Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
II.ÚS 2826/10 ECLI:CZ:US:2012:2.US.2826.10.1 KI-generiert

Constitutional Court dismisses appeal against search warrant citing insufficient factual justification and lack of urgency.

Geschäftsnummer II.ÚS 2826/10
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court rejected the applicant's constitutional complaint challenging a residential search warrant issued by the District Court for Prague 4. The applicant argued the warrant lacked sufficient factual justification, failed to state urgency, and incorrectly identified the target person and executing agency. The court found no constitutional violation because the warrant's reasoning was adequate for the early stage of criminal proceedings and the urgency was evident from the case circumstances.

Legislator-Regeste

KI-generiert

§ 12 odst. 1, 2 Listiny základních práv a svobod; § 11 Listiny základních práv a svobod; § 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod: A search warrant is not unconstitutional if it contains sufficient factual justification for the early stage of criminal proceedings and the urgency is evident from the case circumstances, even if minor formal defects exist.

Schlagwörter

KI-generiert
residential search warrant constitutional complaint protection of privacy insufficient factual justification urgency requirement proportionality of search legitimate deprivation of property

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu
čl. 12 odst. 1, 2 Listiny základních práv a svobod
čl. 11 Listiny základních práv a svobod
1, 2, čl. 11 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a v čl.
čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod
11 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a v čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod.
§ 83 odst. 2 trestního řádu

Zitierte Rechtsprechung

KI-generiert
II. ÚS 474/07
Constitutional Court ruled police inspection unlawful when subject voluntarily surrendered evidence without urgency assessment.
II. ÚS 789/06
Constitutional court voids wiretap order and mandates police to destroy remaining records due to lack of judicial oversight.
IV. ÚS 1780/07
Constitutional Court annuls search warrant due to insufficient justification for immediate action in preliminary investigation phase.
I. ÚS 536/06
Constitutional Court partially allows appeal against search warrant but dismisses claims against past police actions as non-justiciable.
II. ÚS 362/06
Constitutional Court partially allows complaint, striking down search warrant due to insufficient justification under Charter Articles 12 and 7.
III. ÚS 287/96
Constitutional Court invalidates home search warrant due to lack of reasoning and procedural violations.
II. ÚS 336/07
III. ÚS 532/01
Constitutional Court of Czech Republic quashes lower court rulings on extortion case due to procedural violations.
IV. ÚS 2488/09
Constitutional Court voids Supreme Court ruling for lack of reasoning on case delegation violating right to legal judge.
II. ÚS 2823/07
Constitutional Court of Czech Republic rules that a court order for enforcement costs must be fully reasoned to protect fair trial rights.
I. ÚS 424/2000
Constitutional Court partially allows constitutional complaint regarding unlawful home search and seizure of business tools.
I. ÚS 2816/10
Constitutional Court dismisses appeal as insufficient justification for urgent home search does not reach constitutional level.
II. ÚS 702/07
Constitutional Court dismisses appeal against police seizure of property based on suspected criminal proceeds.

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Stanislava Balíka a soudců Dagmar Lastovecké a Jiřího Nykodýma ve věci ústavní stížnosti O. L. T., zastoupené Mgr. Janem Boučkem, advokátem se sídlem Karolíny Světlé 14, 110 00 Praha 1, proti příkazu k domovní prohlídce Obvodního soudu pro Prahu 4 sp. zn. 0 Nt 5856/2010 ze dne 28. 7. 2010, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností, která i v ostatním splňovala podmínky stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ,,zákon o Ústavním soudu"), usiluje stěžovatelka o zrušení v záhlaví označeného příkazu k domovní prohlídce s odůvodněním, že jím byla porušena její ústavně zaručená práva v čl. 12 odst. 1, 2, čl. 11 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a v čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod.

Z obsahu ústavní stížnosti, z jejích příloh a ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 4 (dále jen "obvodní soud") sp. zn. 0 Nt 5856/2010, který si za účelem posouzení důvodnosti návrhu Ústavní soud vyžádal, bylo zjištěno, že příkazem k domovní prohlídce ze dne 28. 7. 2010 sp. zn. 0 Nt 5856/2010 (dále jen "příkaz") obvodní soud nařídil v trestní věci vedené u Policie ČR Národní protidrogové centrály Služby kriminální policie a vyšetřování pod ČTS: NPC-21/TČ-2010-209DKR-O1 domovní prohlídku bytu č. X na adrese P., zapsaném na LV č. XX v k.ú. 736112 Přimda, parcela st. XY, jakož i prostor k nemovitosti přináležejícím. Domovní prohlídka byla provedena dne 4. 8. 2010.

V projednávané ústavní stížnosti stěžovatelka namítá porušení jejího práva na ochranu soukromí a nedotknutelnosti obydlí. Domovní prohlídka byla dle stěžovatelky provedena na základě vadného příkazu, který trpí formálními vadami, které spočívají především v nedostatečném skutkovém odůvodnění, proč byla prohlídka nařízena, a neuvedením důvodu neodkladnosti a neopakovatelnosti domovní prohlídky. Na podporu své argumentace stěžovatelka odkazuje na nálezy Ústavního soudu

sp. zn. II. ÚS 474/07

,

sp. zn. II. ÚS 789/06

,

sp. zn. IV. ÚS 1780/07

,

sp. zn. I. ÚS 536/06

,

sp. zn. II. ÚS 362/06

,

sp. zn. I. ÚS 536/06

,

sp. zn. III. ÚS 287/96

,

sp. zn. II. ÚS 336/07

,

sp. zn. III. ÚS 532/01

,

sp. zn. IV. ÚS 2488/09

,

sp. zn. II. ÚS 2823/07

. Dle stěžovatelky nebyla v příkazu řádně označena osoba, u níž má být prohlídka provedena. Jako osoba, proti které příkaz směřuje, je v příkazu označena H. D. T. T., ve skutečnosti však předmětný byt užívá stěžovatelka a její rodina, aniž by byla v příkazu označena jako osoba, které se týká. Na podporu svých tvrzení stěžovatelka cituje nález Ústavního soudu

sp. zn. I. ÚS 424/2000

. Dle stěžovatelky nebyl v příkazu řádně označen ani orgán určený k provedení domovní prohlídky. K tomu odkazuje opětovně na nález Ústavního soudu

sp. zn. I. ÚS 424/2000

. Závěrem stěžovatelka namítá porušení práva na nerušené užívání majetku (vlastnické právo), kdy jí vzhledem k nezákonnému postupu orgánů činných v trestním řízení byly při domovní prohlídce zajištěny věci v jejím vlastnictví, a to hotovost a mobilní telefon, ačkoliv stěžovatelka není obviněnou ani podezřelou.

Ústavní soud přezkoumal ústavní stížnost spolu s napadenými rozhodnutími z hlediska kompetencí daných mu Ústavou České republiky, tj. z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti, který není další instancí v systému všeobecného soudnictví, není soudem nadřízeným obecným soudům a jako takový je oprávněn do jejich rozhodovací pravomoci zasahovat pouze za předpokladu, že nepostupují v souladu s principy obsaženými v hlavě páté Listiny a dospěl k závěru, že není opodstatněná.

Ústavní soud se ústavností napadeného příkazu již jednou zabýval, a to ve věci vedené pod

sp. zn. I. ÚS 2816/10

, kde se vypořádal s námitkami stěžovatele D. V. N. ve věci nedostatečnosti skutkového odůvodnění, neuvedení neodkladnosti a neopakovatelnosti úkonu i absence jména stěžovatele v příkazu. V otázce neuvedení neodkladnosti a neopakovatelnosti dospěl k závěru, že k částečnému pochybení obvodního soudu došlo, nicméně neodkladnost provedení prohlídky je z okolností případu i spisového materiálu zcela zřejmá. Pochybení soudu však ústavněprávní intenzity nedosahuje a nepředstavuje ani důvod pro intervenci Ústavního soudu. V otázce nedostatečného skutkového odůvodnění dospěl k závěru, že i přes určitou strohost odůvodnění nelze hovořit o libovůli v rozhodování obecných soudů, když při posuzování jeho dostatečnosti musejí být požadavky na preciznost a přesnost odůvodnění usnesení kladeny ve světle počátečnosti dané fáze trestního procesu. Ústavní soud neshledal pochybení ani v otázce absence jména stěžovatele v příkazu.

Vzhledem k tomu, že stěžovatelka uvádí totožné námitky, s jakými se již Ústavní soud vypořádal ve věci vedené pod

sp. zn. I. ÚS 2816/10

, nemá v projednávané věci důvod se od usnesení

sp. zn. I. ÚS 2816/10

ze dne 16. 3. 2011 jakkoli odchylovat a v podrobnostech odkazuje na odůvodnění tohoto usnesení (srov. usnesení

sp. zn. I. ÚS 2816/10

dostupné na http://nalus.usoud.cz/).

Stěžovatelka ve své stížnosti dále namítá, že v příkazu nebyl označen orgán určený k provedení domovní prohlídky. K tomu Ústavní soud uvádí, že v odůvodnění příkazu je sice uvedeno, že dle § 83 odst. 2 trestního řádu se přikazuje, aby výkon domovní prohlídky provedl orgán Policie ČR, v příkazu je však také uvedeno, že trestní věc je vedena u PO ČR NPC SKPV a je uvedena i konkrétní spisová značka, pod kterou ji Policie ČR, Národní protidrogová centrála Služby kriminální policie a vyšetřování vede. Dle Ústavního soudu z napadeného příkazu tedy vyplývá, který konkrétní orgán má domovní prohlídku provést. Ústavní soud s ohledem na výše uvedené neshledal tuto námitku důvodnou.

K námitce stěžovatelky ve věci zajištění věcí v jejím osobním vlastnictví Ústavní soud uvádí, že s ohledem na smysl a účel institutu zajištění majetkových hodnot, se jedná o tzv. legitimní výluku z ochrany vlastnictví. Tato výluka je při zachování v zákoně specifikovaných podmínek přiměřená cíli sledovanému právní úpravou, jímž je náležité zjištění trestných činů a spravedlivé potrestání pachatelů i snaha v co nejvyšší míře eliminovat škodu způsobenou případnou trestnou činností (srov. obdobně vzhledem k ustanovení § 79a trestního řádu usnesení

sp. zn. II. ÚS 702/07

dostupné na http://nalus.usoud.cz/). Ústavní soud neshledal porušení v zákoně specifikovaných podmínek pro využití tohoto institutu a s přihlédnutím ke všem okolnostem neshledal ani znaky nepřiměřenosti mezi použitými prostředky a sledovanými cíli.

Vzhledem k tomu, že Ústavní neshledal porušení namítaných ústavně zaručených práv stěžovatelky, nezbylo mu nic jiného než ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 28. června 2012

Stanislav Balík, v. r.

předseda senátu