the seizure of property a legitimate exception to property rights necessary for criminal investigation.
Legislator-Regeste
KI-generiert§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu; The Constitutional Court dismisses a constitutional complaint as clearly unfounded when the contested measure has already been reviewed in prior decisions or when the alleged defects do not reach constitutional intensity or violate specified proportionality conditions.
Schlagwörter
KI-generiertZitierte Gesetzesbestimmungen
KI-generiertZitierte Rechtsprechung
KI-generiertVolltext
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu Ivany Janů a soudců Vojena Güttlera a Pavla Holländera o ústavní stížnosti stěžovatelky P. T. V. A., zastoupené Mgr. Janem Boučkem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Charvátova 11, proti příkazu k domovní prohlídce Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 28. 7. 2010, sp. zn. 0 Nt 5856/2010, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností se stěžovatelka domáhala zrušení shora označeného příkazu k domovní prohlídce s odůvodněním, že jím byla porušena její ústavně zaručená práva v čl. 12 odst. 1, 2, čl. 11 Listiny základních práv a svobod a v čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod.
Předmětným příkazem k domovní prohlídce ze dne 28. 7. 2010, sp. zn. 0 Nt 5856/2010 (dále jen "příkaz") nařídil Obvodní soud pro Prahu 4 v trestní věci vedené u Policie ČR Národní protidrogové centrály Služby kriminální policie a vyšetřování pod ČTS: NPC-21/TČ-2010-209DKR-O1 domovní prohlídku bytu xx na adrese xxx, jakož i prostor k nemovitosti přináležejícím. Domovní prohlídka byla provedena dne 4. 8. 2010.
V ústavní stížnosti stěžovatelka namítá porušení svého práva na ochranu soukromí a nedotknutelnosti obydlí. Domovní prohlídka byla prý provedena na základě vadného příkazu; vady mají spočívat v údajně nedostatečném skutkovém odůvodnění, proč byla prohlídka nařízena, a neuvedením důvodu její neodkladnosti a neopakovatelnosti. Dle stěžovatelky nebyla také v příkazu řádně označena osoba, u níž má být prohlídka provedena, ani orgán určený k jejímu provedení. Závěrem namítla porušení svého práva na nerušené užívání majetku (vlastnické právo), neboť jí -vzhledem k údajně nezákonnému postupu orgánů činných v trestním řízení - byly při domovní prohlídce zajištěny věci v jejím vlastnictví.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud přezkoumal ústavní stížnost spolu s napadenými rozhodnutími z hlediska kompetencí daných mu Ústavou České republiky, tj. z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti, který není další instancí v systému všeobecného soudnictví, není soudem nadřízeným obecným soudům a jako takový je oprávněn do jejich rozhodovací pravomoci zasahovat pouze za předpokladu, že nepostupují v souladu s principy obsaženými v hlavě páté Listiny. Dospěl k závěru, že je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud především konstatuje, že se ústavností napadeného příkazu již zabýval, a to ve věcech vedených pod
sp. zn. I. ÚS 2816/10
a
sp. zn. II. ÚS 2826/10
; ústavní stížnosti stěžovatelů (D. V. N. a O. L. T.) byly odmítnuty jako zjevně neopodstatněné.
Ani ve věci nynější stěžovatelky nemá Ústavní soud důvodu odchýlit se od závěrů, ve shora uvedených usneseních vyslovených. Proto mu nezbývá než zopakovat, že v otázce údajného nezmínění neodkladnosti a neopakovatelnosti prohlídky; dospěl k názoru, že k částečnému pochybení obvodního soudu sice došlo, nicméně neodkladnost provedení prohlídky je z okolností případu i spisového materiálu zcela zřejmá. Pochybení soudu však ústavněprávní intenzity nedosahuje a nepředstavuje ani důvod pro intervenci Ústavního soudu.
V otázce nedostatečného skutkového odůvodnění dospěl Ústavní soud v citovaných usneseních k závěru, že i přes určitou strohost odůvodnění nelze hovořit o libovůli v rozhodování obecných soudů; při posuzování jeho dostatečnosti musí být požadavky na preciznost a přesnost odůvodnění usnesení kladeny ve světle dané fáze počínajícího trestního procesu. Pokud stěžovatelka ve své stížnosti dále namítá, že v příkazu nebyl označen orgán určený k provedení domovní prohlídky, tu Ústavní soud prohlásil, že v odůvodnění je sice uvedeno, že dle § 83 odst. 2 trestního řádu se přikazuje, aby výkon domovní prohlídky provedl orgán Policie ČR; v příkazu je však také uvedeno, že trestní věc je vedena u Policie ČR, Národní protidrogové centrály Služby kriminální policie a vyšetřování a je uvedena i konkrétní spisová značka, pod kterou ji tento orgán vede. Dle Ústavního soudu z napadeného příkazu tedy dostatečně vyplývá, který konkrétní orgán má domovní prohlídku provést.
K námitce stěžovatelky co do zajištění věcí v jejím osobním vlastnictví Ústavní soud uvádí, že s ohledem na smysl a účel institutu zajištění majetkových hodnot, se jedná o tzv. legitimní výluku z ochrany vlastnictví. Tato výluka je při zachování v zákoně specifikovaných podmínek přiměřená cíli sledovanému právní úpravou, jímž je vedle náležitého zjištění trestných činů a spravedlivého potrestání pachatelů i snaha v co nejvyšší míře eliminovat škodu způsobenou případnou trestnou činností. Ústavní soud neshledal porušení v zákoně specifikovaných podmínek využití tohoto institutu a s přihlédnutím ke všem okolnostem případu ani znaky nepřiměřenosti mezi použitými prostředky a sledovanými cíli neshledal.
Vzhledem k tomu, že Ústavní soud nezjistil porušení namítaných ústavně zaručených práv stěžovatelky, nezbylo mu než ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 18. února 2013
Ivana Janů, v. r.
předsedkyně senátu