Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
IV.ÚS 2488/09 ECLI:CZ:US:2010:4.US.2488.09.1 KI-generiert

Constitutional Court voids Supreme Court ruling for lack of reasoning on case delegation violating right to legal judge.

Geschäftsnummer IV.ÚS 2488/09
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court of the Czech Republic voided the Supreme Court's ruling that transferred a case due to venue suitability without providing any reasoning. The petitioner argued this lack of justification violated her right to a legal judge and fair trial, citing specific constitutional principles. The Court agreed, ruling that any change in statutory venue jurisdiction must be explicitly reasoned to prevent arbitrary judicial influence.

Legislator-Regeste

KI-generiert

Art. 38 odst. 1 Listiny; Art. 36 odst. 1 Listiny; Art. 169 odst. 2 o. s. ř.: A court decision altering statutory venue jurisdiction must be explicitly reasoned to ensure the right to a legal judge and fair trial is not violated.

Schlagwörter

KI-generiert
right to legal judge venue suitability lack of reasoning fair trial principles case delegation Constitutional Court statutory jurisdiction

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
Art. 38 odst. 1 Listiny
Art. 36 odst. 1 Listiny
Art. 169 odst. 2 o. s. ř.
Pokud tedy vrchní soud v posuzované věci své rozhodnutí nezdůvodnil vůbec (aniž byly dány podmínky ustanovení § 169 odst.
§ 82 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu
1 Listiny, a proto ústavní stížnosti podle ustanovení § 82 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu vyhověl a napadené usnesení podle ustanovení § 82 odst.
§ 82 odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu
a) zákona o Ústavním soudu vyhověl a napadené usnesení podle ustanovení § 82 odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu zrušil.

Zitierte Rechtsprechung

KI-generiert
III. ÚS 232/95
Constitutional Court of Czech Republic annuls lower court rulings for violating the right to a lawful judge due to improper venue.
IV. ÚS 222/96
Constitutional court dismisses constitutional complaint against court transfer due to convenience violating right to own judge.
III. ÚS 230/96
Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding delays and judge impartiality in custody proceedings.
III. ÚS 200/98
Constitutional Court annuls Supreme Court ruling for violating the right to a lawful judge via roster assignment.
II. ÚS 544/02
Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding transfer of case under Civil Procedure Code Article 12.2.
III. ÚS 561/02
Constitutional Court voids lower court rulings for violating fair trial rights by refusing to transfer a criminal case.
I. ÚS 144/2000
Constitutional Court voids transfer of case due to inadequate health reasons and failure to consider party's objections.
III. ÚS 2853/07
Constitutional Court dismisses appeal against transfer of case for speed, ruling it violated right to statutory judge.
III. ÚS 529/08
Constitutional Court dismisses appeal, ruling transfer of case violates right to statutory judge due to lack of extraordinary necessity.
II. ÚS 169/09
Constitutional Court declares Czech court decisions void for violating due process and excessive trial length.
I. ÚS 2568/07
Constitutional court allows appeal against district court for omitted evidence regarding service notice defects.

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

K právu na zákonného soudce a odůvodnění soudního rozhodnutí při delegaci věci

Nález

Ústavního soudu - IV. senátu složeného z předsedy senátu Miloslava Výborného a soudců Pavla Holländera a Michaely Židlické - ze dne 2. března 2010

sp. zn. IV. ÚS 2488/09

ve věci ústavní stížnosti M. B. proti usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. Ncd 257/2009 ze dne 10. 7. 2009, kterým byla stěžovatelčina věc vedená u Obvodního soudu pro Prahu 5 přikázána z důvodu vhodnosti Okresnímu soudu v Litoměřicích.

Výrok

Usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. Ncd 257/2009 ze dne 10. 7. 2009 se zrušuje.

Odůvodnění

Včas podanou ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví označeného usnesení Vrchního soudu v Praze, kterým byla její věc, vedená u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 31 C 620/2008, z důvodu vhodnosti podle § 12 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "o. s. ř.") přikázána Okresnímu soudu v Litoměřicích. Stěžovatelka má za to, že napadeným rozhodnutím bylo porušeno právo na zákonného soudce a spravedlivý proces. Porušení těchto svých ústavně zaručených práv, dovolávaje se judikatury Ústavního soudu [nálezy

sp. zn. II. ÚS 169/09

ze dne 3. 3. 2009 (N 43/52 SbNU 431),

I. ÚS 2568/07

ze dne 23. 1. 2008 (N 20/48 SbNU 213),

III. ÚS 183/03

ze dne 14. 9. 2005 (N 175/38 SbNU 399),

III. ÚS 529/08

ze dne 12. 3. 2009 (N 55/52 SbNU 549),

III. ÚS 2853/07

ze dne 30. 4. 2008 (N 83/49 SbNU 197) a další], spatřuje stěžovatelka v podstatě v tom, že napadené usnesení postrádá jakékoliv zdůvodnění rozhodnutí o přikázání její věci jinému soudu z důvodu vhodnosti. V odůvodnění ústavní stížnosti zároveň uvádí důvody, které podle ní svědčí tomu, že návrhu na delegaci v posuzované věci nelze vyhovět.

Vrchní soud v Praze ve svém vyjádření k obsahu ústavní stížnosti jako účastník řízení před Ústavním soudem uvedl, že v plném rozsahu odkazuje na své usnesení ze dne 10. 7. 2009.

V řízení před obecnými soudy žalovaný JUDr. J. K., správce konkursní podstaty úpadce ZKL Klášterec nad Ohří, a. s., se, ač Ústavním soudem vyzván, k obsahu ústavní stížnosti nevyjádřil a společnost Finar, s. r. o., se sídlem v Praze 5 (další žalovaný) sice písemné vyjádření k obsahu ústavní stížnosti, v němž v podstatě dává najevo, že napadené rozhodnutí porušuje principy spravedlivého procesu, předložila, učinila tak však sama, aniž doložila právní zastoupení, které je v řízení před Ústavním soudem povinné (§ 29, § 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů), a Ústavní soud tak s těmito subjekty jako s vedlejšími účastníky řízení nejednal.

Poté, co se seznámil s obsahem připojeného spisu, dospěl Ústavní soud k závěru, že stížnost je důvodná.

Ze spisu Okresního soudu v Litoměřicích sp. zn. 14 C 139/2009, který si Ústavní soud připojil, je patrno, že v daném řízení, v němž stěžovatelka má postavení žalobkyně, tato svou žalobu směřující proti žalovaným 1. společnosti Finar, s. r. o., se sídlem v Praze 5, Vrázova 7, a 2. JUDr. J. K., správci konkursní podstaty úpadce ZKL Klášterec nad Ohří, adresovala jako soudu místně příslušnému Obvodnímu soudu pro Prahu 5, který byl obecným soudem 1. žalovaného (§ 85 odst. 3 o. s. ř.). 2. žalovaný posléze podal jmenovanému procesnímu soudu návrh na delegaci věci z důvodů vhodnosti (§ 12 odst. 2 o. s. ř.) jinému soudu, s kterýmžto návrhem však stěžovatelka projevila nesouhlas. Vrchní soud pak ústavní stížností napadeným usnesením uvedenému návrhu na delegaci vyhověl a věc přikázal Okresnímu soudu v Litoměřicích, aniž však jakkoliv své rozhodnutí odůvodnil.

Podle čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci. Příslušnost soudu i soudce stanoví zákon. Ústavní soud se ve svých rozhodnutích týkajících se výkladu práva na zákonného soudce již vícekrát zabýval otázkou dodržení zákonných podmínek určení příslušnosti soudu [viz např. nálezy Ústavního soudu

sp. zn. III. ÚS 232/95

ze dne 22. 2. 1996 (N 15/5 SbNU 101),

IV. ÚS 222/96

ze dne 7. 10. 1996 (N 97/6 SbNU 201),

III. ÚS 230/96

ze dne 29. 5. 1997 (N 65/8 SbNU 141),

III. ÚS 200/98

ze dne 17. 12. 1998 (N 155/12 SbNU 423), usnesení

sp. zn. II. ÚS 544/02

ze dne 8. 10. 2002 (U 33/28 SbNU 429), nálezy

sp. zn. III. ÚS 561/02

ze dne 16. 1. 2003 (N 9/29 SbNU 63),

I. ÚS 144/2000

ze dne 15. 11. 2001 (N 172/24 SbNU 281),

III. ÚS 2853/07

ze dne 30. 4. 2008 (N 83/49 SbNU 197),

III. ÚS 529/08

ze dne 12. 3. 2009 (N 55/52 SbNU 549)]. Vyjádřil tak, že zásada zákonného soudce představuje jednu ze základních záruk nezávislého a nestranného soudního rozhodování v právním státě a podmínku řádného výkonu té části veřejné moci, která byla soudům ústavně svěřena. Dodržení obecných zákonných podmínek určení příslušnosti soudu je zárukou toho, že nedojde k libovolnému určování příslušnosti soudu, jehož cílem by mohlo být ovlivnění výsledku soudního rozhodování. Právě z toho důvodu, aby bylo vyloučeno libovolné určování příslušnosti soudu, jež vede k porušení práva na zákonného soudce, je naprosto nezbytné, aby každé rozhodnutí soudu měnící zákonem stanovenou a při zahájení řízení založenou místní příslušnost soudu (§ 11 odst. 1 o. s. ř.) bylo přezkoumatelným způsobem zdůvodněno. Pokud tedy vrchní soud v posuzované věci své rozhodnutí nezdůvodnil vůbec (aniž byly dány podmínky ustanovení § 169 odst. 2 o. s. ř.), uvedené povinnosti nedostál, a porušil tak nejen ustanovení § 169 o. s. ř., ale také principy spravedlivého procesu, což ve svých důsledcích mohlo vést k porušení práva na zákonného soudce.

Na základě výše uvedeného Ústavní soud dospěl k závěru, že napadeným rozhodnutím bylo porušeno právo stěžovatelky na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny, a proto ústavní stížnosti podle ustanovení § 82 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu vyhověl a napadené usnesení podle ustanovení § 82 odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu zrušil.